Ještě vás neomrzelo vítězit?
To se neomrzí. Když to jde, je potřeba v daných podmínkách urvat maximum. Čas běží, není na co čekat.

Jak zhodnotíte minulou sezonu?
Ve všech pěti závodech jsem vyhrál všechny bodované jízdy, takže už mi celkové prvenství nemůže nikdo sebrat, i kdybych poslední závod vynechal. Ale nevynechal jsem ho, také jsem vyhrál všechny tři jízdy a tím jsem bez jediné prohry obhájil titul mistra České republiky ve třídě KZ2 Gentleman. Souběžně jsem jel mistrovství Slovenska ostrých KZ2, kde jsem obsadil celkově čtvrté místo. Poslední závod Slovakiaringu, kde jsem se ještě mohl posunout výš, byl bohužel zrušen. Ale před sezonou jsem měl cíl do pátého místa, takže jsem spokojený.

V Písku se na startu nejrychlejší třídy KZ2 neobjevil Jihočech, váš svěřenec a velký talent František Pros. Co se přihodilo?
Fanda nejel, má nějaké potíže. Taky začal studovat vysokou školu a má jiné povinnosti. Jel pár závodů a jel dobře. Například v Třinci obsadil v kvalifikaci třetí místo pár setin za mistrem republiky Dominikem Javůrkem. Na trati v Písku jsme trénovali, testovali, ale nebylo možné, aby tady startoval. Je to veliká chyba, protože tady jsme chtěli jeho umění prodat. Fanda je velmi rychlý, jezdí dobře a myslím, že patří mezi pět nejlepších jezdců v republice. Je mi velmi líto, že v Písku nejel. Takže na závodech v Písku jsem měl jenom Jáchyma Denemarka, který u nás jede první sezonu.

V českém mistrovství jste neměl konkurenci. Jak jste byl spokojený se závodním víkendem na domácí trati v Písku?
Když vyhraju doma, samozřejmě je to skvělý. Byly nějaké změny počasí, dokázal jsem vyhrát na suchu i mokru, což mě těší. Posichroval jsem si tady celkové prvenství, tak je to taková úleva.

Ve třídě Gentleman prakticky nemáte konkurenci, jak se vám jede s tímto vědomím?
Zase tak jednoduché to není. Snažím se jet stále stejně rychle a stabilně. V Písku jsme byli z mého týmu jenom dva, tak jsem měl čas se věnovat nastavení svého stroje. Když je nás víc, ladím káru třeba Fandovi i dalším a na sebe už nemám tolik času. Takže vlastně jedu s ničím a doháním to svou rychlostí, kterou zatím ještě mám. Nejraději mám superfinále. Je specifické v tom, že celou dobu volím nějakou strategii, ale tady už je to o něčem jiném. Krom toho, že jsou za něj bonusové body, je to poslední, už po tom nic nenásleduje, takže do toho mohu řezat, co to jde.

Jak jste to měl celou sezonu s technikou, fungovala podle vašich představ?
Jsem spokojený, ale všechno to souvisí s tím, že nám chybí loňský rok. Máme vyrobené a připravené nějaké nové věci pro testování, ale na to nebyl prostor. Letos sezona začala, i když o trochu později, ale zaplaťpánbůh za to. Ale sled závodů je tak obrovský, že na testování vůbec není prostor. Jede se ze závodů na závody a na každé trati je nastavení jiné. Takže si nemůžeme nasbírat data a informace a musíme ještě počkat, až nám to čas dovolí, aby na zimu bylo jasno, jakým směrem půjdeme příští rok.

Takže stále ještě ve čtyřiačtyřiceti letech nekončíte a chystáte se na příští sezonu?
Tohle téma už tady bylo. Zatím mě ale nic nebolí a moje rychlost na trati není úplně ještě ostuda. Když jedu s mladými závodníky na Slovensku, moje ztráta se pohybuje v desetinách, což je super. Už ale pochopitelně a bohužel nezrychluju. Už je to taková stabilita, nic netrvá věčně a uvidíme, kdy to začne degradovat. Důležité je, že závodění pro mě není nuda. Naopak mě to motivuje a je pro mě hnacím motorem. Za svou kariéru jsem hlavu zvedl párkrát, ale až tohle skončí, nic dalšího nebude. Když to takhle půjde ještě nějaký čas, zaplať Bůh. Za předcházející sezony i za tu letošní děkuji svému týmu a hlavně své rodině, která mě v závodění stále podporuje a rozhodně to není klišé, když se vší pokorou řeknu – bez ní by to nešlo.