Lidé si se zájmem poslechli vyprávění o historii Klokot, které bývaly nejprve samostatnou tvrzí Vítka z Klokot, o níž se bohužel neví, kde přesně ležela. Po Vítkovcích pak patřily Klokoty Rožmberkům, až do husitské revoluce. Po té pak roku 1469 věnoval král Jiří z Poděbrad obec královskému městu Tábor. Později se Klokoty znovu osamostatnily a samostatnou vesnicí byly až do roku 1971, kdy se znovu staly součástí Tábora. 

O historii Klokot přišly vyprávět Jitka a Lenka Vandrovcovy z Husitského muzea, Věra Krejčířová pak přečetla zajímavosti o Klokotech z kroniky, kterou už zhruba 30 let píše místní rodák a patriot Bohumil Průša. Vlaďka Kubísková pak přidala další zachycené vzpomínky pamětníků Jana a Karla Zemanových. Jen verze o vzniku názvu obce existují tři. Protáhlý tvar klokotské návsi vlastně kopíruje někdejší cestu od Tábora směrem na Jistebnici, Milevsko a také na Prahu. Ke Klokotům patří i Kvěchův a Benešův mlýn u Lužnice a samozřejmě největší dominanta – klokotský klášter, který byl loni vyhlášen národní kulturní památkou. 

Na památku vzniku osadního výboru byl odhalen kámen s deskou, na které se stručně shrnuje historie Klokot v českém a anglickém jazyce. Jak připomněla Jana Hralová, která je kulturní referentkou osadního výboru, s deskou byly pěkné nervy. „Minulý týden jsme objevili v nápisu gramatickou chybu a deska se musela na poslední chvíli předělat,“ prozradila. Chyba spočívala v tom, že Pražské sídliště bylo uvedeno jako Pražské Sídliště s velký S. „Děkujeme do Reprografie v Herlošově ulici, že se to všechno zvládlo,“ vzkázala Jana Hralová. 

Pražské sídliště se na desce zmiňuje v souvislosti s tím, že mu musela v 60. letech minulého století část vesnice Klokoty ustoupit. Stejně jako byly o něco později zabrány zahrady původních klokotských statků pro výstavbu řadových domků. Dnešní setkání ale nasvědčovalo tomu, že tyto staré křivdy jsou zapomenuty a současní obyvatelé historické i novější zástavby se chtějí setkávat a řešit problémy své čtvrti. 

Na výzvu předsedy osadního výboru Jiřího Leška těchto věcí lidé zmínili hned několik. Osadní výbor jedná s radnicí o zápůjčce domku čp. 4 na konci Staroklokotské ulice směrem ke klášteru, kde by chtěli mít Klokotští klubovnu pro setkávání. Řeč přišla na špatný stav cesty k Harrachovce, na bláto a louže na cestě směrem ke hřbitovu, na špatný chodník podél třídy Kapitána Jaroše od klokotské návsi k benzínové pumpě. Lidé se ptali, proč klokotská pouť není co bývala, postrádají víc lunaparků a stánků. Dotaz zněl i na to, proč je zavřená hospoda Na Rybníčku. Ta je ovšem v soukromém domě. 

Jiří Lešek ujistil, že bude v kontaktu s radnicí usilovat o realizaci druhé etapy revitalizace návsi, která by měla vyřešit problémy před hřbitovem. „Musíme si pospíšit, protože až město postaví domov důchodců, parking na Sojčáku a sportovní halu, nemusí už být peníze,“ dodal s tím, že projekty by rád sousedům představil 28. října na příštím osadním setkání. Zmínil také, že jednou z dalších priorit je renovace hřiště v ulici Ke Chlumu z peněz, které osadní výbor dostal od města vyčleněné. Cílem je mít tam jednou tartanový povrch. 

Osadní výbory se v poslední době v Táboře aktivizují a hájí zájmy svých čtvrtí. Nový výbor vznikl v Měšicích a po Klokotech se ustavil i v Čelkovicích. Zástupci dalších osadních výborů – například ze Všechova a Zahrádky, se dnešního setkání Klokoťáků zúčastnili. Některé zájmy mohou být v budoucnu společné a je dobře o sobě vědět. 

Lidé si se zájmem prohlíželi na počítači historické fotografie z Klokot a předsedovi osadního výboru nechávali na sebe mailové spojení, aby mohli být informováni o dalších akcích a dostávat zápisy z jednání osadního výboru. 

K setkání se ještě podrobněji vrátí Týdeník Táborsko.