Na tuto iniciativu však upozorňuje Asociace klinických logopedů, podle níž jde o problém z hlediska legislativy. Barbora Richtrová z asociace vysvětluje, že pokud vedoucí takového kroužku nemá odpovídající logopedické vzdělání, tedy alespoň vysokoškolský titul (Bc.), nesmí tuto práci vykonávat. Krátkodobé kurzy podle ní nestačí, protože jejich absolventi neumějí diagnostikovat řečové poruchy. Richtrová dodává, že se setkává s případy, kdy děti po takovéto „neodborné“ péči přicházejí k logopedům spíše poškozené, například proto, že vedoucí kroužku nerozeznal fonologickou či jinou poruchu. Podle zákona by preventisté ani logopedičtí asistenti neměli logopedickou práci samostatně vykonávat.

Jana Adam naopak říká, že v jejich kroužcích nejde o výuku logopedie v pravém slova smyslu, ale o procvičování, které může dětem pomoci. Všichni vedoucí podle ní mají pedagogické i logopedické vzdělání a zaměřují se hlavně na podporu správné výslovnosti a hravé trénování řeči. Z její zkušenosti dětem kroužky prospívají a podobných aktivit by podle ní mělo být více.

Na rostoucí poptávku po logopedické pomoci reagoval i Úřad práce ČR, který nabízí rekvalifikační kurz v oblasti logopedie. Podle Barbory Richtrové je ale problém mnohem hlubší, logopedů je málo i proto, že profese není dostatečně podporovaná a zájem o ni klesá.

Úřad práce upřesňuje, že rekvalifikaci v oboru logopedie nenabízí jako standardní kurz, protože jde o regulovanou profesi vyžadující vysokoškolské vzdělání. Rekvalifikací tedy nelze získat kvalifikaci logopeda. Individuálně však může úřad schválit účast v akreditovaném kurzu pro logopedické asistenty, pokud žadatel doloží, že mu kurz pomůže při pracovním uplatnění, například ve školství.