Jak jste se k pískání dostal?
K této činnosti jsem se vlastně dostal přes písecký futsal. V roce 1996 mě oslovil kdysi vedoucí píseckého futsalu Vilda Schmidt, který soutěžím léta šéfoval. Vzhledem k tomu, že byl tehdy nedostatek rozhodčích a já v té době futsal aktivně hrál, s píšťalkou jsem to tedy zkusil. Zalíbilo se mi to a zůstal jsem u toho až do dnešní doby.

Jaký zákrok vás nejvíc rozčílí, po kterém neváháte tasit žlutou nebo i červenou kartu?
Když pominu to, že každý rozhodčí v sobě musí mít kousek zdravé ješitnosti, jinak by nemohl tuto činnost dělat, tak vzhledem i k mému věku a množství odpískaných zápasů, mě naštve vulgární nesportovní chování. To, co si v dnešní době někteří mladí hráči vůči rozhodčím dovolí, mě dokáže hodně zvednout a nenechám si to líbit. Na druhou stranu jsem schopen pochopit i tvrdší zákroky, které vyplynou ze hry, dokonce mám tvrdší pojetí fotbalu, jak se třeba prezentuje v Anglii, rád. Pokud je to v rámci fair play, i když jsou zákroky ostřejší a bolí, jsem to schopen tolerovat, pokud je to však oboustranné. Nemám rád zákroky za zády rozhodčího, kdy hráči spoléhají na to, že to neuvidí, to už jsou unfér zákroky. Dobrý rozhodčí by měl poznat, kdy má hráč snahu a možnost hrát míč, byť přitom udělá faul, který vypadá ostře, nebo už je to jenom msta a oplácení. Když je to surová hra, jako například loket do obličeje nebo šlapák na koleno, což může soupeři třeba i ukončit kariéru, to už nemá se sportem nic společného, v tom případě jsem nekompromisní a tvrdě trestám.

Ve středečním zbrusu novém čísle papírových Píseckých postřehů najdete obsáhlý rozhovor s jedním z nejzkušenějších fotbalových rozhodčích Písecka Liborem Kaštánkem. Komě toho, jaké zákroky nekompromisně trestá, se vyjádří například k rozhodování zápasů svými kolegyněmi, prozradí, které mladé kolegy považuje za perspektivní, s jakými celebritami se na hracích plochách setkal a dozvíte se spoustu dalších zajímavostí ze světa fotbalového arbitra.