Bylo pro vás drtivé volební vítězství v opakovaných volbách překvapivé?

I když máte předpoklady, výsledek je vždy věc druhá. Volby byly před Vánoci, spousta lidí odjížděla pryč, takže jsme nevěděli, jak se to promítne. Výsledky pro nás byly tak skvělé, že v půl páté ráno po konci sčítání měli slzy v očích i chlapi. Jsme hrozně vděční lidem, jak se postavili za sebe i za nás. Velká většina se spojila a šla volit, jezdili sem i lidé z cizích měst, kteří tu mají bydliště, jen aby stihli odvolit a jet zpátky do práce. V životě jsem takovou podporu nezažil. Musíme lidem poděkovat a vrátit jim to.

Máte pro tak velký nárůst hlasů oproti řádným volbám vysvětlení? 

Už jsem to říkal u soudu, kde se tomu vysmívali. My jsme dělali kampaň celé čtyři roky vlastní prací. Pokoušeli jsme se lidem vyhovět a řešit problémy. Pracovali jsme, platili dluhy a naslouchali lidem. Podle mého názoru jsou s námi lidé spokojeni, jinak by nás nevolili. Byla tu velká hnusná kampaň o krádežích, podvodech a nečestnosti, ale naše voliče to naštěstí nezmátlo. Špatné je, že na hrůzách a neštěstích dneska stojí tisk a práce reportérů. Když soud volby shodil, byly toho všude plné noviny. Když jsme mandát obhájili a lidé řekli, že nás chtějí, tak nás v televizi vysílali krátce mezi nehodou a požárem. To dobré a kladné nikoho nezajímá. Jen špína. O to víc si vážím, že tomu Strakoňáci nepodlehli.

Soud ale pravomocně rozhodl a řekl, že předvolební kampaň před řádnými volbami nebyla férová. Vidíte to s odstupem času jinak, nebo razíte stejný názor?

Když soud nedokáže poznat psychopata a zařízne kvůli němu město na rok a čtvrt, přijde mi to zvláštní. Když soud napíše místo slovního spojení spolupracující strany obrat kolaborující strany, což je výraz spojený s fašismem a válkou, je to také podivné. Stejně jako když soud napíše, že dává lidem novou šanci, aby svéprávně volili. Myslím, že lidi naštvalo právě to, že soud rozhodl za ně. Otevřel Pandořinu skříňku. Jak říká jeden starosta z větší obce u Budějovic, po tomto precedentu napadne volby jakýkoliv blbec s propiskou.

Jak se díváte na názory, že nadvládla jedné strany může být nebezpečná?

Hlavním úskalím je absolutní moc. V některých případech vás může pohltit. Jakékoliv špatné rozhodnutí můžete prosadit z pozice moci. To je velká hrůza a toho se musíme vyvarovat. Hned po volbách jsme si se všemi zastupiteli slíbili, že hlavním rysem naší práce bude obrovská pokora. Převaha je tak brutální, že můžeme spadnout do špatných rozhodnutí jen tím, že je nás hodně. Chceme i spolupracovat s opozicí. Mimochodem – bývalý starosta pan Vondrys z kandidátky Jihočechů 2012 mi napsal, že rezignuje, protože do zastupitelstva nechce. Jsem zvědavý, co na to jeho voliči. Tři pánové z Trojkoalice pro silné Strakonice určitě dostanou slovo a budeme realizovat jejich nápady, pokud budou v souladu s rozvojem města. Absolutní moci prostě nesmíme podlehnout.

Stejně tak vám odpadnou výmluvy na koaliční partnery…

My jsme se na ně nevymlouvali ani v minulosti, kdy nás bylo šest. Stejně se v novinách psalo, že Strakonická Veřejnost něco rozhodla. Ani tehdy jsme se nevymlouvali a teď už to dělat ani nemůžeme. Odpovědnost na sebe bereme.

Jaký byl pro Strakonice rok 2019, který město strávilo v rozpočtovém provizoriu?

Útlumový. Dodělávaly se starší projekty, budovalo se, ale omezeně. Byli jsme bezmocní a skřípali jsme zuby. Bylo to kruté. Dělali jsme tak to, co jsme mohli. Snažili jsme se v Technických službách, pivovar také povyrost a velký pokrok udělala teplárna.

Jaký je podle vás největší problém Strakonic?

Těch je více, ale aktuálně jsem s ministrem zdravotnictví řešil třeba nedostatek zubařů. Čím dál více lidí svého zubaře nemá. Intenzivně to řešíme a spolupracujeme i s Lékařskou komorou. Ubývají i lékaři, stěhují se do větších měst možná za větším pohodlím a penězi. Další problém je nedostatek levného bydlení, ale to se řeší v celé republice. Připravujeme nějaký plán a věřím, že bychom mohli udělat startovací byty. Slibovala to spousta stran, ale je to hodně těžké. Město je navíc dost omezené zákonem. Problémy jsou i s cenou energií. Budeme chtít udělat jednu velkou soutěž jak pro občany, tak pro firmy. Uvidíme, kdo se přidá. Rozhodně tam půjdou všechny městské firmy.

Co vás jako první téma k řešení čeká?

Věcí k řešení je víc, protože pořád je co zlepšovat. Teď například řešíme málo parkovacích míst a možnost výstavby parkovacích domů. Problém je i průmyslová zóna – máme několik solidních zájemců.

I když jste nedělali velkou před volební kampaň, přece jenom jste nějaké sliby voličům dali. Jaké z nich mají podle vás nejvyšší prioritu?

Rozhodně průmyslová zóna, pak rekonstrukce škol a opravy silnic. Investovat je potřeba i do parkovišť, kanalizace a sítí v osadách, do povrchů cest. A musí se dokončit oprava kulturního domu. Těžko říct, co vybrat jako prioritu. Město je hodně zanedbané, dlouho se tu nic nedělalo. Město nám trochu padá na hlavu, dlouho se tu neinvestovalo. Za minulého vedení jsme získali obrovský majetek, ale ten se také musí spravovat. Když stojí rodinný dům milion korun, tak deset tisíc se musí dát ročně do údržby. Jedno procent z ceny. Pokud máme v majetku dvě až tři miliardy, tak to znamená 20 až 30 milionů do údržby. A to se nedávalo, opravovaly se jen havárie. Investice do majetku chybí za desítky let. Potřebujeme tři čtvrtě miliardy až miliardu, abychom modernizovali vše, co tu je. Proto to musíme rozložit di více let.

Je pro vás nepříjemné, že mandát nového zastupitelstva je jen tříletý?

Nepříjemné je spíš to, že rok už utekl. Bylo by lepší, kdybychom mohli mít celé čtyři roky. Ale zase pokud chceme město řídit, musíme se snažit a dělat, co můžeme. Pokud to lidé pochopí a budou spokojení, tak to třeba můžeme dělat i další období. Je to o pracovitosti. Budeme dělat tři roky a uvidíme, jak se to povede.

Máte pro obyvatele Strakonic nějaké přání do roku 2020?

Chtěl bych, aby byli šťastní a líbilo se jim u nás. Aby byli zdraví a spokojení. To je základ a vše ostatní je nadstavba. Přeju si, aby lidé nepodléhali zvuku peněz. Nemajetkové vztahy hodně určují kvalitu života. Přál bych si, aby zmizela nenávist a zloba, abychom si uměli odpustit a žít svůj život. Proto přeji všem to nejcennější – trochu štěstí, hodně lásky a zdraví.