Na českých kluzištích už toho prošel David Štich spoustu. Odchovanec plzeňského hokeje si vyzkoušel v mládežnických sezonách také zámořské juniorské soutěže, byl členem i kapitánem juniorských reprezentací. Po návratu na tuzemské ledy už vystřídal v nejvyšší soutěži Liberec, Slavii, Vítkovice, Mladou Boleslav, Kladno, Chomutov nebo poslední dvě sezony Litvínov. Odtud nyní zamířil na jih Čech a pozná tak další hokejovou štaci.

Jak vlastně vzniklo vaše angažmá v Českých Budějovicích?
Jednali jsme spolu až po sezoně, kdy mi skončila smlouva v Litvínově. Tam jsem sice také dostal nějakou nabídku, ale jednání úplně neprobíhala. Agent mi řekl, jaké jsou možnosti a já jsem si vybral Motor. Řekl jsem svému agentovi, aby je oslovil a řekli jsme si, jak by to mohlo vypadat. Dá se říct, že jsme pak byli během dvou, tří dnů domluveni. Nebylo o čem mluvit, bylo znát, že o mě mají opravdu zájem a to pro mě bylo důležité.

Co tedy převážilo misky vah právě na stranu Motoru?
Možná to, že mi zavolal sám hlavní trenér pan Jaroslav Modrý a řekl mi osobně, co ode mě očekává. Na tom jsme se shodli. Už mám nějaký věk a vím, co můžu nabídnout mužstvu. Je pro mě důležité, aby to věděl i klub s trenérem a očekávali ode mě to samé. Komunikace byla velmi přínosná a vědí, co umím dobře. Proto jsem tady.

Stejně jako Motoru, ani vám v Litvínově se minulá sezona výsledkově nevydařila. Jaká byla?
Je pravda, že se nám nedařilo. Sezona byla náročná kolem toho covidu, ale to bylo pro všechny stejné. Mysleli jsme si, že budeme atakovat vyšší příčky, bohužel to tak nedopadlo. Po osobní stránce jsem docela hrál, až ke konci jsem se zranil. Myslím, že můžu říct, že to, co se ode mě očekávalo, jsem tam plnil. Já nejsem žádný bodový hráč, který by sbíral góly nebo asistence, to vůbec ne. Jsem na ledě na černou práci a myslím, že to jsem odváděl podle představ trenérů.

Říkáte, že budějovičtí trenéři vědí, co od vás očekávat. Bude to tedy defenzivní činnost v obraně?
Jednoznačně. Jak říkám, já nejsem žádný bodový hráč. Budu se snažit plnit roli defenzivního obránce, dělat černou práci, chodit do oslabení, lehat si do střel. Když bude potřeba, tak přitvrdit, ani tomu se nevyhýbám. Myslím, že už jsem na českých kluzištích nějaký ten pátek, takže mě všichni dobře znáte.

Možná vás čeká i role ochránce největších hvězd týmu v čele s Milanem Gulašem?
Já zase nejsem takový, že bych něco vyhledával, ale když se na ledě stane něco, co se mi nelíbí, tak se ozvu. Vždycky začínám slovně, trochu pohrozím a ono to občas stačí. Pak nemusím ani používat sílu. Zase se nechci zbytečně prát a oslabovat mužstvo. Budu dělat na sto procent to, od čeho tu jsem.

Kvůli vašemu hernímu projevu vás fanoušci soupeřů nemají úplně v oblibě. Dokáži si ale představit, že příznivci vašeho týmu to mají přesně naopak?
Dá se to tak říct, jsem vnímaný tak půl na půl. Když člověk víc přitvrdí a třeba nechtěně někoho zraní v souboji, tak se to často nelíbí. Soupeřům pokaždé a občas ani vlastním fanouškům. Ale jak říkáte, domácím fanouškům se tvrdá hra často hodně líbí. Já zkrátka jenom dělám na ledě maximum pro svůj tým a věřím, že se budějovickým fanouškům budu líbit.

Váš přestup nebyl oznámený v první várce přestupů 1. května. Tehdy jste ještě nebyli domluveni?
Tam to ještě nebylo. Ta dvoudenní, třídenní jednání probíhala až někdy v půlce května.

Je hokejista nervózní, když začnou kluby 1. května sypat z rukávu jednu posilu za druhou, plní se kádry a člověk ještě nemá nic podepsáno?
Vůbec ne. Popravdě jsem počítal s tím, že budu v létě bez smlouvy. Nechtěl jsem to moc řešit, chtěl jsem si odpočinout od náročné sezony a hlavně se věnovat rodině, protože jsem teď byl poslední měsíce v Litvínově bez syna. Také jsem nechtěl skočit po každé nabídce, která bude na stolu. Chtěl jsem, aby to pro mě dávalo smysl. A Budějovice pak přišly s takovou nabídkou a jednáním, že jsme byli za pár dní domluveni.