Na táborské Pintovce měli odpoledne shromáždění komunisté. Jejich předseda Vojtěch Filip byl zřejmě jediný z předních českých politiků, který se k Husovu odkazu vyjádřil. Na táborském shromáždění kladl důraz na Husovu kritiku společenské nerovnosti, kdy jedni byli za svá provinění trestáni, druzí si mohli nakoupit odpustky. To dával Filip do souvislosti s dneškem a upozornil, že tyto nespravedlnosti vždy v historii uváděly společnost do pohybu. Husitské hnutí, které se vzedmulo po upálení Jana Husa, označil Filip za jeden z prvních pokusů o sociálně spravedlivý stát. Mluvil i o české holubičí povaze, která národu přivodila řadu tragédií a zmínil, že řada nejlepších osobností byla vypuzena ze země. S příklady ale skončil u Jana Ámose Komenského. 

V Housově mlýně pak večer přednášel o Janu Husovi ředitel Husitského muzea Jakub Smrčka, který Husovy postoje a názory pojímal víc z pohledu víry a střetu s církevní hierarchií. Hus si ale nadělal nepřátele i mezi německými vzdělanci, když jako jeden z rádců prosadil u krále Václava IV. schválení Kutnohorských dekretů, kterými se posílil vliv českých učenců na Karlově univerzitě a řada německých profesorů na protest odešla na univerzity do Lipska, Vídně nebo do Polska. Jakub Smrčka rozpředl zajímavé úvahy o tom, odkud Jan Hus pocházel – a zmínil i jednu teorii, že to nemuselo být z jihočeského Husince, nýbrž z Husince u Klecan nedaleko Prahy. On sám se ale přiklání k jihočeskému Husinci, a to kvůli úzké vazbě na dalšího profesora Karlovy Univerzity Křišťana z Prachatic a četným jihočeským kontaktům i během pozdějšího Husova vykázání z Prahy. Husův rodný domek v Husinci ovšem označil za pouhou romantickou fikci, protože byl prokazatelně postaven až v době, kdy už Hus nežil. Podobně Jakub Smrčka ukázal, jak v našem povědomí žije mylná představa o Husově podobě, poplatná podobě učenců ze 16. století, kdy už se spisy a obrázky šířily knihtiskem. 

Po skončení přednášky následoval koncert dua Denisa Gyürkeová a Klára Jakšičová. A poté letos poprvé vyšel z Housova mlýna pochodňový průvod, do kterého se mohli zapojit zájemci a vypůjčit si lucerny. Po 22. hodině dorazil průvod k Jordánu a posádky pramic vyrazily k plovoucímu molu, aby na něm zapálily oheň. Novinkou bylo ozvučení, kdy se nad vodou rozezněla Smetanova symfonická báseň Tábor z cyklu Má vlast, poté čtení dochovaného popisu Husovy smrti a naložení s jeho tělem, kdy ostatky byly rozmláceny kyji a vhozeny do řeky Rýn, a na závěr zazněl husitský chorál Ktož sú boží bojovníci. 

Petr Nůsek z Housova mlýna zmínil, že zajištění ohně na voru není úplně technicky snadné, protože vzhledem k ochraně vodní nádrže se nesmí použít žádné chemikálie. Každoročně také čelí připomínkám, že by si lidé přáli i velký ohňostroj. „To ale nemá být bengálská show, spíš magický rituál, kdy se při pohledu do ohně nad vodou každý z nás může tiše zamyslet,“ řekl Nůsek. Vnímá to tak podle všeho hodně lidí, kteří i včera večer obsypali břehy a vyhlídky na Jordán. 

V okolí Housova mlýna také v tomto týdnu pracovali řezbáři a ti dnes představí svá díla na vernisáži v 15 hodin. I nedělní procházka tedy může směřovat do těchto míst.