Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Holubářský ples

    pátek 21.2 20:00 - V sále Řepečské hospůdky

    K tanci a poslechu zahraje kapela Doubravanka.

  • Ples sportovců 2020

    pátek 21.2 19:00 - Písek, KD

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Soutěže (1)

 

Na útěku. Třiatřicetiletý Jakub se nechal zadržet v redakci Táborska

Jakub Sixta , Autor: L. Kolářová

Jakub Sixta     Autor: L. Kolářová

TÁBOR – V pondělí se v táborské redakci Jihočeských týdeníků odehrála neobvyklá událost. Přišel tam mladý muž s tím, že utekl z vězení a teď si neví dál rady. Jakub Sixta z Tábora si odpykával trest v příbramské věznici a jelikož tam neměl žádné kázeňské problémy, byl zařazen na práci mimo věznici. S další skupinou vězňů dojížděl pracovat do pekárny v Praze. Odtud ale minulou sobotu utekl. Řekl, že to byl zkrat a teď neví, co dál. V redakci vyprávěl o své životní cestě, která třiatřicetiletého vyučeného zahradníka a květinového aranžéra přivedla až do vězení, o lidech, které zklamal. Nakonec uznal, že nezbývá než zavolat na policii. Hlídka přijela vzápětí a za Jakubem Sixtou se zavřely dveře. Nejen ty redakční.

 

Mezitím mladý muž v redakci vypil dvě kafe a vykouřil několik cigaret. Z návratu do vězení měl strach. Bylo to docela dlouhé povídání, než nakonec připustil, že v životě po akci následuje reakce, nic se neděje jen tak samo od sebe, a po vině přichází trest, ke kterému je třeba se postavit čelem. Protože na to, začít znovu a jinak, je ještě v jeho životě čas.

Jakub si myslí, že jeho svět se změnil, když mu v osmnácti letech zemřela maminka. Otec po čase našel nový vztah, Jakub bydlel u babičky. Mluví o tom, že babička je člověk, kterého má opravdu upřímně rád a chtěl by, aby mu odpustila. Jenže svůj první trest dostal u soudu právě proto, že vybíral bez babaččina vědomí peníze z její platební karty. Chodil za ně po diskotékách, hostil kamarády. Nakonec babičce sebral i příruční kasu se šperky a ty prodal do starožitnictví. „Zlato policie v zastavárně našla a babičce vrátila, ale já jsem jí jedny drahé hodinky ukradl podruhé a prodal jsem je v Praze," přiznává Jakub. Brzy zjistil, že peníze na život na vysoké noze, jízdy taxíky, návštěvy kadeřnických salonů a zábavních klubů se dají vydělat daleko jednodušeji. V pražských gay klubech se podle jeho slov pohybuje dost mužů i z vyšších kruhů, kteří tam hledají známost na jednu noc. „Když jsem takovému člověku sebral peněženku, tak to radši ani nehlásil," všiml si Jakub. Na otázku, jestli je tedy gay nebo bisexuální krčí rameny. Prý měl napřed přítelkyně, ale v kontaktu s komunitou gayů už si nebyl o své orientaci jistý.

Delší vztah měl s přítelkyní z vesnice na Táborsku. „Byla opravdu hodná a měla i hodné rodiče a prarodiče. Měl jsem se u nich dobře," říká. „Vymyslel jsem si, že mám rakovinu a oni mi půjčovali peníze. Tvrdil jsem jim, že léčba je drahá a všechno jsem utratil s kamarády. Pak jsem vypozoroval, že prarodiče mají za skříní trezor. Počkal jsem, až šli na zahradu a dlátem jsem trezor vyndal a dal si ho do batohu. Když jsem s batohem odcházel, ještě se mě ptali, kam jdu, tak jsem řekl, že přítelkyni naproti, že je zima a nesu jí bundu. Doběhl jsem pak přes louky na nějakou samotu a tam jsem požádal nějakého člověka, aby mě odvezl do Týna. Odtud jsem si objednal taxíka do Prahy."

Po trestu za okrádání babičky pak zákonitě přišel další trest, čtyři roky nepodmíněně a zákaz Prahy. Trest si Jakub odypkával ve věznici ve Všehrdech na Chomutovsku a po dvou letech byl v roce 2009 podmínečně propuštěný. Za porušení zákazu Prahy a další delikty se ale musel do vězení vrátit. Peněžitý trest mu byl prominut po amnestii prezidenta Klause, po třech letech byl v roce 2015 znovu podmínečně propuštěn, tentokrát po dvou třetinách trestu. „Vrátil jsem se k babičce a ačkoliv to měla od táty zakázané, dávala mi potají peníze. Říkal jsem jí, že to potřebuji na advokáty, ale peníze jsem znovu s kamarády utratil. Když táta trval na tom, abych se od babičky vystěhoval, rozmlátil jsem tam okna, dveře, truhlíky, nebyl jsem střízlivý, to je pravda. Já jsem měl z táty takový strach, že střízlivý bych se s ním setkat nešel," říká.

Babička, táta s partnerkou, vlastní sestra i nevlastní sestra z Prachatic, která prý jediná občas Jakubovi do vězení píše, taky rodina bývalé přítelkyně, to stále není kompletní výčet lidí, kterým Jakub svým počínáním ublížil. Vyučený je květinářem a zahradníkem v Soběslavi a vyhrál dokonce na jednom z ročníku aranžérské soutěže Soběslavská růže. Na to vzpomíná rád. A kupodivu i na své dva zaměstnavatele. „Dělal jsem v elektrofirmě pana Ploštici v Náchodě, ten byl na mě hodný, bohužel už umřel. Pak jsem pracoval u Zahradní architektury Tábor a i pan Slepička a jeho paní se mi snažili pomoct. Paní Slepičková mi i poslala do vězení velký balík. To jsem měl ohromnou radost, protože jinak jsem se snažil z vězení psát, ale nikdo z rodiny mi neodpovídá," popisoval mladý muž dál svůj ne dlouhý, ale hodně pestrý život. Přiznává všechno, ale viník těch událostí jakoby se nacházel někde ve vzduchoprázdnu. Pro Jakuba je zjevně obtížné zkusit se vcítit do hloubky zklamání babičky, táty, sestry a pochopit, proč ho od svých životů odřízli.

A ani tento výčet lidí, které Jakub zklamal, není konečný. Mluvil i o manželce, se kterou se oženil po sedmidenní známosti a po třech měsících se rozvedli. Byla to o dost starší žena, která ho i poté finančně podporovala a snažila se ho přimět ke změně života. „Jenže mě doma zamykala, to omezovalo moji svobodu, tak jsem stejně utíkal a ona mi to odpouštěla. U soudu řekli, že se o mě starala jak moje máma," zmínil. I tato žena už ale Jakuba ze svého života škrtla.

Jakubovi bylo jasné, že jeho útěk nebude mít dlouhého trvání, že nemá ke komu jít. „Ještě chvíli. Ještě jedno kafe, prosím. Já přece vím, že se tam musím vrátit," prosil. A tak dostal ještě jedno kafe. A taky otázku, proč vlastně utíkal. Protože teď už asi může na práci mimo věznici zapomenout. „Já jsem to tam už psychicky nezvládal. Chtěl bych do jiné věznice, klidně i s vyšším stupněm zabezpečení, o to prosím. Chtěl jsem s někým mluvit, necítil jsem se dobře, měl jsem pocit, že mě nikdo nevyslechne. Do novin jsem šel, abych vzkázal do vězení, že se určitě vrátím," přiznal. A mluvil i o strachu. „Bojím se, že mě zbijou, protože jsem určitě udělal problémy dozorcům i spoluvězňům, kteří jezdili se mnou na práci. Pořád jsem žádal o přeřazení, ale vychovatel mi řekl, že zatím tu žádost podávat nebude. Paní psycholožce jsem řekl, že bych chtěl na krizové oddělení, ale řekla mi, že tam chodí lidi, u kterých je nutný vyšší stupeň zabezpečení... Ještě chvíli, prosím vás," chápe už Jakub, že krátký výlet na svobodu je u konce. Propotil od nervů tričko, které měl na sobě, ale nakonec souhlasil, že zavolat na policii je třeba. Shodou náhod se ocitl v redakci, kde jako klučík chodil kdysi coby kamelot prodávat noviny, aby si vydělal pár korun. To už je ale dávno. 

Dva policisté přijeli za pár minut. Jakub se zvedl, nastavil ruce na želízka. Jeden z policistů vzal maličký batůžek, se kterým mladý muž přišel. Dveře se ze trojicí zavřely. V redakci zbyly hrnky od kávy, popelník plný nedopalků a snad naděje, že ve zbylých měsících, k nimž za útěk i něco přibyde, začne Jakub víc myslet na ty, kterým rozbil obraz někdejšího bezelstného kluka, než na sebe.

Diskuse k článku - 26 příspěvků
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
« Novější příspěvky 1 2 3 4  | Starší příspěvky »
  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    Jak dojemné ???? je krasne cist jak tu vsichni znate pomery v rodine!! Hledat chybu v otci jaky duvod ? Snad mu u vybraní trezoru babicce nedrzel batoh nebo snad chyba bude pramenit v mame ktera prozivala vazne nemoce na ktere podlehla. Ne chyba bude v Jakubovi tam kam se nikdo z vas nediva. Rodina resila jeho problemy cely zivot no hold jednou nastal konec a musi sam. Mel sanci dokazat ze bude jiny ale utek a clanek v redakci utvrzuje v tom ze jiny nebude je ziskovy a bezpaterni. Ani v tomto nevidim krok k odpusteni ale spise politovani. Muzeme jen vsichni doufat ze tech par let pouzije k premysleni a vyleze z nej jiny clovek ktery ma slusne chovani a jiny pohled na svet presne tak jak byl vychovan. Hezky den znalcum rodinych pomeru a spasitelum Jakuba

    Vloženo 21.1.2020 18:12:29

  • Helena 

    Reagovat

     

    Pane Pavle, vy budete asi pěknej kre*en, aby jste mluvil o něcí zesnulé matce jako vy. Váši rodiče vás asi taky špatně vychovávyli. Jeho otece alkoholik kterej ho mlátil tak byl radši u babičky. Jakub je hodnej pracovitej kluk, kdyby byl z úplně rodiny byl by jiný. Ale otcova výchova mu chyběla

    Vloženo 19.1.2020 21:35:22

  • anciiiiiii 

    Reagovat

     

    znam ho ze školy ze soběslavi sice jen podle videni ale ten oblicej se nezapomina navic byl jediny kluk mezi aranzery je lito jak dopadl a rada bych mu napsala nejaky dopis aby mel aspon lepsi naladu ale asi nemate cislo poboxu co jestli ani prosim napiste mi sem diky

    Vloženo 19.1.2020 21:20:40

  • Pavel 

    Reagovat

     

    Znám jeho tátu od mala.Byl a je to čestný člověk,který ničím výchovu dětí nezanedbal.Bohužel jsem znal i jeho ženu,tedy matku Jakuba.Katastrofa.Za vše si chlapec může sám,měl rodinné zázemí,které mu dost dětí může závidět.Jen geny zdědil po mamince a ty z něj nikdo nikdy nedostane.

    Vloženo 18.1.2020 06:54:52

  • J 

    Reagovat

     

    Vypadá jak Pavel Calta :-)

    Vloženo 17.1.2020 18:41:00

« Novější příspěvky 1 2 3 4  | Starší příspěvky »
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace