„V letošním roce slavíme dvacáté výročí existence naší organizace. Budeme se hodně ohlížet za sebe, a to s určitou mírou úžasu. Začínali jsme úplně z ničeho, ale dneska už je náš spolek poměrně rozrostlý a působí ve dvou městech. Máme tedy důvod k radosti a díkům,“ zmínila ředitelka Otevřených oken Drahomíra Blažková, která je zároveň jedním ze zakladatelů společnosti.

„Okna měla určité podhoubí ještě před tím, než získala legislativní rámec. Scházela se skupina rodičů, kteří pečovali o dítě s postižením. Rodiny se vyrovnávaly se svým úkolem a hledaly cestu, jak co nejlépe naplnit život svých dětí. V té době jsme ale ještě neznali slovo integrace nebo inkluze, nefungovali osobní asistenti. Prošli jsme tedy cestu hledání. Hodně nám tehdy pomohla vedoucí odboru školství, která nás nasměrovala k tomu, abychom naši iniciativu zastřešili, abychom sehnali v nadacích peníze na asistenty. A už tehdy se nám některé děti podařilo zařadit do základních škol. Asistenty jim hradilo město, protože ještě nebyli zavedeni v krajském školském systému. Dnes už mají tyto děti po maturitě,“ dodala ředitelka. Jedním z nejúspěšnějších klientů Otevřených oken je Petr Mottl, který je od narození nevidomý. Absolvoval Deylovu konzervatoř a stal se klavíristou.

Letos Otevřená okna zopakují akce, které už jsou tradiční. Patří mezi ně ples, květinové odpoledne nebo potáborové setkání s promítáním dokumentárního filmu. „Připravili jsme ale i mimořádné aktivity. V květnu se bude konat koncert s názvem Příběh, hlavním hrdinou bude právě Petr Mottl, kterého doprovodí různá hudební uskupení. V říjnu pak chystáme v Muzeu fotografie výstavu černobílých snímků Jaroslava Havlíka, který s námi nyní prochází jednotlivými aktivitami a fotí. Současně proběhne i výstava exponátů, které nám věnovali výtvarníci do dražby,“ připomněla Drahomíra Blažková. Dražba výtvarných děl ve prospěch Otevřených oken se pak bude konat 4. listopadu.

Velikou výzvou je pro Otevřená okna v letošním roce takzvaná spící kráska. „Dostali jsme ji k našemu dvacátému výročí. Je to areál bývalé továrny i s vilou továrníka. Náleží k ní i pozemky v Radouňce. Darem jsme to vše dostali ke konci loňského roku od Jana Spitzera. To je potomek zdejších židovských podnikatelů. Za první republiky továrna sloužila jako výrobna perleťových knoflíků, která zaměstnávala sto padesát lidí. Rodina Spitzerova tedy byla významným zaměstnavatelem,“ poznamenala ředitelka.

Po válce byla továrna na perleťové knoflíky vyvlastněna, později sloužila k potravinové výrobě. Myslím, že šlo o cukrárnu. Nyní už dvanáct let je objekt prázdný. Je unavený, ošuntělý, sem tam ze střechy rostly břízky. Ale to místo samo o sobě je velice krásné. Proto továrně říkáme spící kráska,“ zmínila Drahomíra Blažková.

Do bývalé továrny chtějí Otevřená okna přesunout chráněné a sociálně terapeutické dílny. „A protože k ní patří i kus rovného pozemku, rádi bychom tam vybudovali chráněné zahradnictví. To nabídne nové pracovní příležitosti pro naše klienty. Nyní působíme v nájemních prostorách a to chceme změnit. A továrna z první republiky k tomu vybízí. Je to tam ale opravdu hodně zanedbané. Začali jsme už čistit od náletových dřevin a také jednáme s architektem. Pomáhají nám dobrovolníci, za to jsme moc rádi,“ řekla ředitelka.

V domě se dosud nachází původní nábytek i veškeré další vybavení. „Dokážeme sitedy představit, jak tu lidé žili. Dáme si práci s přebíráním a hodně si rozmyslíme, co vyhodíme. Časem chceme tomu krásnému místu vrátit jeho důstojnost. Navíc jsme na půdě našli mísu perleťových knoflíků. Z nich bychom rádi vyrobili dárky pro ty, kteří nás podporují,“ zmínila Drahomíra Blažková.