Důležitou otázkou, kterou se snažily řešit obě strany sporu, byla oprávněnost zákroku policisty. Na místě mělo tehdy v srpnu zasahovat několik policistů, protože situace byla složitější. Tomáš M. a jeho kamarád se vzpírali zásahu policistů, navíc byli pod vlivem alkoholu a údajně pobuřovali okolí svým chováním. Navíc žalovaný byl netypický svou tělesnou konstitucí, měří zhruba dva metry a v době zásahu vážil 130 kilogramů. Podle svědectví poškozeného policisty se odmítal legitimovat, načež se ho pokusil policista zpacifikovat, a když se snažil Tomáš M. bránit, prasklo policistovi Janu F. v koleni a zůstal následně v pracovní neschopnosti.

Argumentace právního zástupce žalovaného soud nepřesvědčila. Advokát Bedřich Benek při závěrečné řeči upozornil, že na použití donucovacích prostředků nemá policie žádný závazný interní předpis. „Policista sám sebe vystavil riziku, měl jednat koordinovaně s ostatními kolegy a škodu si zavinil sám. Žalovaný působil pouze v opačném směru proti policistovi v sebeobraně,“ uvedl Benek a chtěl tím také upozornit na rozdílnou postavu policisty a Tomáše M. V době zásahu vážil policista 80 kilogramů při výšce 186 centimetrů. V porovnání s Tomášem M. neměl v souboji jeden na jednoho příliš velkou šanci.

Soudkyně Radka Podlešáková se v závěru přiklonila na stranu policie. Zákrok byl podle ní přiměřený a dotyčný policista byl oprávněn k tomu, aby zakročil. Proto musí agresor za své jednání zaplatit. Ještě se však může odvolat do patnácti dnů u krajského soudu.