Jak byste zhodnotil krutou porážku se Spartou?
Utkání neproběhlo, jak jsme si přáli. Začátek byl z naší strany ideální, ale pak jsme se nechali trošku uchlácholit a možná si i mysleli, že to půjde samo. Věděli jsme, že mají mladé beky a říkali si, že na ně musíme zatlačit, vyvinout tlak. Vůbec jsme to ale nedodrželi. Obrátilo se to proti nám, Sparta je dobrý tým a my už jsme se do toho nedostali.

Ve druhé třetině jste měli jedinou střelu na branku. Co se stalo?
Myslím, že jsme ani druhou třetinu ještě nezačali úplně špatně. I když jedna střela, to je samozřejmě strašný. Drželi jsme se v jejich pásmu, ale puk nedokázali ani dostat na branku. Bez střelby to nejde. Pak jsme přestali hrát do těla. Jedno střídání nás dost zatlačili, udělali jsme nějaká zakázaná uvolnění a od té doby se to s námi vezlo.

Poprvé jste zažil takřka vyprodanou Budvar arénu. Jaké to bylo?
Paráda, tady jsou fanoušci výborní a ví se to po celé republice. Už když jsem tady chodil koukat na hokej jako malý kluk, vždycky to byla paráda. Bylo skvělé sedět na tribuně a hrát před tím je ještě lepší.

Oba zápasy jste dostával prostor přes 15 minut, co na to říkáte?
Snažím se dělat co nejvíc a jsem moc rád, že mi zatím trenéři důvěřují a šanci mi dávají. Doufal jsem, že bych mohl dostat šanci. Už v létě jsem tu trénoval, takže jsem věděl, do čeho půjdu. Ale nic nemám jisté, samozřejmě, že když má člověk špatný zápas, tak se na led tolik nedostane.

V první třetině jste tvrdě narazil Ondřeje Hrabíka. Je to váš styl hry?
Myslím, že spíš naopak. Tohle není hra, jak mě lidé znají. Jsem spíš technický hráč, který se snaží tvořit, rozehrávat a dělat rozdíl. Jsem ofenzivní bek a rád do ofenzivy vyjíždím. K tomu patří i body. Kanada mě ale naučila, že občas je třeba i přitvrdit. Musíte hrát pořád s hlavou nahoře, to se člověk naučí jen tím, že tu ránu někdy dostane. Tam se na tom malém hřišti všechno stane ze sekundy na sekundu, takže musíte rychle reagovat a být na tom dobře bruslařsky. Do těla se hrát musí, takže když se naskytne příležitost, nebudu se tomu vyhýbat.

Byl Motor jasnou volbou?
Můj plán byl původně udržet se v zámoří, celé léto jsem byl takhle nastavený. Chtěl jsem udělat parádní kemp a tím si vybojovat místo na farmě v AHL. Pak jsme se ale s Bostonem domluvili, že bude lepší, když půjdu hrát na rok někam chlapy. Měl jsem na výběr více variant, ale vyhrálo, že jsem čtyři roky nebyl doma. Chtěl jsem si také trochu užít rodinu. Navíc znám spoluhráče i trenéry, protože jsem se tu připravoval v létě, než jsem odlétal na kemp do Bostonu. O to jsem měl snazší rozhodování. Asi můžu prozradit, že už někdy v půlce sezony se mě ptali z Liberce, kde jsem byl naposledy před odchodem do zámoří, co mám v plánu. Nějaké kontakty proběhly také z Finska, ale chtěli jsme jít s agentem tam, kde to znám, a kde se budu cítit nejlépe. Doma je doma.

Jaký program jste měl na zmíněném kempu?
Byl jsem tam zhruba dva a půl týdne. Měli jsme nováčkovský kemp, na který jsem já přiletěl trošku dřív, takže jsem měl šanci si zatrénovat také s hlavním týmem, kde byli všichni hráči NHL. To pro mě byla obrovská zkušenost. Na začátku kempu jsme měli hodně dlouhé testování, kde nám kontrolovali snad úplně všechno. Až mě překvapilo, jak se tam na to dbá. Měli jsme dva tréninky a pak jsme odjížděli na tři zápasy do Buffala. Tím nováčkovský kemp skončil. Já jsem se vrátil ještě na dva, tři dny do Bostonu, kde jsem byl chvilku na hlavním kempu. Pak už jsem se vracel do Čech. Někdy v pátek jsem přiletěl, v sobotu jsem se byl podívat na tribuně při zápase s Pardubicemi a ten den jsem i podepsal smlouvu. Bylo to dost rychlé.

Vy jste Bostonem draftovaný?
Nejsem, ale Boston mi zavolal snad 30 minut po draftu a domluvili jsme se, že s nimi absolvuji ten kemp a uvidíme dál.

Co David Pastrňák, potkali jste se?
Určitě. Potkali jsme se hned první den hlavního kempu a popovídali jsme si. Pasta je báječný člověk, jde z něho parádní energie, strašně mi to tam ulehčili. To samé Pavel Zacha. Hned mi říkal, že zajdeme na steak, ale bohužel jsem tam nebyl dost dlouho, takže jsme večeři nestihli. Trošku mě to mrzí, ale oba kluci jsou parádní. Strašně se zajímali, ptali a snažili se mi pomoct. To ale platí o všech hráčích, ať to byli Brad Marchand, Charlie McAvoy nebo Charlie Coyle, všichni byli strašně hodní a snažili se nám to usnadnit.

Váš příběh zatím dost připomíná loňského Jáchyma Kondelíka – další návrat budějovického odchovance ze zámoří krátce po startu sezony. Asi byste se nezlobil, kdybyste zopakoval jeho cestu?
Napodobit jeho příběh by rozhodně nebylo špatný. Samozřejmě teď nevím, co bude za rok, za dva, ale budu se snažit odehrát co nejlepší sezonu za Motor. Budu doufat, že se mi třeba podaří předvádět takové výkony, abych se mohl vrátit zase do zámoří.