S jejich řešením seznámil starosta Milan Kelich. Manželé Šrubařovi žádali, aby obec zamezila stékání vody z polí do jejich domu vyčištěním zanesené odvodňovací strouhy. Dozvěděli se, že to není v kompetenci obce a musí se obrátit na majitele pole. Lukáš Rak zase nedostal souhlas zastupitelů s koupí části obecního pozemku, protože není příjezdová komunikace a není to v zájmu obce. Připomínka, aby obec opravila cestu k pile ve Starém Sedle byla zodpovězena tak, že se pracuje na studii dopravního řešení, aby se nemuselo jezdit a chodit přes pilu. Cesta okolo by ale přišla s výkupy pozemků na miliony, a na to Stádlec nemá. Starosta Kelich tedy přislíbil, že silnici provizorně opraví.

Tato písemná připomínka však rozpoutala doslova smršť kritiky místních ze Starého Sedla. Hlavní slovo měl Jaroslav Ťoupal. V podstatě jde o dlouhodobě kritizovaný stav, kdy si pila zabrala neoprávněně obecní cestu vedoucí do Ratají a znemožnila skládkou dřeva průjezd. Pokud zaprší, nedostane se dál nikdo. Vjezd na pokračování bývalé cesty je navíc zavezen metrovou hromadou hlíny, ze které volně vytéká kanalizace a nelze po ní i kvůli náletům pokračovat. Přitom tudy vede značená cyklostezka.

„Vedení Stádlce s tím už konečně musí něco udělat. Stává se, že zaměstnanci pily, většinou Ukrajinci, nekompromisně znemožňují místním i cykloturistům a pěším turistům průchod po cestě, která nám patří. Je to pořád dokola a nikdo s tím nic nedělá. Na hřbitov do Ratají musíme jezdit objížďkou a ve stejné situaci jsou také majitelé pozemků a myslivci s přístupem do hájovny. Navíc je zde asi kilometr od pily usedlost pana Labohého. I když patří ke Starému Sedlu, dostane se k ní jen přes Rataje,“ načal téma Jaroslav Ťoupal a ostatní přítomní se přidávali se svými špatnými zkušenostmi.

Starosta Kelich sice prohlásil, že s vytékající kanalizací se musí v nejbližší době něco udělat, zato k zamezování průchodu pilou a likvidaci někdejší obecní cesty se vyjadřoval velmi opatrně a v podstatě jen krčil rameny.

„Podívejte se jak to tady vypadá. A to dnes nejsou navozeny kmeny dřeva, které jindy zasahuje až skoro k sousednímu prasečáku. Válejí se tady také hromady palet, krajinek ze stromů a stavební suti,“ vzal Táborsko na místo Jaroslav Ťoupal. Na to, kudy vede dál cyklostezka, se často cyklisté ptají. „Co jim mám říci, když vlastně nevede. Pokud chtějí do Ratají, pak jim nezbývá, než to vzít po loukách, i když jde o soukromý majetek. Už je tady vyježděno několik cest,“ postěžoval si Ťoupal.

Na objektu pily není ani žádné označení, komu vlastně patří. Místní míní, že firmě Heluz zabývající se dřevovýrobou. To se redakci podařilo ověřit.