Vůbec prvním místem, kde písečtí ukládali své mrtvé k věčnému odpočinku, bylo prostranství před děkanským kostelem Narození Panny Marie, v místech, kterému dnes říkáme Bakaláře. Zde se pohřbívalo až do počátku 16. století. Důvodem, že toto plochou relativně malé místo, vystačilo pro tyto potřeby několik staletí, byla neujednocená pravidla pohřbívání.

Na počátku 16. století vyvstal píseckým problém s naplňujícím se starým hřbitovem. Tento problém byl vyřešen roku 1515 králem Vladislavem II. Jagellonským, který městu daroval zahradu, nacházející se tehdy na jeho okraji, na břehu řeky naproti hradu. O více než tři desetiletí později, v roce 1549, byl v místech této zahrady otevřen hřbitov spolu s malým dřevěným kostelíkem.

O několik let později, roku 1576, nahradila dřevěný kostelík zděná zvonice spolu s kostelem zasvěceným Nejsvětější Trojici, který byl vystavěn v renesančním slohu a stroze vyzdoben. Do zdejší zvonice ulil zvon známý pražský zvonař Brikcí z Cinperka. V průběhu let na tomto hřbitově spočinuli mnozí významní písečtí obyvatelé a rodáci, jako Otakar Ševčík, August Sedláček, Alois Ladislav Vymetal, Tomáš Šobr nebo dcery Adolfa Heyduka. Na svatotrojický hřbitov se pohřbívalo přesně čtyři století, poslední nebožtíci zde byli uloženi k věčnému odpočinku roku 1949.

Ovšem už na počátku 20. století zde začalo místa kvapem ubývat a proto bylo rozhodnuto o vystavění hřbitova nového, mimo město. Poté co hřbitov okolo kostela Nejsvětější Trojice přestal aktivně složit svému účelu, byla většina nebožtíků exhumována a převezena na nový Lesní hřbitov. Výjimkou byli pouze významné písecké osobnosti. V roce 1977 byl svatotrojický hřbitov přeměněn v pietní háj. Dnes je kostel Nejsvětější Trojice využíván pro konání různých kulturních akcí, převážně komorního rázu. Zajímavostí je, že varhany, které se v kostele nacházejí, byly majetkem známého českého cestovatele Jiřího Hanzelky.

Návrh nového hřbitova, který se měl nacházet mimo město, byl svěřen píseckému rodákovi, architektu Antonínu Ausobskému. Nový hřbitov byl založen roku 1933 na ploše přibližně 12 hektarů a dostal název Lesní hřbitov, jak se mu říká dodnes. Jeho výstavba stála přibližně tři miliony. Zajímavý je též jeho netypický půdorys vějířovitého tvaru.

Ovšem v době svého otevření se písečtí nechtěli vzdát svého starého svatotrojického hřbitova s dlouhou tradicí. Prvním pohřbeným, byl tedy prachatický kupec Bohumil Rangl, který do Písku přijel prodávat na tehdejší Dobytčí trh. Náhle zde však zemřel a náklady na cestu zpět by byly moc vysoké. Stal se tedy prvním nebožtíkem pochovaným na píseckém Lesním hřbitově.

Nedůvěra píseckých v nový hřbitov však trvala dál, konkrétně až do, již zmiňovaného, roku 1949, kdy byl naplněn hřbitov svatotrojický. V tento rok, se už na nový hřbitov začít pohřbívat muselo a do dnešních dní je hřbitov naplněn už z více než poloviny. Na v pořadí již třetím hřbitově spočinulo také mnoho významných píseckých osobností, jako Bedřich Dubský, Otakar Jeremiáš, Richard Weiner nebo Jaromír Malý. Postupem času byl Lesní hřbitov stále rozšiřován, mimo jiné o urnový háj a rozptylovou a vsypovou loučku.

I tehdy byli písečtí skeptičtí vůči nové věci, v tomto případě – hřbitovu, a dnes je písecký Lesní hřbitov označován za jeden z nejkrásnějších v republice a my jsme na něj právem pyšní. Vždyť ne každý hřbitov se může pochlubit tím, že z něj vedou schody přímo do nebe.