Budějovický odchovanec Jiří Kladrubský naskočil do nejvyšší české soutěže už v osmnácti letech v dresu Dynama a symbolicky v něm první ligu také opustil. Největší úspěchy své kariéry prožil v pražské Spartě, se kterou získal mistrovský titul, vyhrál superpohár a zahrál si také v evropských pohárech. Celkem tři angažmá absolvoval také v zahraničí, kde postupně hájil barvy Slovanu Bratislava, řeckého Kallonis a italské Pavie. Co bude dělat po skončení aktivní kariéry, jsme se zeptali v rozhovoru Jihočeských týdeníků.

Jak jste si užil své poslední domácí utkání proti Slovácku?
Bylo to pro mě hodně dojemné, nejtěžší zápas v kariéře. Byly v tom velké emoce. I když to trenéři neradi slyší, já jsem se to snažil hlavně užít. A musím říct, že jsem si to užíval.

Opravdu jste vůbec nevěděl, že dorazí Juraj Kucka?
Nevěděl, netušil. O to pro mě byl zápas těžší, když došlo na slzy už před začátkem. Jsme spolu v každodenním kontaktu a říkal mi, že jede z Parmy na Slovensko na nároďák, vůbec mě nenapadlo, že by mohl dorazit za mnou do Budějovic. Povedlo se to díky němu i manželce.

On se skutečně hned druhý den hlásil na reprezentaci, tak stihli jste si spolu alespoň popovídat?
Byli jsme spolu asi půl hodiny po zápase, hned večer vyrážel zpátky na Slovensko. O to větší dík mu patří, že vůbec přijel. Říkal mi, že na mém posledním zápase nesměl chybět. Strašně mě to potěšilo. Jak se říká, tohle je zkrátka přátelství na celý život.

Jak vlastně vzniklo to vaše přátelství?
Všechno to začalo už před lety na Spartě a nesmírně si vážím toho, že jsme spolu v každodenním kontaktu dodnes. Už spolu i podnikáme. Vždycky jsme o tom jen mluvili, až se naskytla příležitost a šli jsme do toho. Když to řeknu laicky, všechno je založené na podání ruky, nemáme spolu žádné smlouvy. Důvěřujeme si a víme o sobě všechno. Je to pravé kamarádství.

Když se vrátíme k lize, vy jste letos nedostával tolik příležitostí. Byl to hlavní impulz k tomu konci?
Rozhodně. Horynovi (trenér David Horejš) jsem několikrát říkal, že jen tak neskončím. Že pořád chci hrát a budu dělat všechno pro to, abych ho přesvědčil, že si zasloužím další šance. Pak už samozřejmě záleží jen na trenérovi, koho do sestavy dá, je to jeho zodpovědnost a to úplně respektuju. Ale já se teď můžu podívat do zrcadla a říct si, že jsem pro to dělal všechno. Po celou dobu mě držela kabina, každý den jsem se těšil za klukama na tréninky. Ve 35 letech už se mi ale nechce jezdit po republice na tribunu a furt doufat.

Zahrajete si někde nižší soutěž? Lákají vás někteří bývalí spoluhráči?
Lákají, ale my už jsme se domluvili, že budu hrajícím asistentem u B týmu v divizi, takže stále zůstávám aktivním hráčem aspoň na této úrovni. Úplně jsem to tedy ještě nezabalil, chceme hned postoupit do třetí ligy. Trenéry jsou u béčka Jindra Tichai a Jarda Plocek, já to budu dělat s nimi. Podepsal jsem tam smlouvu na dva roky. Je to současný trend, hodně končících hráčů vedle sebe bude vychovávat mladé kluky v rezervách, zrovna včera jsem třeba četl to samé v případě Honzy Rezka v Příbrami. Bavili jsme se o tom s novým majitelem klubu i Martinem Vozábalem, chtěl bych pomáhat v Dynamu vychovávat další hráče pro áčko. Touto cestou by to mělo směřovat. Moje cesta do amatérského fotbalu pak povede určitě do Plané, ale myslím, že tam na mě kluci ještě chvilku počkají.

A co futsalové Dynamo, kde jich také několik je?
Když jsem byl mladý, tak mě to strašně bavilo jako doplňkový sport. Samozřejmě, že už mi psali Petr Benát i Jirka Hrbáč z Dynama, ozval se mi i druhý budějovický futsalový tým Absolut. Takže uvidíme, možnost mám, ale zatím se do futsalu nehrnu, ještě chci hrát velký fotbal. Musím zaklepat, že teď nemám žádný problém, ale přece jen už mám nějaký věk a futsal není na kolena úplně lehký.

Pod trenérem Horejšem se dostala do velkého fotbalu spousta hráčů – Provod a nově pravděpodobně i Schranz do Slavie, Pešek do Sparty, Šulc do Plzně. Je to známka dobré práce?
Určitě, všichni kluci si to postupně vydřeli a dneska jsou někteří i v reprezentacích. Na druhou stranu to ale nejsou vyloženě naši odchovanci, přicházeli sem až do áčka. My bychom teď chtěli dělat všechno pro to, abychom dokázali to samé i s hráči, kteří projdou naší akademií a zabudujeme je rovnou do našeho áčka.

Komu ze současných hráčů Dynama věštíte přestup do TOP klubů?
To bych zatím nechtěl jmenovat. Víte jak to je, když si někdo přečte své jméno v tisku. Ale určitě pár talentovaných a zajímavých kluků máme. Záleží jen na nich a naší trenérské práci, aby se dostali co nejdál. Chceme na tom pracovat úplně všichni – od akademie, přes dorost, béčko až po ligový tým. Máme své vize, proto se na tu práci těším.

Blíží se Mistrovství Evropy, co od turnaje očekáváte a jak věříte české reprezentaci?
Klukům bych přál, aby prošli co nejdál. Velkým krokem bude postup ze skupiny. Fotbalisty máme dobré, to ukázali v kvalifikaci. Nám fanouškům už nezbývá než jim popřát, aby se jim dařilo, a fandit doma u televize. Vím, že někteří kamarádi se asi jedou podívat i do Anglie, ale já se tam bohužel nedostanu, tak budu fandit z domova.

A máte nějakého favorita na titul?
Upřímně nemám. Ale kromě našich bych zmínil ještě Slováky, kde mám také hodně kamarádů. Stejně jako u našich, i Slovákům přeji, aby postoupili ze skupiny a dostali se co nejdál. Ideálně oba do finále a ať si to tam spolu rozdají.