Starosta Tábora Jiří Fišer odpověděl, že podle jeho informací se jedná o obnovu původní ruiny hospodářské usedlosti. „Základ je v tom, že stavba musí odpovídat původnímu půdorysu,“ uvedl a zdůraznil, že povolení spadá do činnosti stavebního úřadu a volení politici nemají do činnosti státní správy co mluvit. „Stejně tak nemůže být mojí ambicí mluvit stavebníkům do toho, co si mají postavit, pokud splní veškeré podmínky orgánů veřejné správy a podklady – územním plánem počínaje a územním rozhodnutím plus stavebním povolením konče,“ konstatoval starosta.

Státní správa – ústy vedoucí stavebního úřadu Jitky Doležalové, k tomu říká: „Stavba rodinného domu byla povolena 30. března 2016 v místě původní zemědělské usedlosti č. p. 375. Ke stavbě se vyjádřily všechny zainteresované složky, mimo jiné i odbor životního prostředí, Povodí Vltavy, JVS, neboť stavba se nachází ve druhém ochranném vnitřním pásmu vodní nádrže Jordán a část pozemků leží v záplavovém území. Vodohospodářský orgán a správce toku stanovily podmínky, které byly zapracovány do dokumentace stavby a budou v rámci dozoru kontrolovány.“ Podle Jitky Doležalové stavba kopíruje původní zemědělskou usedlost a nově zastavitelné plochy pro bydlení se v přímé blízkosti vodní plochy nenacházejí.

Projekt se musel přepracovat

Z vyjádření Jihočeského vodárenského svazu vyplývá, že původně tato organizace se stavbou nesouhlasila. Ale stavebník Jan Jindra byl vytrvalý. Respektive jeho projektant René Skalický. V květnu 2014 vydal Jihočeský vodárenský svaz s projektem na úpravu a přístavbu domu 375 nesouhlas. Jihočeský vodárenský svaz upozornil, že projekt navyšuje obytnou plochu a počítá s novou výstavbou, kerá není v souladu s ochranným pásmem Jordánu. Navíc projekt počítal s vypouštěním dešťových vod do Jordánu. „V této lokalitě je pro novou výstavbu stavební uzávěra,“ upozornil Jihočeský vodárenský svaz.

V listopadu 2014 pak tentýž orgán shledal, že projektová dokumentace byla upravena tak, aby nová stavba zahrnovala pouze plochu původního objektu. Původně ji investor chtěl o víc než 110 metrů čtverečních rozšířit. Vzniknout tak má pouze jedna bytová jednotka. Na dešťovou vodu se musí vybudovat vsakovací jímka a splašková voda se má svádět do žumpy, kterou se musí sedmkrát ročně vyvážet. Parkování aut je povoleno v horní části domu s příjezdem ze stráně nad Jordánem a mytí aut v ochranném pásmu není povoleno.

Ředitel Jihočeského vodárenského svazu Antonín Princ zdůraznil: „Investor nejdříve požadoval novou stavbu zcela jiného charakteru a půdorysu. K tomu Jihočeský vodárenský svaz dal nesouhlasné stanovisko. Následovala celá řada jednání včetně znaleckých posudků a vyjádření odvolacích orgánů. Investor pak změnil požadavek na rekonstrukci domu k bydlení pětitičlené rodiny v původním půdorysu rodiného domu se stodolou. Proti tomu již JVS nemá právní důvod cokoliv namítat a vydal v listopadu 2014 souhlasné stanovisko. Zda investor vypořádal stanoviska ze stavebního povolení, je už věcí stavebního úřadu.“

Výjimky se povolují individuálně

Narozdíl od Jihočeského vodárenského svazu, který si kladl určité podmínky, podnik Povodí Vltavy problém neviděl. Konstatoval pouze, že se záměr nachází v záplavovém území, vymínil si, jak má fungovat odpadová jímka a konstatoval, že neponese odpovědnost za případné škody vzniklé velkou vodou. Odkázal na povolení vodoprávního úřadu na odboru životního prostředí městského úřadu. Ten souhlas vydal.

Na redakční dotaz Týdeníku Táborsko, zda bude Povodí Vltavy stejně benevolentní i k jiným stavbám na březích řek nebo vodních ploch, odpovídal mluvčí státního podniku Povodí Vltavy Hugo Roldán: „Tato stavba se částečně nachází ve stanoveném záplavovém území Q100 Košínského potoka, mimo aktivní zónu. Obecně platí, že každý stavební záměr je posuzován individuálně a tudíž výše popsaný případ automaticky neznamená, že obdobná žádost získá souhlasné stanovisko.“

Stavební úřad stanovisko městského architekta nechtěl

Novostavba na břehu Jordánu je tedy neobvyklá, ale úředně povolená. Městský architekt Miloš Roháček má na věc svůj pohled osamělého běžce: „Stavba rodinného domu na břehu Jordánu byla povolena stavebním úřadem v roce 2016 na místě, kde se nacházelo původní hospodářské stavení – obytný dům a stodola. S podobou stavby od počátku nesouhlasím. Již předchozímu majiteli původního objektu a pozemku jsem opakovaně písemně odpovídal, že pokud se tam bude stavět, měl by nový objekt mít stejné hmotové uspořádání jako původní, v nejlepším případě by se mělo jednat o rekonstrukci. Se současným projektem nesouhlasila ani komise regenerace, projednávala ho na moji žádost také rada města. Navzdory tomu žadatel splnil všechny podmínky pro vydání stavebního povolení. Prioritní byl přitom souhlas odboru životního prostředí coby vodohospodářského orgánu se stavbou. Jeho požadavkem bylo, aby nová stavba stála na půdorysu stavby původní. Zájmy státní památkové péče s ohledem na poškození kulturní památky nádrže Jordán nebyly bezprostředně dotčeny, protože původní stavba nesouvisela s nádrží jako její provozní (vodohospodářská) budova. Z pohledu památkové péče byla stavba řešena pouze po linii archeologické. Stavba se nenachází v ochranném pásmu památkové rezervace, a proto hodnotit architektonickou stránku stavby příslušelo stavebnímu úřadu. Stanovisko městského architekta nebylo stavebním úřadem vyžádáno. I v tomto případě platí, že architektura je odrazem stavu společnosti. A prioritou dnešní doby je individualismus.“