Jak byste zhodnotil dnešní zápas?
Těžko se to hodnotí, protože to je pořád dokola. Měli jsme dobře rozehraný zápas, teď nám vyšly i nějaké přesilové hry, ale pak je zase dostaneme do utkání tím, co mají podle mě nejlepší v lize – početní výhodou. Stejně jako naposledy, zase nás porazila jedna jejich lajna Mueller, Holík, Zaťovič. Všichni jsou to hlavně do přesilovek vynikající hráči, to tu každý viděl.

Dá se na tuto útočnou formaci vůbec připravit, zejména pak na Muellera?
Podle mě je jedno, jestli je to Mueller, protože když ubráníte jeho, jsou tam zase Holík a Zaťovič. Celá ta lajna je zkrátka skvělá, hlavně v těch přesilovkách. Když to umí takhle dobře zahrát, tak může být člověk dobře postavený jak chce, ale prostě je nás tam o jednoho méně. Jediným receptem je proti nim nefaulovat a nechodit do oslabení, protože oni si v tom šance vytvoří vždycky.

To se ale skoro nedá vydržet celý zápas…
Je pravda, že zápasů, kdy nemáte žádného vyloučeného, nebo třeba jen jednoho, už je v posledních letech fakt málo. Vždycky je nějaký faul, ale musí se tomu nějak předcházet. Kdybych měl spočítat, kolik gólů nám Brno dalo za čtyři vzájemné zápasy v přesilovkách, tak se asi nedopočítám. Dneska to zlomilo zápas, myslím, že proměnili dvě přesilovky ze tří. Tím dostali pohodu na hokejky a už se jim dařilo i ve hře pět na pět.

Není to už trochu také o psychické pohodě?
Na psychiku je samozřejmě náročná celá sezona. Je to pro nás velká škola a musíme si z toho vzít pozitiva, i když je to těžké. Většina z nás se v extralize teprve otrkává a poznáváme ohromnou kvalitu soupeřů. Pykáme za každou chybu, tak už to tu prostě je.

Vám ale dnes také vyšly dvě přesilové hry a u obou máte asistenci. Už jste se sžil s rolí prvního obránce na přesilovce?
Hrál jsem to už na Vsetíně, takže to pro mě není úplně neznámá. Jsem rád, že hraji, navíc tyto ofenzivní situace mám rád. Když člověk cítí důvěru, tak se mu hraje o sto procent lépe, jsem za to vděčný. Nějaké góly v přesilovkách jsme poslední zápasy dávali, tedy s výjimkou utkání proti Pardubicím. Snad to takhle půjde dál a na přesilovce ještě pomůžeme týmu.

Nechybí tomu ale ještě nějaká gólová rána z vaší hole?
Abych řekl pravdu, já nejsem žádný velký střelec, nikdy jsem nebyl. Čenda (Pavel Pýcha – pozn.) má dar od Boha, že tu bránu prostě trefí vždycky. Dostane to na bránu, to je základ. V tom ho určitě nenahradím, sám jsem spíš nahrávač, snažím se mít na modré čáře dobrý pohyb, ale co se týče gólů, to se stane jen párkrát za sezonu, že mi to uletí a dám gól. Rozhodně bych se za to ještě nezlobil.

Dnes jste navíc dohrávali utkání na čtyři beky, jak náročné to bylo?
Musím říct, že jsem si dneska fakt zahrál. Jak říkám, jsem moc rád, že mi trenér dává prostor. Ale je jasné, že když hrajete třetinu na čtyři beky, tak už ke konci síly docházejí. Je to cítit, člověk potom nemá tolik energie do útoku, i když jsme potřebovali vyrovnat a moc jsme chtěli.