Můžete představit váš sport?                       

Dělám parkour. To je pohybová disciplína, ve které jde jednoduše o to, aby se člověk dostal z bodu A do bodu B v co nejrychlejším čase a co nejefektivněji. V tomto sportu nejvíce jde o překonávání vlastních hranic a strachu. To ale neznamená, že když se parkour skáče, tak u něj neustále zažíváte strach. Postupem času totiž pochopíte, jak to funguje, začnete si věřit a strach tak nějak celkově pomine. Ovšem někdy při opravdu velkých skocích může strach znovu přijít, ale musíte si věřit a vědět, jak se zachovat v situaci, kdyby to nevyšlo. Po překonání strachu přichází nával adrenalinu. Pak se na nějakou dobu cítíte skvěle a tak nějak nesmrtelně.

Jak jste se k parkouru dostal?

Přes kamarády ve škole a také přes videa na Youtube.

Hrál roli i nějaký konkrétní člověk?

Určitě ano a nejspíš to byl sám zakladatel parkouru David Belle. Viděl jsem kromě videí na Youtube i film jménem Okrsek 13. Tam bylo vidět, jak ladně David utíká před gangstery přes budovu.

Jak se s tímto sportem začíná?

Dá se začít několika způsoby. Já osobně jsem začal na trampolíně trénovat nějaká základní salta. Poté jsem trénoval základní přeskoky přes zídky a lavičky, co jsem odkoukal na Youtube. Postupně jsem zkoušel prvky, které jsem se naučil na trampolíně a do měkkého, skákat také na tvrdý povrch. No a jak jsem to všechno zkoušel a zkoušel, tak jsem se dostal až do takových extrémů, které skáču dnes. Ze začátku je dobré najít si nějaké mentory, co vás naučí úplné základy. Můžete s nimi trénovat do měkkých povrchů. Postupem času, jak získáte kontrolu nad svým tělem, můžete zkoušet prvky i na tvrdším povrchu. Za mě je dobré si udržovat zdravý životní styl, aby tělo sloužilo tak, jak má a co nejdelší dobu. A úplně nejdůležitějším prvkem je, aby vás to bavilo, protože jinak není důvod, proč tento sport dělat. Pokud vás to nebude bavit, tak u něj moc dlouho nevydržíte.

Bylo těžké svého mentora najít v Písku?

Já měl to štěstí, že jsem se tak nějak od začátku spřáhl s místním týmem Family of Move. Trénuji s nimi doteď. Tým momentálně vede kroužky v tělocvičně Benešovky každý čtvrtek a pátek. Takže ano, i v Písku tyto možnosti člověk má.

Můžete mladé pozvat k vašemu sportu? A proč by měli začít třeba zrovna u Family of Move?

Parkour je zábavný, dostupný způsob pohybu, který mladým umožňuje překonávat fyzické i mentální bariéry a zároveň objevovat vlastní limity. Jde o hru a seberozvoj, ne o soutěž. U Family of Move jsou kroužky dobré v tom, že vás naučí základní pravidla tohoto sportu. Mentoři vám popíší, jak vše funguje a užijete si tam i spousty zábavy. Pořádají tam také letní tábory, kde se skáče parkour a zároveň hrají různé kolektivní hry. Myslím si, že v tomhle sportu je i dobrá parta.

Jak pro vás osobně byly těžké začátky?

V parkouru jsou různé fáze. Někdy se posouváte rychle a někdy zase pomaleji. Jde jen o to, aby to člověk nevzdal. Řekl bych, že na začátku jsem byl celkem talent, ale musel jsem si nějaké prvky vydřít, protože jsou to nové věci, na které tělo není vůbec zvyklé. Ze začátku mi to tak nějak šlo, jelikož jsem byl s rodiči neustále venku, také jsem sportoval a lítal všude, kde to šlo. Teď už jsem na úrovni. Dělám skoky, u kterých si mohu vážně ublížit, ale jelikož jsem opatrný a dělám věci, na které skutečně mám, tak jsem takřka bez zranění. Jde o to si vždy uvědomit riziko a přemýšlet nad tím, jak mu předejít, co udělat a co neudělat. Co tak zjišťuji, tak mít strach je úplně to nejhorší. Nemyslím to tak, aby člověk bezhlavě do všeho skákal, ale když už jednou v nějaký skok věříte, je důležité při skoku nezpanikařit a věřit svému tělu.

Jaká místa patří v Písku k vaším nejoblíbenějším?

V Písku je několik míst, kde se tradičně skáče, což jsou třeba zídky u kina Portyč, Parkány a pak například u Kamenného mostu. Ono je to ale jedno. Stačí si vyhlédnout nějaké místo a tam si vymyslet nějaký skok. Jde to v podstatě všude.

V souvislosti s některými vašimi parkourovými videi se na sociálních sítích rozběhla diskuze. Někteří vaši činnost kritizují, jiní chválí. Jak vnímáte negativní komentáře?

Neřeším to. Ten sport mě baví a nedělám ho pro názor ostatních. Komentáře moc nečtu, a když už si je přečtu, tak se nad tím zasměji a neberu to osobně. I když musím přiznat, že někdy takové komentáře zabolí. Vím však, že lidé jsou různí. Někomu se to líbí a někomu se to líbit nemusí. Každý má svůj názor a většina z těch lidí by vám to do očí neřekla. Troufnou si pouze na komentáře na internetu.

Delší dobu natáčíte videa, která pak umisťujete na Instagram. Proč?

Baví mě tvořit nová videa, rozšiřovat komunitu, a tak nějak celkově dávat lidem povědomí o parkouru. Dokonce jsem dospěl do fáze, kdy si začínám tvořit vlastní designe, a s tím je i spojena výroba vlastního oblečení. Mám i své vlastní logo. Pokaždé, když nějaké oblečení nechám vyrobit, tak o tom informuji svou komunitu právě na Instragramu. Rád bych v tom pokračoval.

Máte i nějaké soutěžní úspěchy?

Musím se přiznat, že jsem zatím na mnoha soutěžích nebyl. Čeho si ale vážím a co je můj největší úspěch, je vítězství na mistrovství republiky v parkouru. To se konalo loni v březnu a bylo to oficiálně první mistrovství tady v České republice. Mám radost, že jsem mohl být prvním českým mistrem.

A co dalšího je vaším cílem?

Chtěl bych být co nejlepší v tomto sportu. Rád bych si udržel titul mistra České republiky. Bude také záležet na tom, jakých dalších soutěží se zúčastním. Podle toho se rozhodnu, na co se budu v budoucnu soustředit.