Milevští pamětníci si vybaví večerku u Dlouhých v Havlíčkově ulici, potraviny u Lukešových, u Janáka na Tyršově náměstí, samoobsluhu na Beckově, které se chopili bratři Soukupovi, Kormex na rohu náměstí Edvarda Beneše, Pramenku i s bufetem, potraviny na Hůrkách, speciální pekařství Marie Kortanové na Husově náměstí, kam se vozilo pečivo z nejrůznějších pekáren včetně klučenického chleba, taky řeznictví Čižinských, u gymnázia, Zdeňka Falady nebo v papíráku vedle potravin Jednoty v Nádražní ulici.

Jenže pak český stát vpustil do republiky supermarketovou konkurenci všech myslitelných značek, což třeba v Polsku nebo v severských zemích nikdy v této míře nedopustili a svůj vnitřní trh si ochraňují dodnes. Nadnárodní řetězce pronikly i do Milevska. Mnozí nadšenci z malých obchodů to odnesli krachem, zdravím, rozpadem rodin a někdy i životem.

Vpád supermarketů

První supermarket postavila Billa, následoval Albert, Penny market a pokus Lidlu proniknout na autobusové nádraží. Proti tomu dokázali místní obchodníci veřejnost vyburcovat. Referendum v roce 2008 stavbu Lidlu v centru města odmítlo a Lidl vzkázal, že už nemá o Milevsko zájem. Ale to už neplatí. Na pozemku vedle obchodní zóny na jižním okraji města roste Lidl jako z vody a otevřít má ještě letos. Dochází na to, před čím varovali místní obchodníci v roce 2008. Centrum se vylidňuje, obchody zanikají. Z prodejen potravin už tu kromě Jednoty v Centru a Primy v Masarykově ulici převažují vietnamské večerky.

Jakou mají menší obchodníci šanci?

Potraviny Prima v Masarykově ulici a samoobsluhu v bývalém Vzoru na sídlišti stále provozuje rodina Hejných. Prima brzy oslaví už 31 let. Jejímu zakladateli Václavu Hejnému se dokonce podařilo vychovat si nástupce. Dcera Martina Šímová se stará o hlavně ekonomiku a syn Lukáš Hejný o technické a provozní záležitosti. Obě prodejny jsou dnes součástí řetězce Flop. Václav Hejný býval mistrem odborného výcviku v zemědělském učilišti ve Veselíčku. Doplnil si pedagogické vzdělání, začal učit, stal se zástupcem ředitele této školy. Po revoluci byl jedním z těch, kteří se pustili do podnikání. O historii i současnosti mluví společně s dcerou Martinou Šímovou. I ona byla u začátků, v prodejně pomáhala už jako dítě.

Můžete zavzpomínat na začátky v devadesátých letech?

Václav Hejný: S Václavem Pipkem jsme tenkrát založili velkoobchod Efect, měli jsme i pobočku v Českých Budějovicích, zaváželi jsme zboží od Prahy po Šumavu. Firma ale bohužel efektivní nebyla a zanikla. Já jsem pak dělal obchodního zástupce pro české firmy a tím jsem získal přehled o potravinové branži. Tenkrát se české firmy snažily obstát, ale nadnárodní firmy znaly způsoby, jak je zlikvidovat a převzít. To potkalo Jemču Jemnice, Opavii, čokoládovny Orion, konzervárny Rekord a mnoho dalších. Zahraniční firmy neovládly jen obchod, ale i výrobu. Kvalita potravin je dnes úplně někde jinde, bohužel. Proto se stále snažíme orientovat  na zbylé české výrobce a drobnější dodavatele, kteří si na svých výrobcích dávají záležet.

V místě dnešních Potravin Prima v Masarykově ulici bývala prodejna milevského zemědělského družstva, je to tak?

Václav Hejný: Ano, od družstva pak prodejnu převzal další majitel a když se rozhodl skončit, já jsem si řekl – proč ne. V květnu už to bude 31 let.

S jakými představami jste do toho šel?

Václav Hejný: Protože už jsem byl v potravinářském sektoru, i když jsem původně zemědělec, mechanizátor, a měl jsem kontakty s potravinářskými firmami, tak jsem mohl nakupovat zboží za velkoobchodní ceny. Současně jsem provozoval i malou kavárnu u domu s pečovatelskou službou na sídlišti. Z počátku moc dobře fungovala, lidé si tam i rezervovali místa. Bylo tam hezké prostředí, současně jsme tam měli i malou prodejnu potravin. Městský úřad nám prostory pronajímal a měl zájem, aby to fungovalo.

Proč kavárna skončila?

Václav Hejný: Měli jsme otevřeno do deseti večer a někteří štamgasti tam dělali hluk, byly na to stížnosti ze sousedního seniorského domu. Museli jsme omezit provozní dobu a tím to přestalo být rentabilní.

Jste šťastlivec, který si vychoval nástupce, to se každému podnikateli nepodaří. Teď tedy otázka pro dceru. Chtělo se vám do rodinné firmy?

Martina Šímová studovala ekonomii a to je ve firmě jej parketa.

Martina Šímová: Já jsem u toho s tátou byla od začátku. Už v sedmé třídě jsem chodila do prodejny na brigádu, trávila jsem tam veškeré prázdniny. Taťka byl vždycky můj vzor, měl plno energie a nápadů. Když jsme ve škole měli psát o svých vzorech, spolužáci zmiňovali herce a zpěváky a já tátu.

Později byla dlouho prázdná bývalá samoobsluha Vzor na sídlišti a vy jste se jí taky ujali. Původně byla součástí jiného českého řetězce a teď tedy Flopu?

Martina Šímová: Ano, dnes jsou obě prodejny součástí Flopu. To už jinak ani nejde. Bez zaštítění velkým řetězcem bychom se nedostali na konkurenceschopné ceny, navíc je tu výhoda letáků, kde se zákazníci dozvědí o nabídce a akcích.

Flop založili manželé Flosmanovi z Mladé Vožice. Stále jim řetězec patří?

Václav Hejný: Ne, Flosmanovi už řetězec prodali. Patří dnes maďarskému řetězci amerického majitele. Ten koupil Flop i některé další menší řetězce včetně moravské firmy Hruška. Tím vzniká z Flopu velký řetězec a ten se stává zajímavým i pro dodávající firmy. Nové vedení do obchodu šlape. Zrovna minulý týden jsme měli konferenci, kde nás potěšilo, co všechno připravují. Modernizaci provozů, zajímavé akce pro zákazníky nebo jedinečný věrnostní program, ale to nemůžu zatím prozrazovat.

Pane Hejný, vy jste byl iniciátorem odporu proti prodeji pozemku pro Lidl na autobusovém nádraží. Zaznívaly obavy ze zániku obchodů v centru, co říkáte na další vývoj situace? Lidl se nakonec staví. 

Václav Hejný: Je to trend, na který jsme nebyli připraveni.

Martina Šímová: Ano, je to trend doby, že se dnes nakupuje ve velkých obchodních zónách. Ale pro starší lidi, kteří nemají možnost dopravy, pro ty to dobré není.

Jaká je v Milevsku kupní síla? Kolik se tu může obchodů s potravinami uživit?

Václav Hejný: Už teď je obchodní síť naddimenzovaná. Prodejny žijí i díky zákazníkům, kteří přijíždějí z okolí. Ale proč přijíždějí? Vždyť dřív byla Jednota na každé vesnici a perfektně fungovala. A to už není pravda. Až se Lidl postaví, tak budou mezi sebou soupeřit s Albertem, Penny marketem a Billou, pro nás se toho moc nezmění. U nás lidé nepořizují velké nákupy a nám stačí to, jak fungujeme. My výrobky, které nabízí řetězce, ani nechceme, vždyť se podívejte, jaká je tam mnohdy kvalita a jaká šíře nabídky. U nás nabízíme zboží dvanácti pekáren od malinkých po větší, pět cukráren nám vozí zákusky, šest lahůdkářských výrobců lahůdky, uzeniny odebíráme od čtrnácti dodavatelů. Od těch menších si velký řetězec výrobky nevezme, přitom u nich jsou kvalita a chutě úplně jiné.

Martina Šímová: My fungujeme v tradičním obchodu, supermarkety mají všechno ve velkém. Jsme propojení s malými pekárnami, s malými výrobci uzenin a ty dodávají nám, protože by je do velkých řetězců nevzali.

Václav Hejný: Z té škály menších výrobců vybíráme to nejlepší.

Jsou ochotni vám dodávat i menší množství?

Václav Hejný: Bereme takové množství, které nám oboustranně vyhovuje. Ti výrobci k nám chtějí dodávat a nemají ani větší výrobní kapacitu pro velké obchody. A je zajímavé, že na některé akce k nám jezdí i lidé z Píseckého předměstí.

Kdo vlastně jsou vaši zákazníci v Primě?

Václav Hejný: Jsou to zaměstnanci firem z okolí, sousedé z centra města. I některé prodavačky z velkých supermarketů si chodí nakoupit k nám, to asi mluví za mnohé.

Martina Šímová: Hodně sem jezdí také lidé z okolí Milevska, protože my jsme čerstvými a kvalitními uzeninami vyhlášení. Pečivo u nás nejsou žádné rozpeky, všechno je čerstvé.

Václav Hejný: Fakt je, že velké řetězce nás balamutí televizní reklamou. Když nám zahraniční obchod říká  – nakupujte hezky česky, to si z nás dělají blázny. Ale my na to slyšíme, zatímco třeba v Rakousku, tam jsou lidé svému místnímu obchodu nebo svému pivovaru věrní a nakupují tam.

U Primy máte zadní parkoviště, to je asi důležité?

Martina Šímová: To určitě.

Václav Hejný: Původně tam byly stodoly, které jsme vlastními silami zbourali. Každá taška ze střechy mi šla rukama. Ty budovy byly natolik na spadnutí, že jsem se tam bál poslat brigádníky.

Mívali jste i nedělní prodej, to se neosvědčilo?

Martina Šímová: V Primě se to nevyplatilo. Je tu čím dál víc řetězců a ty jsou otevřené celý den, tak se to přestalo vyplácet. Na sídlišti ale máme otevřeno i v sobotu a v neděli. Tam zákazníci chodí i o víkendu. Přece jen jsou tam velké bytové domy a taky sportoviště.

Takže věříte, že se i menší obchod může udržet?

Martina Šímová: Já v to doufám a věřím. Chceme nabízet lidský přístup, naše prodavačky se zákazníky komunikují. Ne každý chce procházet celý supermarket, u nás lidé pořizují rychlý nákup a přitom sortiment máme mnohem větší než velké markety. Ty jsou limitované smlouvami řetězců, musí je dodržovat, my si vybíráme sami, jaké zboží se nám líbí. A neakční ceny máme kolikrát nižší než markety. Snažíme se být rozmanití a nabízet výrobky, které řetězce nemají, hlavně od menších českých výrobců. Od nich si řetězce vyberou třeba jeden dva výrobky, nutí je, aby si hradili zápisné, tlačí jim ceny dolů, kdežto u nás mohou nabízet svůj široký sortiment a žádné zápisné po nich nechceme. Tím se tradiční trh drží.

Často se mluví o tom, že v Milevsku není práce pro ženy. Mají ženy zájem pracovat v obchodě?

Václav Hejný: Vážím si žen, které u nás pracují dlouho, některé i těch 31 let. Pak jsou jiní zaměstnanci, kteří migrují z prodejny do prodejny. To tak je.

Považujete za chybu, že zanikl učební obor prodavačka?

Václav Hejný: Obchodní řetězce nepotřebují prodavačky, tam stačí podavačky. Dají jim tykadla, sluchadla a pokyny, co mají dělat. A to tam mají asi patnáct set, dva tisíce prodejních položek a my jich máme v našich prodejnách kolem osmi tisíc.

Martina Šímová: V supermarketu jim počítač řekne – tohle objednej, došlo. Kdežto u nás si ženy v obchodě s nabídkou hrají – zkusí tuhle novinku, tamtu novinku, sledují, jak zákazníci reagují. Naslouchají lidem, co chtějí.

Václav Hejný: I uzeninu krájíme jen podle požadovaného množství, nic tu neleží na hromadách.

Máte rozvojové plány? Třeba expandovat do dalších obcí?

Martina Šímová: Ne, další prodejny otevírat nechceme. Byli jsme před lety v Branicích, tam se to ale vyplatilo, jen když se provozovala současně i hospoda. Vždycky je to hlavně o tom, abychom uživili zaměstnance.

Budou i u vás jednou bezobslužné pokladny?

Martina Šímová: Možná někdy v budoucnu, spíš pro mladší lidi. Starší zákazníci jsou za lidský kontakt stále rádi.

Snažíte se o nějaké doplňkové služby?

Martina Šímová: Nám se osvědčily dárkové koše. To snad nikdo v Milevsku nedělá, my je připravujeme v Primě i ve Vzoru.

Václav Hejný: Děvčata koše připravují při své práci, jsou na to fakt šikovná.

Připravujete nějakou novinku?

Martina Šímová: U Primy box Zásilkovny. Na parkovišti k němu budou mít lidé přístup 24 hodin denně.

Václav Hejný: Uvítáme každý další zajímavý nápad…

Někteří starostové říkají, že vytvářením podmínek pro nákupní zóny jen reagují na poptávku obyvatel, že to je moderní životní styl. A že centra měst budou v budoucnu vypadat jako v zahraničí a budou tam kavárny a restaurace. Vidíte to taky tak?

Martina Šímová: To určitě ne. Tady ve městě bývalo kaváren a hospůdek 43. A podívejte se, kolik se jich uživí dnes.

Václav Hejný: Ono se to snadno řekne, ale kde by lidé parkovali, kdyby tu byla samá kavárna? Podívejte se, jak se parkuje v Riegrově ulici, jak se zajíždí k Jednotě v obchodním domě Centrum. Jednoty si hluboce vážím, ale jak se lidé k jejich obchodu dostanou? O tohle ať se starají ti, co se mají starat. A říkám si, jak se stát a obce zachovali k těm, kteří se tady do provozování obchodů v devadesátých letech pustili… S úctou vzpomínám na pana Lukeše, jak mi jednoho dne řekl: „Tak pane Hejný, postavili tu supermarket a já končím. Klaus nám po revoluci říkal: Pojďte podnikat, pojďte obchodovat, my vám pomůžeme. A takhle mi pomohli…“ Přinesla to doba. Ti, kteří připravovali tu společenskou změnu, museli vědět, jak to dopadne, my ne.

Jak vidíte budoucnost? Už k vám chodí taky na brigádu děti a vnoučata?  

Martina Šímová: Já jsem taťkovi pomáhala, protože mě to od začátku bavilo a mám tu práci ráda. Dcera se taky sama rozhodne, co by ji v životě bavilo.

Václav Hejný: Já bych to asi shrnul, že máme co nabídnout a chceme přežít.