Jaký dojem na vás celý večer nohejbalového plesu v Modřicích udělal?

Celý večer na mě udělal hodně pozitivní dojem. Bylo vidět, že si s tím organizátoři dali práci a že lidi nohejbal opravdu baví i mimo hřiště. Skvělá atmosféra, příjemné prostředí a hlavně pocit, že se tu sešla nohejbalová komunita napříč generacemi.

Když zaznělo vaše jméno jako vítěze ankety Nohejbalista roku v kategorii starších žáků, co vám v tu chvíli proběhlo hlavou?

Upřímně jsem to úplně nečekal, bylo to 50 na 50. Když zaznělo moje jméno, přišla radost a trochu nervozity a hlavně vděčnost všem, kteří se na tomto úspěchu podíleli.

Co pro vás osobně toto ocenění znamená? Berete ho spíše jako odměnu za uplynulý rok, nebo jako motivaci do další práce?

Beru to trochu jako odměnu za práci v uplynulých letech, ale hlavně jako motivaci do dalších sezon, protože si člověk uvědomí, že jde správným směrem, ale ta cesta bude ještě dlouhá.

Rok 2025 byl pro vás mimořádně úspěšný – vítězství v Poháru ČNS se staršími žáky Radomyšle i mistrovský titul ve dvojicích s Tomášem Jarešem. Který z těchto úspěchů si nejvíc ceníte a proč?

Oba úspěchy řadím stejně vysoko, v obou případech jsme museli předvést to nejlepší, co v nás je. Tímto bych chtěl poděkovat svým spoluhráčům a trenérům z Radomyšle, speciálně Tomášovi Jarešovi.

V Poháru ČNS jste výrazně táhl týmy dvojic i trojic k bodům. V čem podle vás spočívá síla radomyšlského družstva?

Síla radomyšlského družstva je hlavně v týmovosti. Navzájem si věříme, podporujeme se a každý ví, že se může spolehnout na druhého.

Jak se vám spolupracuje s Tomášem Jarešem ve dvojicích? Máte mezi sebou nějaké rozdělení rolí, nebo si už na hřišti rozumíte skoro beze slov?

S Tomášem se mi hraje skvěle. Už si na hřišti hodně rozumíme a často není potřeba ani mluvit. Oba víme, co máme dělat, postupně jsme si přirozeně rozdělili role podle našich silných a slabých stránek.

Co bylo pro vás během sezony nejtěžší – fyzicky, herně nebo psychicky?

Nejtěžší pro mě byla psychická stránka. Když se daří, očekávání rostou a člověk si musí hlídat hlavu, aby zbytečně nebyl pod tlakem. Fyzicky i herně to bylo náročné, ale dalo se to zvládnout.

Jak vypadá váš běžný tréninkový režim a kolik času dnes nohejbalu věnujete?

Trénuji minimálně čtyřikrát týdně, ať už s radomyšlským A-týmem nebo dorostem. K tomu zápasy a turnaje, takže nohejbalu věnuji opravdu hodně času, ale dělám to rád a baví mě to.

Zkoušel jste i jiné sporty, nebo pro vás byla nohejbal jasná volba?

Začínal jsem s fotbalem v Poříčí a poté i ve Strakonicích. Nějakou dobu jsem dělal oba sporty najednou, ale bylo to časově náročné a musel jsem si vybrat. Vybral jsem si nohejbal a jsem za to rád.

Máte v nohejbale nějaký vzor nebo hráče, kterého sledujete a inspiruje vás?

Vzorů mám víc, hlavně mezi českými reprezentanty. Z Radomyšle bych jmenoval místní legendy – Nepodala, Babku a Tomana. A celkově se mi líbí, jak hraje Jan Chalupa.

S jakými cíli jste šel do letošního roku? Máte už v hlavě další mety, kterých byste chtěl s Radomyšlí nebo individuálně dosáhnout?

Do sezony jsem vstupoval jako nový hráč A-týmu Radomyšle a cílem bylo udržet extraligu a pomoci týmu. Mým snem je vyhrát dorosteneckou ligu s Radomyšlí.

A celkově – kam byste to jednou rád dotáhl? Jaké jsou vaše sportovní sny?

Mým snem je dostat se do mužské reprezentace a vyhrát titul mistra světa, a s Radomyšlí vyhrát extraligu. Hlavně ale chci, aby mě nohejbal pořád bavil a abych z něj měl radost.