Dva nečinné úřady

Krajský úřad má teď za úkol nařídit milevskému stavebnímu úřadu, aby buď vymohl dodržení zmíněného rozhodnutí nebo zahájil řízení o odstranění stavby. Pokud by milevský stavební úřad nekonal, musí krajský úřad tyto úkony provést sám. 

Jako důvod odstranění přelízek uváděl majitel rušení zvěře a bezpečnost osob při lovech v oboře. Stavební úřad v Milevsku nařídil Janu Schwarzenbergovi rozhodnutím ze dne 6. října 2017 zpřístupnit oboru dle původního stavu. Krajský úřad na základě odvolání Jana Schwarzenberga rozhodnutí stavebního úřadu 20. února 2018 zrušil a řízení o zjednání nápravy zastavil. Podáním z 5. června 2018 se stěžovatel Ivan Pfeifer domáhal u stavebního úřadu provedení kontrolní prohlídky a zjednání nápravy. Stavební úřad dospěl k závěru, že provedená změna oborního oplocení nepodléhá povolení podle stavebního zákona a že k zahájení řízení z moci úřední není důvod. Stěžovatel se poté obrátil na krajský úřad s podnětem proti nečinnosti milevského stavebního úřadu. Krajský úřad důvod k opatření proti nečinnosti neshledal. Začal další dvouletý ping-pong.

Ignorovali i ministerstvo

Ivan Pfeifer si proti postupu krajského úřadu podal stížnost. Krajský úřad shledal stížnost jako nedůvodnou. Ivan Pfeifer poté požádal ministerstvo, aby vyřízení stížnosti přešetřilo. Zastupuje jej advokát Jaromír Kyzour.

Ministerstvo konstatovalo, že není zřejmé, jakým způsobem se krajský úřad vypořádal se skutečností, že zde existují dvě pravomocná územní rozhodnutí, která jsou ze zákona závazná pro správní orgány a účastníky řízení a ze kterých vyplývá povinnost zajistit průchodnost turistických tras. Upozornilo krajský úřad na to, že podmínky stanovené pravomocným rozhodnutím nelze svévolně zrušit nebo ignorovat a stanovené závazné podmínky lze odstranit jen změnou územního rozhodnutí. Ministerstvo uložilo krajskému úřadu, aby prošetřil veškeré skutečnosti, které stěžovatel ve stížnosti uvedl, a aby o výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě stěžovatele vyrozuměl. To trvalo krajskému úřadu od června 2019 do května 2020 a ani zaslané sdělení nepovažoval Ivan Pfeifer za řádné vyřízení stížnosti.

Ministerstvo opětovně přešetřilo způsob vyřízení stížnosti a stěžovateli, krajskému úřadu i stavebnímu úřadu přípisem ze 4. února 2021 podrobně osvětlilo, proč dosavadní argumentace krajského úřadu nemůže obstát a proč nelze dojít k jinému závěru, než že majitel obory provedl činnosti bez potřebného rozhodnutí stavebního úřadu. Tedy že je na místě, aby stavební úřad konal. Závěrem ministerstvo upozornilo, že bude-li stavební úřad nadále nečinný, bude na krajském úřadu, aby bezodkladně učinil opatření. Oba správní orgány ovšem zůstaly i poté v klidu. Tentokrát ale narazily na skutečně vytrvalého stěžovatele.

Podal znovu 31. března 2021 krajskému úřadu podnět proti nečinnosti milevského úřadu. Konkrétně navrhl, aby krajský úřad pověřil řešením jiný stavební úřad.

Blíží se konec práva občanů chodit do lesa? 

Krajský úřad ale opět nic neučinil. Setrvával na svém stanovisku, že vlastník má právo svou stavbu během času měnit a že odstranění přelízek nepodléhalo režimu stavebního zákona. Dále krajský úřad tvrdil, že stavební úřad stanovil původní podmínky realizace přelízek v rozporu se stavebním zákonem a že jsou tyto podmínky nevymahatelné. Stěžovatel tedy požádal ministerstvo o opětovné přešetření způsobu vyřízení stížnosti. Za absurdní označil stav, kdy stavební úřad i krajský úřad nerespektují právní názor ústředního správního úřadu a svévolně nekonají. To podle stěžovatele vzbuzuje dojem, že je postup úředníků Jihočeského kraje i města Milevska ovlivňován nějakými mimoprávními skutečnostmi.

Ústřední orgán konstatoval, že i přes vyrozumění ministerstva stavební úřad zůstal nečinný a krajský úřad rezignoval na svou úřední povinnost prověřit postup stavebního úřadu a zakročit na ochranu před jeho nečinností. Proto ministerstvo zvolilo opatření podle správního řádu a vůči krajskému úřadu vydalo příkaz se lhůtou, v níž má do 60 dnů konat a informovat o svém postupu.

Krajský úřad na dotaz redakce sdělil, že bude postupovat v mezích příkazu a Městský úřad v Milevsku ústy tajemnice Hany Jánové konstatoval, že není adresátem příkazu. Bude tedy vyčkávat na pokyny z kraje.

Vymožení rozhodnutí o zachování přístupu do obory se stává základní otázkou právního státu poté, co v dalším případu svévolně znepřístupněné obory Jelenice u Opavy ignoruje majitel výroky všech soudů až po Ústavní soud. A není třeba chodit tak daleko. V roce 2016 se obec Hrazany u Milevska konečně dočkala vykonatelného rozhodnutí, že majitel Pekárkovy obory musí zpřístupnit veřejnou komunikaci z Klisince do Kovářova, kterou uzavřel. Přijel exekutor vybavený náčiním, nechal odstranit zábrany – a do pár hodin po jeho odjezdu je majitel opět nainstaloval. Úřady se pak vyjádřily, že má obec zahájit další mnohaleté kolečko a získat nový exekuční titul.

Principiální otázka totiž zní, zda stále platí ujišťování politiků z porevolučního období v 90. letech, že lesy zůstanou všem obyvatelům České republiky volně přístupné. V těchto intencích úřady vydávaly zatím rozhodnutí, že i obory lze uzavřít pouze na dobu lovu nebo kladení mláďat. V případě milevské schwarzenberské obory i proto, že lesem vedla značená turistická stezka a žadatel při povolování obory garantoval její zachování. Stezku ale po čase uzavřel a označníky odstranil.