Účastníci vycházky se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Například tu, že letos v květnu to bude 99 let, co nese svůj název Žižkovo náměstí. Celá staletí šlo prostě o rynek, od roku 1878 neslo náměstí název Hlavní, v roce 1918 pak dostalo v souvislosti se vznikem Československa pojmenování náměstí Republiky. Tehdejší starosta Josef Kos se domníval, že to bude na věčné časy. Ty ale trvaly jen sedm let. Už v roce 1925 padlo rozhodnutí, že náměstí ponese jméno po Janu Žižkovi z Trocnova. 

Sestry Vandrovcovy připomněly i dramatické osudy pomníku Jana Žižky, který na náměstí stojí. Tři verze jeho podoby předkládal sochař Josef Václav Myslbek, než došlo za účasti deseti tisíc lidí v roce 1877 na odhalení, ale už o rok později se socha začala naklánět a musela být snesena. V roce 1884 pak byla odhalena současná socha Josefa Strachovského. 

Se zájmem si lidé také prohlíželi bankovky s vyobrazením Jana Žižky. Mnozí si ještě pamatovali papírovou pětadvacetikorunu – v podobách z roku 1958 i 1961, na první měl český lev na hlavě korunku, na druhé hvězdu. V roce 1971 pak tuto bankovku nahradila papírová dvacetikoruna. 

Zaznělo, že na různých vyobrazeních má Žižka pásku na levém, někde na pravém oku. Na pětadvacetikoruně, která byla dílem výtvarníka Karla Svolinského, na pravém. Vlastně se neví, o které oko v mládí přišel. 

Sobotníci pak prošli Svatošovou ulicí, pojmenovanou po učiteli Antonínu Svatošovi, který přišel do Tábora roku 1811. Byl to velký přívrženec národního obrození a právě on usiloval o to, aby Žižka nebyl vnímán jako lupič a vrah, jak se na něj tehdejší dějepisci dívali, ale jako hrdina.

V Holečkových sadech Lenka a Jitka Vandrovcovy vyprávěly o osudech Žižkovy bašty a také o příbězích dalších soch Jana Žižky v Praze nebo v Českých Budějovicích. I tam měli Žižku svého času před radnicí, než ho odsunuli na křižovatku k Žižkovým kasárnám. Víc z vyprávění historiček přinese ve středu Týdeník Táborsko. Povyprávěly také o ulicích, které dodnes nesou v Táboře názvy s odkazem na dobu slavného husitského hejtmana, o snaze získat do Tábora posádku, jejíž kasárna pak dostala jména Jana Žižky, o jeho vyobrazeních v místních církevních objektech husitské a evangelické církve a taky o osudu pomníku pikartů, který našel nakonec své místo v roce 1996 na klokotské návsi. 

Pro mnohé byla překvapením informace, že Žižkovo náměstí v Táboře bylo původně podle rozhodnutí zastupitelů z roku 1878 mezi Střelnicí a divadlem, kde se předpokládalo kromě zbourání Pražské brány i odstranění dalších domů a měla tu vzniknout parková úprava. Domů se ale zbourala jen část a prostor připadal představitelům města nakonec nicotný ve vztahu k husitskému velikánovi, a proto padlo roku 1925 rozhodnutí o pojmenování centrálního náměstí po Žižkovi. 

Lidé se rozcházeli se sobotním programem velmi spokojení. Sestry Vandrovcovy táborské patrioty pozvaly na otevření nové expozice Husité v Husitském muzeu, ke kterému dojde už ve středu 21. února v 17 hodin.