Když si Věra Kohnová na konci srpna 1941 začala psát deník, řešila hlavně kamarádky, kluky a hry. Na devadesáti stránkách deníčku si úhledným písmem zaznamenávala každodenní zážitky, vztahy mezi dětmi i drobné radosti. „V deníčku popisovala život velmi bezstarostně. Psala o tom, jak si hrají a učí se, i když nešlo o veřejnou školu,“ zmínil historik Jiří Sankot. Přestože židovské děti už nesměly chodit do běžných škol, snažily se jejich rodiny udržet alespoň zdání normálního života. „Pořádaly se různé kurzy, aby to vypadalo, že se děti stále učí, i když do škol už Židé chodit nesměli,“ popsal Sankot.

Z deníku je patrné, že se i v době sílící diskriminace se děti snažily žít co nejvíc normálně. Chodily na výpravy, jezdily na kole, hrály si venku i doma. V hezkých dnech vyrážely na louku, běhaly, hrály společenské hry a snažily se ukrojit kus obyčejného života, který jim postupně mizel před očima. Když bylo ošklivé počasí, zůstávaly doma a hrály třeba foukanou, monopoly nebo si vyráběly peníze pro vlastní hry.

Holčičí deníček měnil svůj obsah

Bezstarostnost ale rychle mizela v lednu 1942. Věra se tehdy dozvěděla, že plzeňští Židé budou deportováni do Terezína. V deníku přibylo smutku, loučení a strachu. Když doprovázela své kamarádky k sokolovně před odjezdem prvního transportu, psala už jinak než dřív. Ještě naléhavěji pak vyzněl její poslední zápis z 15. ledna 1942, ve kterém se loučila nejen se svým deníčkem, ale v podstatě i se světem, jak ho do té doby znala.

Transporty z Plzně patřily mezi první, které nacisté z Protektorátu organizovali. Věra s transportním číslem 519 byla nejprve odvezena do ghetta v Terezíně. Tam však byla jen krátce. „Terezín tehdy ještě nebyl připravený a byl přeplněný lidmi. Některé vězně proto Němci posílali dál na východ,“ vysvětlil Sankot. Věrka v Terezíně strávila necelé dva měsíce, poté byla deportována do polského ghetta Izbica, odkud transporty směřovaly do vyhlazovacích táborů. Ona ani její rodina se už nikdy nevrátili.

Přesto se zachoval její deník. Ukryla ho kamarádka Věrčiny maminky Marie Kalivodová. Po válce zůstal v jejím opatrování a později se přes kněze Jednoty bratrské Miroslava Matouše dostal v roce 2006 do Židovského muzea v Praze. Právě z tohoto deníku vychází i výstava Věra Kohnová č. 519, kterou muzeum zahájilo vernisáží. „Výstava je doplněna o historii jednotlivých židovských rodin z Týna nad Vltavou a dalšími exponáty,“ uvedla vedoucí muzea Martina Sudová.

Součástí výstavy jsou ilustrace inspirované Věrčiným deníkem. Její skutečná podoba se však nedochovala. „Z rodiny známe podobu její matky a starší sestry, ale Věrčinu tvář ne. Proto autorka vytvořila její podobu podle popisu z deníku – jako malou černovlasou dívku,“ vysvětlil Sankot.

Potomci pamětníků přidali své střípky

Atmosféru vernisáže doplnily také osobní vzpomínky návštěvníků. Do Týna nad Vltavou přijela Ludmila Vacková z Prahy, dcera Evy Kusiové, která byla spolužačkou Věry Kohnové. „Maminka tu historii spíš vytěsnila a doma o ní nemluvila,“ řekla Vacková. Když se ale později začala o osudy své matky a jejích spolužáků více zajímat, kontaktovala autory výstavy a pomohla doplnit některé informace. „Když tady vidím ty fotky – je to celá máma a mně se po ní stýská. Zemřela před 18 lety,“ popsala své pocity.

Na vernisáž dorazila také Martina Bromová z Českých Budějovic. Podle ní je důležité podobné příběhy připomínat. „Často známe hlavně deník Anny Frankové. Tenhle příběh je ale stejně silný. Čísla obětí si člověk neumí představit, ale konkrétní příběhy nám ukazují, že to byli lidé jako my,“ uvedla.

Vernisáž přilákala i čtenáře knihy Deník Věrky Kohnové. „Přivedla mě sem kniha paní Poncarové. S kamarádkou jsme ji četly a když jsme na Facebooku viděly pozvánku na vernisáž, rozhodly jsme se přijet,“ řekla návštěvnice Pavla Drunecká z Českých Budějovic. Výstava je zároveň součástí programu připomínajícího židovskou historii regionu. „Je jednou z akcí Židovského jara,“ sdělila Sudová. Další připomínkou obětí holokaustu bude například 14. dubna od 14 hodin veřejné čtení židovských jmen nebo 22. dubna od 17 hodin komentovaná procházka po židovském hřbitově v Týně nad Vltavou. „V květnu nebo červnu chystáme také odhalení prvních kamenů zmizelých věnovaných rodině Strakových,“ dodala Sudová.

Památku Věry Kohnové dnes připomíná také několik pietních míst. V Plzni vznikla v areálu Staré synagogy Zahrada vzpomínek s kameny se jmény a daty narození obětí holokaustu.

Výstava Věra Kohnová č. 519 potrvá v Městském muzeu v Týně nad Vltavou do 17. května. V březnu a dubnu je muzeum otevřeno od pondělí do pátku vždy od 10 do 16 hodin.