Jaký byl váš důvod pro kandidaturu do Senátu?

Bylo to na popud mých přátel, kteří mě k tomu donutili. Ví, jaká jsem, že nechci do žádné strany a tak začali podepisovat petici a sbírat hlasy, abych mohla kandidovat jako nezávislá kandidátka. Důvodem bylo i to, že bych mohla víc ovlivnit některé věci přímo v zákonodárném prostředí z hlediska sociální politiky, protože se věnuji nadačnímu fondu a stále řešíme jednotlivosti. Vybírá se na jednotlivce a tam spatřuji rezervy. Nasbírala jsem zkušenosti z terénu, které si myslím, že bych dokázala uplatnit jako systémovou změnu.

Jak byste chtěla změny prosazovat? 

Jednak Senát může navrhovat zákony, i když to běžně nedělá, a má páky na vyvolání jednání o změně zákona, třeba i s poslanci. Je to Parlament české republiky, kde se potkávají členové výborů, senátoři, poslanci a člověk, který se tam dostane, už je blíž k tomu, aby mohl navrhnout nějakou změnu, zahájit nějaké jednání nebo inspirovat ostatní. Už členství v nějakém výboru nebo klubu by mi pomohlo navázat kontakty a dotlačit to do konce.

Měla jste připravená téma, kde by byla podle vás změna potřeba?

Ano, měla. Byla to změna systému v péči o seniory a její vertikalizace ve smyslu bydlení a péče o seniory, což znamená, větší podpora domácí péče o seniory nebo možnosti příplatku za nadstandardní péči, tedy bydlení pro seniory, kteří na to mají prostředky nebo jim to chtějí dopřát jejich rodiny. Tady je to zcela nemožné a všichni senioři dostávají standardní péči. Stejně jako když chce někdo zemřít doma, není tato péče finančně tak posilovaná, aby to bylo možné lidem dopřát. V domovech pro seniory je ta péče horizontální, sejdou se zde všechny vzdělanostní a sociální třídy a tak to nefunguje ani v životě. Nadstandard není možný. Takže zde bych viděla rezervy včetně posílení hospicové péče, která umožní lidem zůstávat doma.

Dělala jste si v této oblasti nějaký průzkum, zda by zaměstnaní lidé měli čas starat se o seniory doma? 

Tuhle oblast jsem přímo vystudovala a moje diplomová práce byla zaměřená na seniory. Jezdila jsem po domovech důchodců a dělala s nimi mnoho rozhovorů. Tehdy ta myšlenka vznikla, ze samotného přání seniorů, kdy většina z nich chtěla být doma, ale nezvládali to například na samotě nebo ve vesnici, kde je dostupnost služeb malá. Děti jsou odstěhované a nemá jim kdo pomoci. Když jsem se teď setkávala s lidmi při volební kampani, vždycky došlo na toto téma. Ty lidi nezajímá, jestli budeme mít euro nebo jestli budeme mít dobrý vztah s Tchaj-wanem. Zajímala je právě tato témata. To, co se jich osobně týká. Jestli zůstanou na vsích prodejny, pošta, jestli bude posílená sociální péče. Zajímaly je i služby, které jsem netušila, že by potřebovali – jestli jim někdo přijde posekat trávník, vleze na střechu a opraví dvě tašky a podobně. Věci, které si už neudělají sami, a na řemeslníka to také není. Někde v tom pomáhají obce, ale je mnoho vísek a osad, kde taková možnost není.

Měla jste nějaké další téma?

Dalším tématem byly děti, samoživitelé a samoživitelky. Překvapilo mě, kolik je mužů samoživitelů. Dozvěděla jsme se, jak mnohdy jí čtrnáct dní rýži s vegetou jen proto, aby ušetřili dětem na pomůcky do školy, aby děti netrpěly tím, že něco nemají nebo nechodí dobře oblečené, protože bohužel jsou pak terčem posměchu. Tak to prostě je. Jsem na různých serverech pro maminky samoživitelky, kde jsou dotazy, co dáte dětem pod stromeček a velmi častá odpověď je, že maminky seberou dětem některé hračky na jaře. Do zimy na ně zapomenou a dostanou je pod stromek. Takhle prožívá mnoho samoživitelek Vánoce, zvlášť když nedostávají alimenty. Mnohdy jsem to s nimi řešila a nabádala je, aby šli na sociálku, požádat o pomoc. Když pomohou je to dobře, ale poměrně často se setkávají i s tím, že je jim tam dáno najevo, že si děti neměly pořizovat. Pak se stydí, cítí se špatně a snaží se to zvládnout bez pomoci. Velmi snadno se tak dostávají do dluhových pasti. V rámci nadačního fondu jsme se spojili s právníky, jeden je exekutor a pomáhají maminkám situace zvládnout. Nebo může uvalit exekuci na neplatícího partnera. Znám maminky, které musí mít i tři práce. Jedné jsme sehnali kolo, aby mohla mezi pracemi přejíždět a ušetřila čas. Její sen je, aby její děti měly dodělané vzdělání. Je to přímo ve Strakonicích. Další oblastí je úroveň školství a to se projevilo s covidem. Dodnes nebyl upraven školský zákon ve smyslu kariérního růstu učitelů, jejich sebevzděláváním a s tím spojeným ohodnocováním. Teď to bylo vidět na samotné technické gramotnosti mnoha učitelů. Mnozí stále neumí s technikou pracovat, protože je k tomu nikdo neměl. Jsem maminka tří dětí a viděla jsem, jak hodně se liší výuka v různých školách včetně vhodného vybavení k výuce. Starší dcera měla videokonference, všechno skvěle připravené a mladší měla jen pokyny po emailu, špatně připravené materiály, které mnohdy nešly ani vytisknout. Ty školy by měly být už dávno vybavené. Myslím vybavenost učitelů, ale nebyla jsem na ně naštvaná. Uvědomila jsem si, že učitele nikdo nemotivuje k sebevzdělávání a také to, že pokud by přišli o práci, jsou skoro neuplatnitelní v jiných oborech. To jsou právě věci, které jako aktivistka ze Strakonic nezměním a chtěla jsem je změnit na té zákonodárné půdě. Nejde mi o to kritizovat, ale spojit se a hledat řešení.

Bylo ještě něco, co byste bývala chtěla změnit jako senátorka?

Jsem velký patriot, milovník umění a kultury, takže třetí oblast se týkala kulturně historické oblasti a ekologie. Ovšem ne ekologie ve smyslu mít tady všechno zelené a jezdit na elektriku, ale spíš návrat k selskému rozumu
v zemědělství. Já jako vystudovaný zemědělec si říkám, že novinky, které je tu snaha zavádět jsou spíš návratem ke starému způsobu hospodaření pomocí nových technologií. Ale nic systémového. Zemědělci by sice chtěli hospodařit zodpovědně ke krajině, ale chybí systémové řízení a dotace. Ty je nutí například pěstovat plodiny, které by si sám nikdo nevysadil. Ale složenky se platit musí, tak jsou k tomu donucení.

Lidé často volí senátora ze svého města, protože chtějí, aby pomohl regionu. Jak na to nahlížíte?

Já na tohle mám dost jasný názor, jelikož nejsem ze státního sektoru, který má ekonomiku postavenou tak, že udělá nadhodnocený rozpočet, dostaneme hodně peněz a to je výborné. Jsem z té druhé strany soukromých podnikatelů a myslím, že rozpočet musí být co nejnižší a vydělat se musí co nejvíc. To znamená ne se stále ptát, jestli dostaneme hodně peněz, ale zlepšit život lidí natolik, abychom si generovali peníze sami. Musíme se postarat o sebe a zlepšovat systémovými změnami školství, zemědělství a starat se o naši malebnou krajinu. Nalákat sem turisty, aby se nám tu žilo dobře, generovaly se peníze a odváděly státu. Nebo si je dáme sami sobě, postavíme lepší domy pro seniory, vytvoříme lepší podmínky pro investice. Jak říkal Kennedy, neptejte se, co stát udělá pro vás, ale co můžete udělat pro stát. Tady si stále města konkurují a přitom bychom měli spolupracovat v celém regionu Prácheňsko. Měla by se sjednotit komunikace v rámci Prácheňska, zřídit platforma, kam budou dávat všechna města své akce. Je to investice do nějakého informačního systému, který bude fungovat. My jsme taková krásná zahrádka, která by se měla ošetřovat.

Nejsme na Strakonicku spíš chápáni jako město dělníků a továren? Říká se nám kovozemědělci…

No, to je katastrofa. S tím mám obrovský problém. Když budete mít továrnu, která město živí a zkrachuje, je to pro celé město katastrofa. Pak je z toho město duchů. Takže je třeba podporovat na zákonodárné úrovni malé podnikatele, řemeslníky, živnostníky. Musí tu být malincí drobní živnostníci, aby to udrželi, když velcí odejdou. Vybydlenost center měst je i o tom, že tu najdete banky, pojišťovny, večerku a sekáč. To nejsou věci, kvůli kterým by se tu lidé zdržovali. To musí být právě centrum služeb. Kadeřnictví, opravny obuvi a šatů, kavárny a neziskovky, které si v centru organizují akce. Nemusíme se snažit o náměstí jako mají v Budějovicích, ale vytvořit jinak vypadající příjemné místo s vodotrysky, službami a podobně.

Tím, že jste se do senátu nedostala, vaše plány padly? 

Moje ambice neskončily, ale já bych nechtěla být apriori politik, ale státník. Člověk, který je státotvorný, nikoli politik, který politikaří a dělá zákulisní dohody a kšeftuje ve smyslu, tohle mi odhlasujte a já vám pak odhlasuji toto. Já bych chtěla být státník ve smyslu pomáhat a být ve službě. Chci státu vrátit, že jsem mohla zadarmo studovat. Beru kandidaturu do Senátu jako velkou zkušenost, mám pozitivní ohlasy. Chtěla jsem si to vyzkoušet a byla to velká škola. Dodržela jsem to, že neutratím za kampaň obrovské peníze už proto, že mi to vzhledem k tomu, co dělám v nadačním fondu, připadá nemorální, když potom sbíráme peníze pro záchranu života a já bych utratila milion za to, že budu všude vylepená. Jsem spokojená s tím, že se na sebe mohu podívat do zrcadla. Dostala jsem mnoho nabídek vstoupit do různých stran, ale to nebyl můj cíl. Pro mě to je úvod do politiky a budu kandidovat dál.

Jak vaši kandidaturu a kampaň nesla rodina?

Kdyby rodina nesouhlasila, tak bych do toho nešla. Podporovali mě jak manžel, tak děti. Dcera mi dělala grafiku, manžel mi hlídal finance, druhá dcera natáčela video, syn pomáhal. Užili jsme si to hezky.

Musela byste ukončit živnost, kdybyste se dostala do Senátu? 

Sledovala jsem práci senátorů, nejvíc Pavla Fišera, který k tomu přistupuje velmi zodpovědně, Má zveřejněný kalendář schůzek, dává na stránky, kdy a proč hlasoval. Takovou práci jsem si představovala. Co se týče mého salonu, to je věc, kterou jsem si vybudovala sama a pozastavila bych jej, pokud by to bylo nutné. Ale kandidovali starostové a ředitelé, kteří by vedli obce a podniky dál, takže myslím, že by se to dalo zvládnout.

Koho z ostatních kandidátů jste podporovala?

Veřejně jsem se vyjádřila, že pokud by se do druhého kola dostal Miroslav Šobr, toho bych podpořila. Musel sebrat tisíc hlasů ke kandidatuře stejně jako já. Neutrácel za kampaň a je to odborník ve svém oboru. Co říkal, mělo hlavu a patu. Jinak jsem ani jednoho z kandidátů ve druhém kole nepodporovala. Neměla jsem tu potřebu.