Pavel Klíma se stylizuje do role učitele, který se vrací ke kořenům. Ve skutečnosti ale odchází z politiky ve chvíli, kdy TOP 09 padá ke dnu a on sám by sotva prošel přes preferenční hlasy. Místo ideálů sledujeme pragmatický ústup z nevolitelné pozice. Jeho „návrat do školství“ působí spíš jako dobře načasovaný únik. Zvlášť když se jeho syn už dávno angažuje v politice jako pokračovatel rodu. Tady nejde o návrat k dětem, ale o politické přeskupení sil v rodinné režii.