Městskému architektovi Lukáši Soukupovi se podařilo zorganizovat setkání s profesorem Ladislavem Lábusem a investorem Ivanem Kloubem. Jejich spolupráce na rezidenčních projektech začala už v minulosti v Praze, v Jindřichově Hradci se pustili do obnovy domu na břehu Malého Vajgaru. S výhledem na historické panorama města jde o jednu z nejpozoruhodnějších adres ve městě.

„Někdy na přelomu let 2022 a 2023, mě pan Kloub oslovil s myšlenkou, abych se podílel na rekonstrukci v Jindřichově Hradci. Koupil bývalý jirchářský dům, který byl ve velice krušném stavu,“ říká Ladislav Lábus. O historické váze místa svědčí kromě jiného fakt, že zástavbu v této lokalitě zmiňují už kroniky z počátku patnáctého století.

„Samotný dům je v pramenech poprvé zmíněný v roce 1626, kdy tady člověk jménem Jiří Jirchář provozoval jirchářské řemeslo,“ upřesňuje Ladislav Lábus. Zástavba na břehu Malého Vajgaru je ale mnohem starší, proto bude patrně starší i rekonstruovaný dům, architekt zasazuje jeho původ na konec 15. nebo začátek 16. století.

Návrat k původní podobě

Dům působil zdevastovaně, protože dlouhodobě nefungovala údržba a několik let byl zcela opuštěný. Řada dochovaný cihel nebo dlažebních kamenů podle Ivana Klouba pamatuje staletí různých přestaveb a proměn. „Začali jsme tím, že jsme otloukli všechny omítky a osypali jsme se hrůzou,“ vzpomíná Ivan Kloub. „Viděli jsme, jaké za ta staletí jednotliví majitelé dělali změny, co vybourávali, co dozdívali a co vypadlo. Z hlediska statického jsme chvilku měli obavy, než jsme všechno sanovali, spoutali a zakotvili tak, aby to byla bezpečná stavba,“ říká investor.

Ne všechny minulé předělávky objektu prospěly, a s tím souvisí aktuálně nejviditelnější proměna objektu: nová mansardová střecha. Cesta k této změně, jak ji popisuje Ladislav Lábus, dává nahlédnout do logiky rekonstrukce.

„Jirchářské řemeslo, což je de facto koželužna zaměřená na jemnější kůže, potřebuje hodně vody a hodně prostoru na sušení kůží. Původní střecha byla mansardová právě proto, že se prostor využíval pro provoz, kůže se sušily právě tady,“ popisuje historické využití architekt. Původně proto měla koželužna horizontální pásové vikýře po celém obvodu mansardové střechy, aby se dala větrat. V průběhu času ale potřebovali majitelé dům rozšířit a přistavěli do dvora další trakt. Jeho střecha už byla konstruovaná jinak, podle architekta Ladislava Lábuse trochu provizorním způsobem. „Prostě tam přistavěli pultovou střechu. A ta dnes činila velkou část půdy nevyužitelnou pro novou funkci, bydlení. Nebylo možné využít nejatraktivnější část půdorysu. Navíc se domníváme, že tvar střechy vlastně dům zkazil, že by byl mnohem hezčí, kdyby se vrátil k mansardě,“ konstatuje Lábus.

Žaluzie, klenby, pavlač

„Původně jsme si mysleli, že necitlivá přístavba je novodobá, možná z období minulého režimu. Když jsme ale pátrali po ikonografii místa, nejstarší obrázky jsme našli z roku 1900. Na nich je vidět, že už tehdy byly stavba rozšířená,“ podotýká architekt. Výsledkem byl návrh navrátit objekt do původní historické formy.

V nejvyšším patře budou situovány byty z výhledem na historické panorama města. Pokud jde o vzhled, okna budou krytá žaluziemi v barvě krytiny, takže zvenčí nebudou nápadná a žaluzie výsledek sjednotí. „Vytvoří efekt, jaký dům vyvolával, když pod střechou sušili kůže,“ vysvětluje Ladislav Lábus.

Architekt má na kontě desítky významných realizací, mnoho let stál v čele Fakulty architektury ČVUT a letos byl uveden do Síně slávy České komory architektů. Mezi jeho práce patří řada rekonstrukcí historických objektů včetně Jízdárny Pražského hradu, vily Lídy Babkové-Baarové nebo paláce Langhans v Praze.

Respekt autora k historické hodnotě je patrný i v Jindřichově Hradci. V části objektu se například zachovaly klenby z různých historických období. „Snažíme se nezasahovat do kleneb a podle toho jsou členěné i příčky a místnosti,“ popisuje postup Ladislav Lábus. „U rekonstrukcí je vždycky cílem dosáhnout toho, že místnosti dostanou původní strukturu, zvlášť když jde o zaklenuté prostory, což je celý suterén a dva prostory v přízemí.“ Jednotlivé místnosti se tedy podřizují původní dispozici. Autor neusiloval porcovat je na velikosti, které se dnes standardně nabízejí na trhu. „Takže to je například velice komfortní dvojgarsonka v krásných klenutých prostorách,“ konstatuje architekt.

Stejně tak projekt nepřidává nová okna a ve dvou případech, kdy předchozí majitelé okna rozšířili do moderní podoby, se vrací k původnímu stavu. Podobně také obnovuje původní otevřenou pavlač.

Ještě zbývá práce na roky

„Náklady neprozradím. I proto, že u rekonstrukcí historických objektů mohou být do poslední chvíle nejisté,“ uvádí Ivan Kloub. „Bude tady sedm nájemních bytů. Doufám, že se konce rekonstrukce dožiju,“ usmívá se investor. „Věřím, že na jaře budeme pokračovat a kdyby se stavba rozjela, jak má, myslím, že nás čekají ještě dva tři roky, záleží i na stavebních firmách,“ dodává a zdůrazňuje, že všechny společnosti, které se na rekonstrukci podílejí, jsou domácí, z Jindřichova Hradce.