Letošní velká kampaň, propagující pěstounství, dává tušit, že je pěstounů stále málo. Je to tak?

Ano. Stále zůstává velké množství dětí v ústavní péči, protože je velmi málo tolerantních pěstounů. To jsou lidé, kteří jsou připraveni přijmout dítě, které se jim nenarodilo a postarat se o něj. Jedná se hlavně o děti nad deset, dvanáct let, ty jsou téměř neumístitelné, o sourozenecké dvojice a trojice. Je tu potřeba tolerance k etniku, protože nejvíc těchto dětí je romských, ale jde i o děti například asijského nebo ruského původu, děti se znaky afrického etnika. Současně je u pěstounů vítaná tolerance k případným zdravotním i psychickým indispozicím dítěte. Rodiče těchto dětí jsou často závislí na drogách nebo psychicky nemocní. Většina lidí chce přijmout do rodiny zdravé dítě většinového etnika, patrná je preference holčiček. Tady je ale důležité zdůraznit, že se vždy hledá pro konkrétní dítě ta nejlepší rodina. Nikoliv naopak.

Chtějí vůbec desetileté a starší děti z ústavů do pěstounské péče? Mohou mít už přece v ústavu navázané vztahy s kamarády i vychovateli…

Pravda je, že někdy tyto děti do pěstounských rodin nechtějí, jejich představa o rodinném životě je zkreslená a každá změna je pro děti náročná. Bývá tam také iluze o biologických rodičích, děti žijí v představě „jednou si mě vezmou zpět.“

Co může dětem pěstounská péče dát?

Dá jim přirozené rodinné prostředí, ale udržuje se i kontakt s původní rodinou. My k tomu zajišťujeme asistenci, takže pěstouni na to nejsou sami. Právě z kontaktu s původní rodinou často panují obavy. Kontaktu s biologickou rodinou se není nutné bát, dříve nebyla možnost, aby někdo pěstounskou rodinu doprovázel. My dnes do pěstounských rodin jezdíme, probíráme běžné záležitosti, zprostředkujeme odbornou službu, když je třeba.

Před pár lety se hodně mluvilo o tom, že pěstouni mají ústavní péči nahradit. U nejmenších dětí zcela, u větších postupně. Proč se to nedaří?

Ano, Česká republika se zavázala, že děti do tří let nebudou v ústavních zařízeních. Legislativa nyní umožňuje pěstounskou péči na přechodnou dobu. Jde o to, aby se dítě učilo vytvářet si vztah s jedním člověkem. V Jihočeském kraji tuto přechodnou pěstounskou péči vykonávají nejen ženy, ale i dva muži. Pěstounská péče na přechodnou dobu trvá podle zákona maximálně rok, do této doby si původní biologická rodina upraví podmínky a soud dítě svěří zpět do její péče nebo bude dítěti zprostředkována pěstounská péče či osvojení. Stále se ale nedaří najít dost ochotných pěstounů, proto i naše organizace nabízí konzultace zájemcům o pěstounství.

Kolik peněz pěstouni dostávají a nesetkáváte se s tím, že to někdo dělá jen kvůli penězům?

Přechodný pěstoun má odměnu 20 tisíc korun měsíčně. Odměna je určitě na místě, ale neměla by být prvotní motivací. Motivací pěstouna se zabývá krajský úřad při odborném posouzení před zařazením do evidence pěstounů. Dlouhodobý pěstoun dostává odměnu 12t isíc korun, pečuje-li o jedno dítě a příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle věku dítěte činí 5 až 7 tisíc korun. Odměna pěstouna je něco jako plat, dále pěstoun dostává příspěvek při převzetí dítěte, který slouží na nákup potřebného zařízení a vybavení, pěstounovi náleží rovněž příspěvek na úhradu potřeb dítěte, může dostávat i další příspěvek podle stupně závislosti dítěte a nakonec se dítěti vyplácí příspěvek při ukončení pěstounské péče.

Může si vzít dítě do pěstounské péče i samotná žena nebo samotný muž?

Ano, může. I v tomto případě se předpoklady odborně posoudí na krajském úřadě. Zájemci o pěstounství mohou kontaktovat orgán sociálníě-právní ochrany dětí v příslušné obci s rozšířenou působností. Anebo se mohou přijít poradit k nám.

Mají šanci vzít si dítě do pěstounské péče i homosexuální páry?

V tomto směru omezení není, ale u homosexuálního páru musí žádat každý sám za sebe a opět je rozhodující odborné posouzení na krajském úřadě. Znám takový pár – dva muže – ale každý si vzal do pěstounské péče dítě sám za sebe a vychovávají je spolu.

Stává se často, že pěstouni dítě vracejí?

Bohužel, občas se to stává, když se třeba pěstouni rozvedou. Je to vždy pro dítě velká zátěž a velký stres.

Proč se tedy pěstounská péče tak preferuje?

Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejňuje každým rokem údaje o finančních nákladech za různé typy péče o děti, z něj vychází zajímavé srovnání. V Anglii na tomto číselném porovnání založili kampaň na podporu pěstounství. Jedno dítě v ústavní péči stojí stát měsíčně kolem 45 tisíc korun. Za tuto částku lze v pěstounské péči zabezpečit tři děti. A v rámci preventivních programů lze za tyto peníze zajistit péči a podporu dvanácti dětem v původních rodinách. Jasně se zde ukazuje, že ústavní péče nejenže není vhodná, ale není ani levná, a že preventivní práce v rodinách, kde hrozí odebrání dětí, je nejenom v nejlepším zájmu dětí, ale je také nejlevnější. Bohužel, preventivních programů pro rodiny je velmi málo.