Nepolevím, říká evropská šampionka v body fitness - Jižní Čechy Teď!
29. 5. 2024 14:09

Nepolevím, říká evropská šampionka v body fitness

Zobrazit galerii (2)
Nepolevím, říká evropská šampionka v body fitness
MILEVSKO – Vladimíra Křížová z Milevska, která se v 52 letech pustila do závodění v body fitness, přivezla před pár dny z mistrovství Evropy ve španělské Santa Susanně nejen zlato v kategorii masters nad 35 let, ale i bronzovou medaili v kategorii závodnic s výškou nad 169 centimetrů.

Nepolevím, říká evropská šampionka v body fitness - Jižní Čechy Teď!

Obdivuhodná a skromná bojovnice – hlavně se svou vlastní vůlí, teď sklízí reakce na svůj úspěch. Pozitivní i negativní. „Vůbec jsem netušila, že mi tolik lidí fandilo a drželo palce. Největší překvapení mě ale čekalo po návratu v práci,“ prozradila Vladimíra, která pracuje jako servírka v restauraci u Žďákovského mostu. „Přijela tam za mnou starší paní z Písku, aby mi řekla, že mi děkuje a je strašně hrdá, že reprezentuji Českou republiku a Milevsko. To mě úplně zaskočilo a dojalo. Nikdy bych nevěřila, že by někoho tenhle sport tak zajímal,“ říká. „Hodně mi teď píší holčiny a ženy a chtějí konkrétní rady. Jak zhubnout nohy, jak nabrat zadek. Dokonce se ozývají i chlapi. Jsou ale i negativní reakce, kde se dozvídám, že už ani nejsem ženská. Neberu si to k srdci, ti lidé nevědí, že v běžném životě nevypadám tak jako při soutěži,“ usmívá se Vlaďka.

Na ME ve Španělsku

Obava, se kterou na začátku května do Španělska odlétala, se nenaplnila. Měla strach, že nebude rozumět pokynům rozhodčích, protože neumí anglicky. „Nenastal vůbec žádný problém. O naši výpravu se starali čeští kouči a rozhodčí všechno jasně ukazovali, jazyk nebyl potřeba,“ oddychla si závodnice z Milevska. V její kategorii masters závodilo 15 žen, byly z Francie, Německa, Ukrajiny, Rakouska, Finska, Estonska, Španělska, Norska a Rumunska. Některé země byly zastoupeny dvakrát, i Česká republika.

„Nastoupily jsme na pódium, pózy se předvádějí stejně jako na tuzemských závodech. Jen z nedostatku času nebyla na programu volná sestava. Přece jen se tam v různých kategoriích sjelo tisíc závodníků,“ říká Vladimíra. „Rozhodčí pak ukázali šest závodnic, které postoupily do finále. Se mnou to byla i další Češka Kateřina Brychtová, to jsem byla ráda. Katka nakonec skončila šestá,“ dodává.

Česká výprava přivezla celkem tři zlaté medaile, kromě Vladimíry v body fitnnes, ještě další v ženách v kategorii wellness a jednu v mužské kulturistice. „V soutěži družstev jsme byli na prvním místě spolu s Rumuny. Získali jsme nejen tři zlaté, ale i hodně druhých a třetích míst,“ říká Vladimíra.

Čerstvá mistryně Evropy z Milevska hodně oceňuje výbornou organizaci i péči českých koučů, kteří se o závodníky starali. „Hotel byl od sportovní haly tři kilometry daleko a hodně pomohlo, když jsem dostávala přesné informace, kdy a ve kterém bloku nastupuji, abych mohla odpočívat a nemusela jsem být celý den v hale,“ zmiňuje.

Rýže, kuře, vejce

Santa Susanna je hotelové přímořské středisko. Se závodníky tu byli ubytovaní i turisté. „Když jsme šli na jídlo, byl tam pro turisty nádherný raut, ale nás závodníků se týkal jen koutek se suchou rýží, kuřecím masem a vařenými vejci. Turisté nechápali, že jsme ještě odstraňovali žloutky a jedli jen bílky,“ vypráví Vlaďka.

V samotný den závodu už směla jen rýžové chlebíčky. „Těch jsem musela za den sníst čtyři velká balení, ale už jsem nesměla pít. To si asi nikdo neumí představit, jak je těžké do sebe něco takového nasoukat bez vody,“ říká. „Když bylo po soutěži, dala jsem si tři kousky dortíků, ale bylo mi špatně, jak jsem měla ještě stažený žaludek,“ přiznává Vlaďka. „Ze Španělska jsme viděli jen letiště, hotel, halu a moře. Do toho jsme vlezli, i když bylo strašně studené a Španělé chodili kolem v bundách.“

Japonský sen

Co plánuje evropská šampionka dál? „Chtěla jsem si dát pauzu, ale nakonec mi to nedá. Když už jsem tak rozjetá a mám formu, ráda bych se vydala ještě v prosinci na mistrovství světa do Japonska. Závisí to ale hlavně na tom, jestli se mi podaří dát dohromady sto tisíc korun, které jsou na účast potřeba. Taky teď musím hodně jíst, abych nabrala tak pět kilo svaloviny a v říjnu a listopadu zase budu shazovat,“ říká Vlaďka odhodlaně a nakonec sama kroutí hlavou: „Nikdy bych si před rokem nic takového nepomyslela. Začala jsem závodit loni na podzim a mám doma deset zlatých medailí…“

Jsou za úspěchem geny, rodinné dispozice? „Myslím, že ne. Jenom dřina a disciplína. Já nepolevím a co mi trenéři předepíšou, to přesně do puntíku dělám. Nejhorší je přinutit se jít ještě na trénink po práci, kde celý den po restauraci běhám,“ přiznává šampionka.

Libuše Kolářová
Libuše Kolářová

Diskuse k článku

Pro přidávání a zobrazení komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.