„Na starých fotografiích z doby před napuštěním přehrady je v těchto místech vidět jedno hlavní koryto Vltavy. Dnes, při historicky nejnižší hladině, se ukazuje něco jiného. Uprostřed bývalého koryta vznikla rozsáhlá sedimentační lavice a voda si v ní našla dvě nová ramena.
Je zajímavé sledovat, kolik materiálu se zde za více než 60 let existence přehrady muselo usadit. Tam, kde dříve tekla řeka, dnes vystupují mohutné nánosy bahna a písku, které Vltava při poklesu hladiny začíná znovu modelovat.

Druhá fotografie zachycuje lehký objekt československého opevnění, takzvaný řopík typu A, nedaleko Podolského mostu. Je překvapivé, jak málo vyčnívá nad okolní terén, přestože se dnes nachází na suchu. Nabízí se otázka, zda i zde nejsou patrné desítky let ukládání sedimentů, které postupně změnily původní podobu břehu.

Orlík tak letos neodhaluje jen staré stavby a zaniklá místa, ale také rozsah změn, které dokázala voda a sedimentace za několik desetiletí vytvořit,“ uvádí Miloš Kluiber. 

Při historicky nízkém stavu vody nastaly v minulých dnech i další neobvyklé situace. Policie obdržela upozornění na sudy na odhaleném dně. Při vědomí nálezů tří těl obětí orlických vrahů v roce 1995, kdy ostatky dvou těl byly v sudech a třetí zabalené v pletivu, nenechali policisté nic náhodě. V nyní objevených sudech ale byla jen voda.