Noclehárna spadající pod Městský ústav sociálních služeb funguje ve Strakonicích už od roku 2015 a je o ní čím dál tím větší zájem i přesto, že počet lidí bez domova stoupá pouze mírně. Je to zejména tím, že se o službě už obecně ví a klienti pracovníkům důvěřují.

Dokazují to čísla. Zatímco v roce 2023 bylo zaplacených 888 nocí a službu využilo celkově 50 osob, o dva roky později, v roce 2025, zaplatilo za 910 nocí 57 osob, z toho 41 mužů a 6 žen. Letošní rok je rekordní, za necelé tři měsíce centrum eviduje už 414 zaplacených nocí. Obecně nejvytíženější jsou zimní měsíce s největšími mrazy, v létě se jedná spíše o desítky přespání.

Noclehárna s kapacitou osmi lůžek je rozdělená na část pro muže a část pro ženy. V případě potřeby je možné přidat přistýlky. Každý pokoj má vlastní sociální zařízení a kuchyňku, klienti si v rámci ceny mohou i vyprat a následně oblečení vysušit. Vzhledem k tomu, že opravdu nemají téměř nic, dostanou i malou večeři a svačinu, podle toho, co dodá potravinová banka.

Někteří lidé službu využívají opakovaně. „Máme zde dva muže, kteří tu pobývají opakovaně, jsou fajn, dokonce sezonně pracují. Ale bohužel se jim nedaří našetřit na kauci podnájmu, to je dnes minimálně třicet tisíc korun,“ říká ředitelka Městského ústavu sociálních služeb Strakonice Lenka Kratochvílová a dodává, že i když se jedná pouze o ambulantní službu, pracovníci působí často nad rámec svých povinností. Bezdomovcům nabízejí sociální poradenství, kontakty na organizace jako je Prevent či Focus, nebo můžou pomoci se zařízením dokladů nebo umístěním na úřad práce, na který je mnohdy i vozí autem.

Zájemce o přespání v noclehárně musí být starší osmnácti let, zaplatil 65 Kč a nesmí být pod vlivem alkoholu a drog. „Lidé, kteří sem chodí se sebou chtějí něco dělat. A i když zmiňuji nulovou toleranci alkoholu, pokud má člověk v sobě dvě piva a chová se slušně, tak ho taky ubytujeme. Život a zdraví je důležitější než alkohol. Snažíme se působit výchovně a chceme, aby člověk někde peníze sehnal, ale stane se, že někdo je vážně nemá. A opravdu výjimečně to řešíme s úřadem práce nebo formou dárcovství. Nedávno nám jedna dárkyně věnovala šest tisíc korun, což je velká částka a vydrží poměrně na dlouhou dobu,“ vysvětluje Jiří Štér, vedoucí noclehárny a azylového domu pro rodiny s dětmi, který sídlí ve stejné budově, jen oddělen mříží.

Problémy  jsou někdy naopak právě s drogově závislými, kteří si drogu aplikovali až po příchodu do zařízení. Jeden z nich dokonce celou noclehárnu v afektu zdemoloval, vytrhal i žaluzie. Sociální pracovník je neustále přítomný a vše hlídá na kamerovém systému. Střídají se dvě ženy a čtyři muži, kteří se v urgentních případech mohou zamknout a okamžitě přivolat pomoc.

Přestože je práce sociálního pracovníka náročná, ředitel Jiří Štér je do ní stále zapálený a rád by lidem pomáhal i dál. „Nejlepší by bylo, kdyby mohlo vzniknout velké zařízení několika budov, kde by všechny služby noclehárna, azylový dům i sociální byty byly oddělené. Pro děti není příliš výchovné, když vidí opilce a feťáky. Ale to by stálo stovky milionů. Byl bych rád, kdyby alespoň vzniklo nízkoprahové denní centrum.“

Kateřina Štěpánková