Ožívá zájem o řeznickou profesi. Maso se bude jíst pořád…
TÁBOR - Řezníci a uzenáři bývali ve městech váženým společenstvem a nejinak tomu bylo i v Táboře. Na cechovní a poválečnou historii navázalo vybudování masokombinátu v Plané nad Lužnicí v roce 1973 a v roce 1985 i otevření Středního odborného učiliště potravinářského na Kopečku. Tam se také učili budoucí řezníci a uzenáři. Úměrně k růstu nových supermarketů, kde si zákazník nakoupil balíčkované maso při jednom s ostatním zbožím, ubývala od 90. let řeznictví a řezníci. Tím klesal i zájem o tento učební obor. V roce 2004 bylo potravinářské učiliště na Kopečku zrušeno a zbylí žáci přešli do střední školy obchodu, služeb a řemesel v Bydlinského ulici na Maredově vrchu. I tam pokles zájmu o řeznickou profesi pokračoval. „Pár jedinců, kteří se chtěli tomuto řemeslu vyučit, jsme přiřazovali do tříd kuchařů a cukrářů, až nastal na několik let útlum úplně," vzpomíná vedoucí učitelka odborného výcviku gastronomických a potravinářských oborů této školy Eva Kučerová. Zhruba před pěti lety ale najednou zájem znovu ožil a dál roste.
„Ve třech ročnících máme dnes 19 učňů oboru řezník – uzenář, z toho jen v prvním ročníku jedenáct. To je nevídané,“ říká Eva Kučerová. Vysvětluje si to oživením soukromých řeznictví a výroben, jejichž majitelé už myslí na budoucnost a posílají do učebního oboru své následovníky. „V posledních letech k nám přicházejí děti, které tohle řemeslo baví, zajímá je to a chtějí se oboru věnovat,“ všimla si Eva Kučerová. Pro budoucí podnikání v oboru mohou vyučení řezníci a uzenáři absolvovat přímo ve škole i dvouletou nástavbu s maturitou.
„Žáci chodí na odborný výcvik do plánské firmy Kostelecké uzeniny, kde se jim věnuje odborný instruktor. Od září tohoto roku se nám navíc podařilo navázat kontakty s dalšími smluvními pracovišti jako je například provoz v Albeři u Nové Bystřice, Řeznictví Matoušek v Kondraci u Vlašimi, Maso Vávra – Musil v Zavadilské ulici v Táboře nebo znovu s firmou pana Kosíka v Dobřejicích. Jde nám o to, že v plánském závodě je hlavně porážka, v menších provozech žáci vidí nejen porážku, bourání masa, ale dostanou se také do výrobny masných produktů. A samozřejmě mohou vykonávat praxi poblíž svého bydliště, protože žáky máme skutečně ze širokého regionu, nejen z Táborska,“ dodává Eva Kučerová.
Ukázky výroby jitrnic, jelítek nebo tlačenky jsou oblíbené i v době masopustu před táborskou Besedou. Budoucí řezníci se tu v režii školy setkávají s táborskými legendami tohoto řemesla a zákazníci stojí na zabijačkové dobroty frontu.
Jednu perličku si Eva Kučerová nechala na závěr. Učební obor řezník už není jen doménou chlapců. Ve střední škole obchodu, služeb a řemesel se na tento oboru připravuje i Darina Frank, jejíž otec provozuje několik řeznictví na Jindřichohradecku. Vyzpovídat budoucí řeznici, tomu se nedalo odolat…
Co tě vedlo k rozhodnutí vyučit se řeznicí?
Maso se bude jíst pořád. Obchodka nebo gympl by mi byly k ničemu. Počítat už umím, takže jsem se rozhodla jít cestou řemesla. Protože v Táboře je jen učební obor, nebyla jiná možnost a třeba do Prahy se mi dojíždět nechtělo.
Jak tě přijali mezi sebou kluci, kterých je určitě většina?
Nikdy jsem neměla problém s klučičím kolektivem, jinak bych asi na takový obor nešla.
Je tohle řemeslo u vás v rodině tradicí?
Taťka má několik řeznictví, ale vyučená budu první.
Jakou máš představu o uplatnění po vyučení?
Máme s taťkou plány na rozšíření řeznictví i o výrobnu vlastních výrobků, ale i jinak bych určitě neměla žádný problém s uplatněním, ať už v Čechách nebo v cizině.
Diskuse k článku