Když jsme spolu dělali rozhovor před necelými dvěma lety, tak jste byl rozhodcovský benjamínek. Považujete se za něj ještě i teď, nebo se už řadíte mezi zkušenější arbitry?

Tak po třech letech benjamínek snad už nejsem, za tu dobu jsem odřídil 387 utkání. Samozřejmě se musím pořád učit a zdokonalovat, jak v soutěžích, které řídím už nějakou dobu, tak i ve vyšších soutěžích, které mi postupně přibývají. V tom mi hodně pomáhají zkušenější kolegové, v každém utkání mám stále možnost se něco naučit.

Jaký posun jste tedy za tu dobu zaznamenal? Ve kterých soutěžích účinkujete?

Postupně mi přibyly další soutěže – liga dorostu, liga juniorů a od začátku této sezony krajská liga mužů. V okresním přeboru řídím utkání též jako hlavní rozhodčí. Mimo Jihočeský kraj jsem řídil například i utkání extraligy žen. 

Před rokem jsem si také udělal zkoušky rozhodčího in-line hokeje a odřídil jsem celou sezonu v první lize, turnaj prvoligových mužstev s mezinárodní účastí a další utkání v soutěžích mládeže. Pořád doufám, že se ta letošní in-line sezona ještě uskuteční.

Co všechno jste musel splnit, abyste mohl tyhle soutěže řídit? Jakou na to potřebujete třídu?

Před každou sezonou je nutné absolvovat seminář pro rozhodčí druhé třídy, v jehož rámci jsou rozhodčí testováni, a to jak z pravidel ledního hokeje, tak i z fyzické připravenosti. Před zahájením play-off krajské ligy mužů vybraní rozhodčí absolvují ještě jeden seminář zaměřený na specifika nadstavbové části, kterého jsem se rovněž účastnil. Dalším cílem pro mě je postoupit na licenci první třídy.

Co zatím považujete za svůj největší úspěch? Který odřízený zápas má pro vás největší váhu?

Bezesporu je to účast v letošním play-off krajské ligy mužů, kde jsem odřídil čtvrtfinálové a semifinálové utkání. Zejména to poslední, semifinálové, mělo všechno, co k vyřazovacím bojům patří. Na stadionu v Písku byla skvělá atmosféra, hráči podali výborné výkony a nechyběly ani vyhrocené momenty. Bohužel, na finále už nedošlo.

Jak jste vůbec bral předčasný konec letošní sezony?

Je škoda, že v žádné soutěži se neodehrála závěrečná, ta nejzajímavější část. Mrzí mě to. Ale je třeba využít čas k přípravě na nový ročník. Předpokládaný srpnový termín předsezonního semináře totiž není zase tak daleko.

Takže se pořád musíte udržovat v kondici?

Ano, není to lehké, naštěstí mi v tom pomáhá trenér píseckého dorostu, s nímž jsem v sezoně trénoval. Posílá nám tréninkové plány a cvičení, na kterých pracujeme. Do letní přípravy jsem plánoval zařadit i letošní in-line sezonu a uvidíme, jak to dopadne. Zatím trénuji na venkovních sportovištích.  

Stíháte ještě hrát za dorost, nebo se už věnujete pouze rozhodcovské činnosti?

Na začátku tohoto ročníku jsem ještě zvládl odehrát několik utkání ligy dorostu, prioritou bylo ale vždy pískání. Pak události nabraly takový spád, že mi již na hraní nezbýval čas. Trénovat jsem ale nepřestal, cítím, že to potřebuji a pomáhá mi to.

Víte už, do jakých soutěží byste měl v nové sezoně zasáhnout?

To záleží především na komisi rozhodčích a také na tom, jak uspěji na předsezonním semináři. Pravděpodobně bych měl zatím zůstat ve stejných soutěžích jako dosud a dále nabírat zkušenosti. Rád bych samozřejmě postupoval dál a pískal náročnější soutěže.

Mění se s úrovní soutěží také chování hokejistů? Kde se více na rozhodčí nadává?

Určitě se mění. Dalo by se říci, že čím vyšší soutěž, tím jsou hráči disciplinovanější. Myslím, že to je tím, že ve vyšších soutěžích hráčům více záleží na tom, aby nevhodným chováním neoslabili tým a nepřišli o místo v něm. Na rozhodčí samozřejmě nadávají všude, je to prakticky národní zvyk, ale je to spíše otázka osobnosti jednotlivých hráčů a trenérů. V každém týmu se najde impulsivnější hráč.

Jsou zákroky hráčů, které vás dokáží naštvat a je jasné, že se neobejdou bez trestu?

Samozřejmě mě mrzí, když v utkání dojde ke zranění hráče. Pro rozhodčího je ale nejdůležitější zachovat chladnou hlavu a bez emocí rozlišit, do jaké míry bylo zranění způsobeno nepřiměřeným, nedovoleným nebo bezohledným zákrokem protihráče. Co mi ale vadí, je když se hráči projevují agresivně vůči nám, rozhodčím, a vnímají nás jako své nepřátele. Já to cítím tak, že rozhodčí i hráči se mají společně snažit, aby se hokej líbil divákům a všichni z něj měli dobrý pocit.

Přišel už zápas, kdy jste si říkal, ať už je konec, protože to byl faul za faulem a potyčka za potyčkou?

Myslím, že takové utkání nebylo, ale několikrát nechybělo málo, aby k tomu došlo. Jako rozhodčí vnímáme, že potyčky k hokeji patří, ale snažíme se větším konfliktům různými způsoby předcházet. Například čárový rozhodčí může hodně pomoci tzv. kontrolou hráčů, a to zejména v přerušené hře. V některých utkáních však bitkám a faulům zabránit nelze, hráči jsou někdy již před utkáním odhodláni se poprat.

Pruhovaný dres jste poprvé oblékl už ve čtrnácti letech. V jaké soutěži jste měl premiéru a byl jste tenkrát nervózní?

Na začátku jsem několikrát pískal minihokej, ale nervozitu jsem pociťoval až před prvním utkáním dospělých. Jednalo se o duel okresní soutěže mezi Prachaticemi a Schäferem. Naštěstí mě kolega rozhodčí podpořil, povzbudil a také mi poskytl cenné rady.

Kam byste to jednou rád dotáhl? Máte nějaký sen?

Každý sportovec chce samozřejmě co nejvýše. Nabízí se tedy jako cíl účast na olympiádě. Ale vážně, chtěl bych využít všech příležitostí, které dostanu, k dalšímu postupu a zlepšování. Vím, že mě čeká spousta práce.