Městys Ledenice je od 19. století proslulý truhlářstvím a výrobou nábytku. Za první republiky zde bylo v provozu několik desítek truhlářských dílen, na konci třicátých let až kolem stovky. Vedle majitele – mistra v nich pracovali starší tovaryši a mladší učňové. Učňů se v Ledenicích v meziválečném dvacetiletí vystřídalo přes 400. Přicházeli zejména z různých míst jihočeského regionu.

Jedním z nich byl právě i František Bohdal, rodák z Mojného mezi Velešínem a Českým Krumlovem. V Ledenicích působil od 15. března 1922 do 15. června 1925 v dílně truhláře Vojtěcha Pekaře. Skromná dílna tvořila součást domu čp. 98. Vše tak podrobně víme díky tzv. knize přípovědí, která je uložena ve Státním okresním archivu České Budějovice. Do ní se zapisovaly údaje o všech učních, jejich původu, době učení a dohodě mezi rodiči učně a mistrem o tom, kdo a v jaké výši bude učňův pobyt financovat a kdo zaplatí poplatek za vyučení.

„Mistr pan Vojtěch Pekař,“ stojí doslova v přípovědi, „se zavazuje hocha řádně vyučiti, po dobu učení vyživit a nemocenskou pokladnu zaplatit. Naproti tomu se zavazuje matka učňova, pí Barbora Nováková, hocha po dobu učení šatit a cechovní výlohy zaplatit.“ Vše obě strany stvrdily podpisy.

František se truhlářem nakonec úspěšně vyučil. Údajně měl vynikající organizační schopnosti, přesídlil do Prahy a živil se spíše obchodováním s nábytkem než samotným řemeslem. Kronikář městyse Jiří Cukr k tomu dodává úsměvnou rodinnou historku: „Můj děda byl také truhlářem. Několikrát nám s oblibou a humorem sobě vlastním vyprávěl o tom, jak on sám nebo někdo jiný, to už si přesně nepamatuju, vezli prodat nový nábytek právě Františku Bohdalovi. Na balkoně jejich domu zastihli mladou opalující se Jiřinu. Zakřičeli na ni: Jiřino, řekni tátovi, že jsou tady Ledeňáci. Bohdalka odběhla, za chvíli se vrátila a prý zahulákala: Tatínek vám vzkazuje, abyste si políbili p…l. Jak moc je to pravda, nebo jak moc byl příběh přikrášlen, se už asi nedozvíme.“