Socha, která pochází z počátku 20. století a v parku byla umístěna asi v první třetině 20. století, byla součástí kašny, která byla později zrušena. Dílo vykazovalo známky biotického napadení a je také poškozené mechanicky, na několika místech se totiž nacházejí praskliny, které byly v minulosti neodborně opraveny.

„Dílo bylo znečištěné drobnými částečkami, které jsou v ovzduší, místy na něm rostl mech, a pak bylo také pokreslené. Nečistoty ze sochy jsem odstraňoval pomocí páry z vyvíječe páry a roztokem z marseilleského mýdla, zbylé nečistoty pak bylo nutné obrousit diamantovým pilníkem. Odstranil jsem také tmely ze spár, které vyplním pryskyřicí,“ řekl Richard Rudovský. Už po vyčištění socha významně prokoukla a ukázala se ve své původní kráse.

„Zhotovena byla pravděpodobně ze severské jemnozrnné žuly, což nebyl příliš často používaný materiál. Samotná Léda byla vytvořena z jednoho kusu kamene. Při odstranění nečistot jsem na podstavci sochy objevil zajímavý monogram a letopočet 1914,“ prozradil restaurátor s tím, že ornament bude teprve předmětem zkoumání. Poukázal také na to, že i když se soše říká Léda s labutí, labuť u postavy manželky spartského krále Tyndarea nenajdete. „Ona labuť tvarem těla spíš připomíná rybu, možná delfína,“ podotkl. Dílo Richarda Luksche je inspirované antickými sochami Venuše s delfínem a správně by se mělo nazývat Labe.

Sochu Richard Rudovský ošetří ještě hydrofobním nátěrem, aby byla chráněna před povětrnostními vlivy a také případným poškozením nezvanými umělci.