Od zmíněné srážky s Davidem Vitouchem chytal Dominik Hrachovina poprvé až proti Litvínovu. „Bylo to pro mě nové a nevěděl jsem, co a jak. Když jsem ležel v nemocnici, tak jsem pořádně nemohl udržet hlavu, tak jsem se trochu lekl, co se děje. Ale je to pryč, všechno je v pohodě,“ ulevil si po první výhře za Motor.

Jak po delším zranění chutná první vítězství v budějovickém dresu?
Tak dobrý, akorát jsme si to na konci zbytečně zkomplikovali, to je špatně. Dostat tři góly, to je hrozně moc. V obranném pásmu se musíme strašně zlepšit. Góly nějaké vždycky dáme, síla dopředu v týmu je, ale v obraně musíme udělat ještě velký krok dopředu. Ale je dobře, že jsme vyhráli, dali čtyři góly a na konci to ubojovali.

Poprvé jste si také užil děkovačku s fanoušky, kteří vyvolávali vaše jméno. Co říkáte na jejich přijetí?
Je to moc příjemný, já jsem vždycky rád. Člověk si váží toho, když jsou fanoušci na vaší straně. Je to moc pěkné. Já ale nejsem moc typ exhibicionisty, který by vymýšlel různé pozápasové oslavy. Už pár let dělám po zápase při oslavách vždycky to stejné. Asi zůstanu u své rutiny také tady v Budějovicích.

Když se vrátíme k samotnému utkání, svému týmu jste pomohl důležitými zákroky zejména v úvodu za stavu 0:0, souhlasíte?
Od toho tam jsem, něco chytit musím, naštěstí mě to trefovalo. Podle mě jsme měli v první třetině i my své šance, ale oba dva gólmani jsme něco chytili. Mohlo to vypadat jinak. Nakonec mi to tam napadalo ve třetí třetině. U první situace to bylo těžké, jeli přečíslení. Myslím, že jsem nebyl daleko od chycení, ale zkrátka nás přehráli a nahráli před prázdnou bránu. U druhé branky jsem mohl být trpělivější. Vlastní hráč mi přejížděl před obličejem a Viktor Hübl vystřelil zpátky na stranu, ze které jsem se odrážel, to bylo těžké. Třetí gól jsem ale měl chytit, i když to udělal moc hezky ve velké rychlosti za osu hřiště. Jak říkám, jsem tam od toho, abych něco chytil.

Odchytal jste první zápas po zranění, jak se momentálně cítíte?
Všechno už je v pohodě. Ale nebylo to příjemný, do toho hned na začátek v novém klubu. Nic podobného jsem ještě nezažil. Zranění hlavy je hodně nepříjemné, není to sranda, může se toho stát spousta. Bylo to pro mě nové a nevěděl jsem, co a jak. Když jsem ležel v nemocnici, tak jsem pořádně nemohl udržet hlavu, tak jsem se trochu lekl, co se děje. Ale je to pryč, všechno je v pohodě, takže jedeme dál a jsem rád, že jsem zpátky.

Mluvil jste od té doby s hráčem Sparty, se kterým jste se střetli?
Vůbec ne, nikomu nic nezazlívám, žádná křivda v tom není. Taková zranění se stávají, byla to nešťastná náhoda. Možná se to stát nemuselo, ale stalo se. Takový je hokej, hrajeme kontaktní sport.

Viděl jste to pak ze záznamu?
Jasně, viděl jsem to snad 150krát. Zajímalo mě, co se vlastně stalo.

Návrat do zápasového tempa ale tedy proběhl bez problémů?
Jasně, hokej mě baví, a proto ho hrajeme. Člověk už se těšil do brány, ještě když přijdou ti diváci a fandí nám, tak je to paráda. Člověk je rád, že je svět aspoň na chvilku normální.