Jak vlastně vznikl kontakt mezi vámi a Strakonicemi? Kdo udělal první krok?

Při červnové kvalifikaci jsem se mezi spoluhráčkami a trenérem zmínila, že zvažuji ukončit své působení v Berlíně a ve srandě se zeptala, jestli by pro mě ve Strakonicích neměli místo. Nápad se líbil i holkám, vznikla kolem toho příjemná atmosféra a od toho se to začalo rozvíjet dál.

Byly ve hře i jiné kluby, nebo jste měla od začátku jasno, že zamíříte právě do Strakonic?

Zvažovala jsem návrat do Hannoveru, kde jsem působila před odchodem do Spandau. Nakonec to ale nebylo možné, protože Waspo Hannover pro letošní sezonu tým nepostavilo. A protože jsem nechtěla úplně vystoupit z aktivního působení a měla jsem chuť si ještě občas zahrát, ráda jsem přijala nabídku ze Strakonic.

Sehrála roli tedy i vaše známost s některými hráčkami z reprezentace?

Určitě ano. Když už předem víte, s kým budete v týmu, a máte mezi sebou dobrou chemii, rozhodování je o to snazší.

Na jak dlouhou spolupráci jste se Strakonicemi domluvena? Jedná se zatím jen o tuto sezonu?

Ano, zatím jsme domluveni na tuto sezonu.

Byla jste v Německu profesionální hráčkou, nebo jste kombinovala vodní pólo s prací?

Kombinovala jsem zaměstnání s vodním pólem.

Proč jste se vlastně rozhodla po třech letech ukončit angažmá ve Spandau Berlin?

Po třech letech ve Spandau jsem cítila, že je čas uzavřít jednu náročnou, ale velmi cennou etapu. Dlouhodobě jsem nedokázala skloubit profesionální sport s pracovním životem. Proto jsem se rozhodla dobrovolně odejít.

Jak budete vzpomínat na působení ve Spandau Berlin? Co vám tahle etapa dala?

Neocenitelné zkušenosti s vysokou konkurencí, rychlým tempem tréninků a životem mimo komfortní zónu. Pozitivně mě posunulo – trenérské zázemí a podmínky jsem nikde jinde lepší nezažila. Přinesla mi také mnoho cenných zážitků na mezinárodní scéně. Zároveň jsem poznala spoustu skvělých lidí.

Kdybyste se ohlédla za dosavadní kariérou – kde všude jste působila a co vás nejvíce posunulo?

Jsem odchovankyní KVS Plzeň a hostovala jsem ve Strakonicích a v Praze. V roce 2015 jsem odešla do Německa – Chemnitz, Hannover a nakonec Berlín. Nejvíce mě posunula pevná vůle, odhodlání nevzdávat se a motivace neustále růst. Velký vliv měla i reprezentace, kde zápasy proti top týmům přinesly nové zkušenosti a ukázaly úplně jinou úroveň vodního póla.

Jak vnímáte návrat do českého prostředí po letech v zahraničí?

Je to příjemný návrat. Něco se změnilo, ale spousta věcí je pořád stejných – atmosféra, lidi kolem sportu, známé tváře. Těším se na to.

Bude pro vás náročné skloubit život a práci v Německu s působením v české lize?

Jsme domluveni, že pokud mi to okolnosti dovolí, zúčastním se ligy tam, kde to jen bude možné.

Jak bude vypadat váš tréninkový proces?

Momentálně trénuji individuálně – běh, posilovna a plavání.

Co podle vás v současnosti dělá ze Strakonic nejlepší český tým?

Široký kádr, zkušenosti z mezinárodních soutěží a velká týmová soudržnost. Tady je jasně daný cíl a vůle ho naplnit.

Strakonice by letos rády postoupily ze základní skupiny v Challenger Cupu. Co říkáte na kvalitu soupeřů? Je postup reálný?

Ve skupině máme týmy z Turecka, Slovenska a Německa. Kvalita tam rozhodně je, ale myslím, že máme šanci. Pokud udržíme koncentraci, postup je reálný.

Máte ještě nějaký osobní sportovní cíl, který byste si chtěla splnit?

Být týmu oporou. A pokud k tomu přibude ještě nějaký týmový úspěch, budu jen ráda.

Foto archiv Nikoly Bušauerové