Co vás přivedlo k rozhodování fotbalových zápasů?

Předtím, než jsem začal pískat, jsem na hřišti rozhodně nebyl úplný beránek. Často jsem si říkal, jak je možné, že rozhodčí některé situace posuzují právě takhle. Když jsem pak koukal na fotbal, začal jsem se víc než na samotné hráče soustředit právě na rozhodčí a jejich práci. Postupně mě začalo zajímat, jak náročné to ve skutečnosti je, a řekl jsem si, že si to chci vyzkoušet. Od té doby, co jsem se stal rozhodčím, jsem se jako hráč zklidnil a na práci rozhodčích se dnes dívám úplně jinýma očima.

Vzpomenete si ještě na svůj úplně první odřízený zápas? Jaké to tehdy bylo?

Úplně si na detaily už moc nevzpomenu, vím ale, že jsem byl tehdy hodně nervózní. Bylo to v Sousedovicích, zápas Sousedovice B – Hoslovice, který skončil 1:1.

Kdo vás na rozhodcovské dráze nejvíce ovlivnil nebo podpořil?

Nejvíce mě podpořili zkušení kolegové, kteří mi v začátcích poradili a pomohli získat potřebnou jistotu.

Býváte před zápasy ještě nervózní, nebo už jste si na roli rozhodčího zvykl?

Zdravá nervozita je většinou před každým utkáním, ale jakmile začne zápas, tak na nervozitu už není čas.

Máte před utkáním nějaký svůj rituál nebo způsob přípravy?

Žádný konkrétní rituál nemám. Příprava je u mě v podstatě stejná jako u většiny rozhodčích – zkontroluji a projdu hřiště, následuje pohovor s hlavním pořadatelem a vedoucími družstev.

Letos jste už také odřídil pár utkání 5. ligy (krajský přebor). Jaké to bylo? Liší se to výrazně od nižších soutěží?

Nechci mluvit za všechny, ale myslím si, že každý rozhodčí v krajských soutěžích chce pískat krajský přebor a vždy ho to potěší. Určitě se to liší jak fotbalovou kvalitou, tak kondicí hráčů i diváckou atraktivitou.

Co je podle vás na pozici rozhodčího nejtěžší?

Koncentrace, rozhodnost ve vypjatých situacích a komunikace.

Jak se vyrovnáváte s kritikou od hráčů, trenérů nebo fanoušků?

Myslím si, že kritiku nemá rád nikdo a ani já nejsem výjimka. Když je ale konstruktivní, tak ji beru a snažím se na ní zapracovat.

Udělal jste někdy rozhodnutí, které vás po zápase ještě dlouho mrzelo?

Ano, určitě se mi už stalo, že jsem udělal rozhodnutí, které mě po zápase ještě nějakou dobu mrzelo.

Jaký největší nebo nejzajímavější zápas jste zatím řídil?

Nejzajímavější zápas, na který asi nikdy nezapomenu, byl ještě v okresní soutěži, kdy jsem pískal v Mnichově. Neměl jsem tehdy delegované asistenty, ale asistenty z obou týmů. Bylo to ve druhém poločase, kdy domácí tým útočil a hostující se dožadoval ofsajdu. Podíval jsem se na pomezního, jestli signalizuje ofsajdové postavení, ale ten se nenacházel u hrací plochy – byl u stromu a v tu chvíli močil.

Kam byste to chtěl v rozhodcovské kariéře dotáhnout?

Chtěl bych se v rozhodcovské kariéře zlepšovat a postupně posouvat výš a uvidím, kam mě to nakonec zavede.

Jak to vypadá s vaším hraním? Plánujete ještě občas naskočit za Katovice, nebo se už soustředíte jen na pískání?

Rád bych si ještě někdy zahrál za Katovice, ale momentálně to zdravotně není ideální a nebyl bych týmu moc platný. Pravděpodobně mě čeká v zimě reoperace kolena a doufám, že po ní se budu moct vrátit k tréninku a příležitostně si zase zahrát.

Jakou radu byste dal mladým fotbalistům, kteří uvažují o tom, že se stanou rozhodčími?

Ať to určitě zkusí a vydrží u toho aspoň nějakou dobu, protože začátky nejsou jednoduché. Ale pokud vytrvají a bude je to bavit, tak poznají spoustu nových lidí i zážitků. Já to jen doporučuji.