Na září plánuje svatbu. Do zimy by se s budoucí manželkou na zahradě rodičů rádi pustili do stavby domu. Nadále tak budou shlížet přímo na softbalové hřiště, a možná si při tom vybaví, kterak na něm Patrik „válčil“ na domácím šampionátu. Jak na něj bude vzpomínat, napoví už pondělní dvojzápas, ve kterém český výběr změří síly s Francií (13.30) a Izraelem (21.00). Kopečný, jeden z pětice Žraloků v nominaci, byl měl patřit k základním pilířům České republiky na cestě za obhajobou titulu. Den před mistrovstvím zapózoval v reprezentačním dresu a exkluzivně odpovídal na otázky portálu JcTED.cz.

Vy osobně máte mistrovství Evropy doslova za domem, což se nepoštěstí každému. Jaké to je? Těšíte se na turnaj?
Víc doma už to nejde, takže si toho cením, že mohu hrát, a těším se moc! Je to zase trochu jiné, než když jsme hráli Evropu v Havlíčkově Brodě. Kdyby se povedlo v domácím klubovém prostředí obhájit titul, cenil bych si ho o to víc.

Kdo by mohl být největší soupeř?
Podle mne určitě zase Holandsko s Dánskem, a nevím, jaký tým přijede z Izraele, který má určitě také nějaké dobré kluky.

Patříte ke stálicím, tudíž se dalo počítat s tím, že když si udržíte formu, najdete své jméno v nominaci…
Je pravda, že už nějaký rok mě trenéři staví do základní sestavy. Ale máme spoustu kvalitních hráčů a nevíte do poslední chvíle, jak nominace bude vypadat. Dozvíte se ji měsíc dopředu, reprezentovat chtějí všichni, takže nikdy nemáte jistotu. Musíte bojovat, dokud nepřijde zpráva, zda jste nominován.

Ta pozitivní zpráva nakonec přišla. Jak jste ji v Ledenicích přijali?
Měli jsme s kluky trénink a byli jsme rádi. Dali jsme si na oslavu pivo. Když víme, že mistrovství bude doma, o to víc se všichni těšíme, a čím víc kluků se dozvědělo, že je v nominaci, tím byla radost větší. Je oprávněná.

Na druhou stranu, necítíte doma větší tlak? Očekávání, že byste měli turnaj vyhrát?
Každý člověk je nervózní… Jako jste nervózní při pohovoru v práci, nebo když hrajete hokej ve světě, tak i my jsme nervózní. Tlak tu trochu bude. Ale když si to připustíte, přiznáte si to, tak máte trochu odpuštění, že to neskrýváte, netajíte, ta odpovědnost je skutečná. Malinká nervozita určitě bude, ale během turnaje ji setřeseme.

Až na finálový den se turnaj bude hrát bez diváků. Co to pro vás znamená? Je to velká nepříjemnost?
Je to nepříjemnost. Když vidíte evropský fotbal, na který chodí desítky tisíc diváků, tak vás to trochu mrzí. Atmosféra bývá v Česku obrovská a diváci, když za vámi stojí, dělají hodně. Doufáme a věříme, že se dostaneme do toho posledního zápasu o zlato, a alespoň na ten jeden den tu diváci budou s námi. Budou tu vítáni, budeme moc rádi, když přijdou.

Vaše zápasy budou vysílány živě, přitom ještě není pravidlem, že televize zajišťuje přímé přenosy z Ledenic. Nebudete cítit trému z kamer?
Není to pravidlem, ale zažili jsme to už dostkrát, na mistrovství Evropy i světa, takže víme, co čekat. Zpočátku to byla neznámá věc, nezvyk. Pro Ledenice je to zviditelnění, diváci mohou vidět, že se tu dá hrát skvělý softbal. Díky starostům a Jihočeskému kraji tady vzniklo tohle.

Začínáte v pondělí a hned první den vás čekají dva zápasy. Bude to náročný start?
Naštěstí oba zápasy hrajeme na hlavním hřišti doma v Ledenicích. Až ve středu nás čeká mezi zápasy přejezd do Sezimova Ústí. Je to trochu nepříjemné, ale všichni kluci jsou zvyklí hrát dva zápasy denně. Doufejme, že se počasí umoudří a přijdou o něco chladnější dny. Nejradši máme, když je pětadvacet, pod mráčkem… Pondělní dvě utkání bych hodnotil tak, že to bude dobrý rozjezd. Francie je dobrý tým, zatím jsme se s ní nepotkali, večer nás čeká Izrael. Určitě nesmíme nikoho podcenit a hrát naplno.

Co v kostce od šampionátu čekáte?
Určitě bude bez diváků smutný. Ale všichni budou chtít ukázat maximum. Uvidíme, jak se vyvine… Nedokážu přesně říct, ale věříme, že se povede odehrát bez organizačních a technických problémů.

Víte, že se nemůžete opřít o diváky, atmosféru si budete muset udělat sami. Je už teď vidět, že se snažíte navzájem vyburcovat víc než jindy?
Určitě to bude chtít zatlačit v dugoutu. Když budeme v poli, tak zbytek týmu dokáže udělat atmosféru. A když budeme na pálce, máme schopný tým, který bude chtít atmosféru vyhrotit a nabudit se, abychom byli výš než druhý tým.

Turnaj budou provázet přísná hygienická opatření. Ani vy místní nebudete spát doma?
Ne, budeme schováni v bublině. Během mistrovství budeme ubytování v objektu domu dětí a mládeže, kousek od Českých Budějovic. Ze hřiště na obytovnu a zpátky nás budou vozit tranzity. S rodinami se potkáme až v sobotu, až přijdou diváci. Ale v týmu je dobrá parta, těšíme se na sebe. Máme s sebou pálky na ping pong, je tam basket, dá se vykoupat v rybníku, takže ponorková nemoc nehrozí.

Jak vůbec došlo k tomu, že jste z Ostravy přesídlil na jih Čech?
Odmaturoval jsem a našel si tu přítelkyni. Mou prioritou bylo hrát extraligu. Měl jsem si vybrat Prahu, nebo Budějovice. Ledenické kluky jsem znal z juniorské reprezentace, a tak jsem si vybral Budějovice – jak kvůli škole, kterou jsem si chtěl dodělat, tak partě tady v Ledenicích. Našel jsem tu vlastně takovou svou druhou rodinu a rodina zůstala v Ostravě.