Jsem laik, takže mi vysvětlete, co je na mincích tak fascinujícího, kromě toho, že se jimi platí.

Numismatika není jen o tom, že sbíráte mince. Je nesmírně zajímavé zkoumat, kdo je vydal, k jaké události, co ražba na nich symbolizuje. To je tajemství, které numismatik velmi rád luští.

 Znovu se zeptám jako laik, znamená to, že numismatik má doma opravdu originály z dob minulých? Nebo to jsou jejich kopie?

Originály opravdu existují. Já jich mám ale jen několik. Ona mezi vámi laiky panuje představa, že co je staré, je velmi drahé. Není to tak. Cena mincí se pohybuje v řádech stovek či tisíců korun. Ovšem některé, které jsem do knihy zařadil, mají hodnotu i několika milionů.

 Kde se dají mince, aby měly pro numismatika hodnotu, sehnat?

Většinou ve světových aukčních síních.

 Jak se mince vyráběly? Neměli stroje…

Například v Římě měli při výrobě peněz rozhodující úlohu monetálové, byli většinou tři a z pověření mohli vydávat mince. Šlo o příslušníky starých římských rodů. Vymýšleli předlohy. Odlévaly se takzvané střížky – kovová kolečka, do nichž se razil obrázek. K tomu řezači kovů museli vyřezat do razidla jakýsi negativ. Těch mincí se razilo obrovské množství, což možná zní překvapivě. V jedné sérii třeba až milion kusů. Ručně.

 Která ze současných mincí bude jednou pro numismatiky zajímavá?

Možná naše současná padesátikorunová mince. Ta získala v roce 1993 mezinárodní ocenění jako mince roku.

 Jarka Krejčová

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku Strakonicko.