Obce se potýkají s povinností zajistit péči o nalezené kočky. Zřizují první kočičí útulky - Jižní Čechy Teď!




Obce se potýkají s povinností zajistit péči o nalezené kočky. Zřizují první kočičí útulky - Jižní Čechy Teď!
27. 8. 2021 6:23

Obce se potýkají s povinností zajistit péči o nalezené kočky. Zřizují první kočičí útulky

TÁBOR – S dodržením zákona, který stanoví postup při nakládání s nalezeným zvířetem, má hodně obcí problém. Například v Písku kdysi zrušili spolupráci s privátním psím útulkem a pořídili si společný městský psí útulek napůl se Strakonicemi. Problém nalezených koček ale vyřešen nebyl. Na to opakovaně poukazoval spolek Písecké kočky. Situace eskalovala, když jeho předsedkyně Eva Hulcová přinesla na stůl písecké starostky Evy Vanžurové mrtvou kočku jako důkaz špatné péče města. Dotazy, jak mají obce péči o nalezené kočky zabezpečenou, rozesílala předsedkyně spolku řadě starostů a stala se doslova jejich černou můrou. Upozornila veterinární správu i na případ z Čížové, kdy se tamní starosta Tomáš Korejs snažil po vsi nalézt majitele nalezené zraněné kočky. Správní orgán s ním zahájil řízení, neboť starosta nemá takzvané odchytové zkoušky, aby mohl zvíře nosit po vsi nebo transportovat na veterinární ošetření. Tato událost z letošního jara uvedla mnohé starosty do pohybu. Uvědomili si, že i když mají smluvně ošetřenu péči o nalezené psy, budou se muset zabývat i kočkami.

Obce se potýkají s povinností zajistit péči o nalezené kočky. Zřizují první kočičí útulky - Jižní Čechy Teď!

Tábor byl o krok napřed. Kočičí útulek vybudoval jako první město v regionu z iniciativy tehdejší místostarostky Michaely Petrové. Technické služby města jej provozují od poloviny roku 2019. Mají nyní v areálu ve Vápenné strouze kapacitu pro 30 psů a 30 koček. Město Písek nedávno uzavřelo smlouvu na péči o nalezené kočky se spolkem z Týna nad Vltavou a pokud by tamní kapacita nedostačovala, připravilo prostor v bývalém statku v místní části Purkratice. Letos útulek vybudovalo v bývalé budově městské čističky i Milevsko. Jeho budoucí provozovatelka právě řeší složení odchytových zkoušek, bez nichž nelze tuto činnost vykonávat. Na města, která útulky mají, se obracejí další obce a mají zájem uzavírat smlouvy o dodávání nalezených zvířat ze svých katastrů. Na zkušenosti s provozem kočičího, ale i psího útulku jsme se proto ptali jednatele táborských Technických služeb Tábor Michala Polaneckého a vedoucí útulku Kamily Šťastné.

Se kterými obcemi máte uzavřenou smlouvu o přebírání nalezených koček z jejich území?
Michal Polanecký: Se žádnými. Původně jsme o tom uvažovali, ale když jsme zjistili množstevní potenciál nálezů koček na území Tábora, zejména v reprodukčním období, bylo jasné, že útulková kapacita 30 koček bude taktak pokrývat naše potřeby. Dokonce jsme kapacitu už jednou měli i lehce překročenou. Proto jsme se rozhodli, že provoz útulku nebudeme stavět na bázi komerčního výdělku od ostatních obcí, ale bude sloužit pouze pro potřeby Tábora a jeho místních částí. On i potenciál lidí, kteří jsou připraveni se nalezeného zvířete ujmout, má své hranice. Takže umístění za úplatu neumožňujeme.

Jak rychle se kočky množí?
Michal Polanecký: To záleží na dostupnosti potravy. Pokud je jí dostatek, mohou to být i tři vrhy koťat do roka. V obdobích chudších na potravu méně.
Kamila Šťastná: Pro nás jsou vrcholným obdobím pro nálezy koťat letní prázdniny. Zaplněná jsou i depozita v okolí a odmítají přijímat nalezené kočičky. Pak se obce často obracejí na nás, ale my kočičky z jiných obcí nepřijímáme.

Jak funguje v Táboře kastrační program?
Kamila Šťastná: Ten je v dikci odboru životního prostředí městského úřadu. U nás v útulku probíhá kastrace u každého zdravého dospělého jedince, abychom zastavili křivku dalšího množení. Pokud si od nás lidé odebírají nedospělé kotě, mají ve smlouvě pozdější kastraci jako podmínku adopce a posílají nám potvrzení.

Skutečně to lidé dodržují?
Kamila Šťastná: Ano, funguje to. Pokud někdo náhodou zapomene, připomeneme se. Výběru nových pánů věnujeme velkou pozornost a čas, takže o této podmínce vědí všichni předem. Stejně se kastrace týká i pejsků. Výjimku představují jen zdravotní důvody, například kdyby hrozilo nebezpečí, že zákrok nevydrží srdíčko zvířete.

Vracíte po kastraci nebo vyléčení zraněné kočky zpět do teritoria, kde byly nalezeny?
Kamila Šťastná: My to neděláme, ale mluvilo se o tom, že při odchytech zvířat ve městě za účelem kastrace se budou vracet do svého teritoria. To je ale také otázka pro odbor životního prostředí. Útulek repatriaci nalezených zvířat neprovádí, my jim vždy hledáme nové domovy. Loni jsme takto našli nové pány 150 kočičkám.

Jak je to s odchytovými zkouškami? Mají je pracovníci útulku?
Michal Polanecký: Pečovat o zvířata musí člověk s touto kvalifikací. Tu má vedoucí útulku Kamila Šťastná a pod jejím odborným vedením pak mohou se zvířaty pracovat další zaměstnanci. I my jsme tuto věc museli vyřešit a nebylo to úplně jednoduché. Oficiálně se takzvaná odchytová zkouška jmenuje odborný kurz pro odchyt zvířat bez pána, toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi včetně péče o ně v útulcích pro zvířata, a pro sběr a neškodné odstraňování kadaverů zvířat v zájmovém chovu. Jediné zařízení, které tyto kurzy pořádá, je vysoká škola veterinární v Brně a kapacita kurzů neodpovídá poptávce. Kurz se koná dvakrát do roka pro dvacet lidí, v tom jsou i strážníci z celé republiky. Problémy s covidem navíc konání posouvaly, rok se kurzy nekonaly, takže zájem je teď vysoký. Dva kurzy po dvaceti lidech nemůžou republikové poptávce stačit.

Jak dlouho kurz trvá?
Kamila Šťastná: Kurz je týdenní až dvoutýdenní, nakonec se uskutečnil online.
Michal Polanecký: Když kurzy nabíraly skluz, škola nakonec zvolila distanční formu. To nám i provozně vyhovovalo, je to lepší než mít zaměstnance na tuto dobu v Brně.

Kočky odjinud tedy nepřijímáte. Na příjem psů od jiných obcí smlouvy existují?
Michal Polanecký: Ano, smlouvy máme například se Soběslaví, Sezimovo Ústím, Vilicemi, těchto smluv je kolem šedesáti. To ale neznamená, že se k nám od nich hrnou nalezení psi. Obce to berou jako zálohu, aby situaci měli ošetřenou, pokud náhodou k nějakému nálezu psa dojde. Když taková situace nastane, nelze bez smlouvy řešit umístění do našeho útulku ze dne na den.

Platí obce paušální částky nebo pouze při umístění psa?
Klára Šťastná: Platí se pouze skutečný pso/den, a to 700 korun bez DPH za první den, kdy je do úhrady zahrnuta i vstupní prohlídka, čipování, očkování, ošetření proti parazitům. Poté se hradí 300 korun bez DPH za takzvaný psoden.
Michal Polanecký: Úhrady jsou stanoveny proto, že provoz zařízení financuje město Tábor a to by nemělo suplovat povinnosti a náklady jiných obcí.

Kolik ročně stojí provoz útulku pro psy a kočky?
Michal Polanecký: To nejde oddělit, protože mzdy nebo energie jsou společné. Celkový provoz stál za loňský rok 2,6 milionu korun.

Musíte přece vědět, kolik stál provoz psího útulku před rozšířením o kočky? Takže by se daly náklady odhadnout…
Michal Polanecký: To ano, řádově jsou náklady po rozšíření i na kočky o milion ročně vyšší. Zhruba půl milionu představuje personální navýšení a půl milionu veterinární péče. Tady se ale přesná částka vždy odvíjí od počtu zvířat, v jakém stavu k nám přijdou, zda jsou sražená autem, zraněná, zablešená, a jakou péči potřebují.

Kolik má útulek zaměstnanců?
Michal Polanecký: Včetně vedoucí tři.

Mají jiné obce zájem o vaše zkušenosti s provozováním kočičího útulku?
Michal Polanecký: Ano, z některých měst se k nám chtěli podívat, ale to jsme v době covidové pandemie nepovolili. Kdybychom si náhodou zavlekli mezi zaměstnance nákazu, bylo by to pro nás fatální, protože tuto péči nemůže zajišťovat každý. Seznámení s provozem útulku se dá docela dobře řešit distanční formou.

Byl i v covidové krizi zájem o adopci útulkových zvířat?
Kamila Šťastná: Díky času, který věnujeme propagaci, je zájem stále velký. Covid to neovlivnil. Spíš nastávají situace, že je o některé zvíře až pět zájemců a my musíme pečlivě vybírat.
Michal Polanecký: Je pravda, že ti neuspokojení zájemci jsou někdy nepříjemně překvapení a vede to někdy i k negativním reakcím vůči útulku. Lidem se někdy obtížně vysvětluje, že zvíře s určitou pohnutou minulostí nebo špatnou zkušeností s týráním nebo hladověním potřebuje důslednost a čas a není vhodné do rodiny s dvěma nebo třemi dětmi, které si s ním chtějí hrát.
Kamila Šťastná: Proto už při nabízení zvířat na webu píšeme, do jaké rodiny se které zvíře hodí a adopci vždy zvažujeme velmi pečlivě. Faktem je, že se nám zvířata prakticky nevracejí.

 

 

Libuše Kolářová
Libuše Kolářová

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.