„Věděli jsme, že se sokoli stěhovaví v okolí Písku vyskytují, rozhodli jsme se proto na základě doporučení ornitologa Libora Šejny, který dravce dlouhodobě monitoruje, umístit dvě budky do dvou různých lokalit ve městě, které se zdály z hlediska hnízdních podmínek nejvhodnější. Hned druhý den, co jsme budky nainstalovali, jsme díky záběrům z fotopasti a kamery věděli, že obě budky sokoli objevili, což potvrdilo naše předpoklady a potěšilo nás, že výběr místa pro umístění obou budek byl správný,“ řekl David Schwedt z odboru životního prostředí.

„Díky fotopastem u hnízd víme, že na teplárenském komíně je celý dospělý pár a samec nosí samici k budce potravu. Je zde tedy velká pravděpodobnost, že zahnízdí,“ uvedl odborný garant akce Libor Šejna ze Záchranné stanice živočichů Makov.

Jedna budka je na komíně v areálu teplárny ve výšce zhruba 90 metrů, druhá v její výtopně Samoty o něco níže. „Sokoli hnízdí ve velké výšce, budky se proto umisťují minimálně v padesáti šedesáti metrech, proto byly teplárenské komíny pro tyto účely ideální,“ vysvětlil Libor Šejna.

Samotná instalace není ale kvůli tomu právě snadná. „Oslovili jsme specialistu, který má s umisťováním sokolích budek a pracemi ve výšce zkušenosti – musel totiž na ochoz komínu vystoupat a poměrně velkou budku nahoru vytáhnout, pak ji pečlivě ukotvil, aby se nepřevrhla, nakonec ji vysypal keramzitem. Instalace takové speciální budky má tedy svá specifika,“ popsal David Schwedt. Vchod do budky, který je velký a opatřený dřevěným odpočívadlem, směřuje na východ, odkud nejméně často fouká vítr.

Sokoli by měli pomoci snížit populaci holubů která v Písku čítá řádově tisíce kusů, což s sebou nese řadu problémů. „Holubi tvoří v potravě sokola 60 až 80 procent. Doufáme tedy, že díky dravcům, kteří u nás našli nové hnízdiště, počet holubů ve městě klesne,“ poznamenal David Schwedt. Vzhledem k tomu, že je sokol stěhovavý poměrně konzervativní a nerad mění hnízdiště, lze podle něj předpokládat, že budky na obou komínech budou sloužit nejen těmto dvěma párům, ale i dalším generacím sokolů.

Sokol stěhovavý je kriticky ohroženým druhem a je přísně chráněný. Sám si hnízdo nestaví, využívá třeba holá místa na skalních převisech. Ve střední Evropě snáší samice na přelomu března a dubna většinou tři až čtyři vejce, na kterých sedí 30 dní. Na péči o mláďata se podílí i samec.

Mláďata opouští hnízdo po 35 až 42 dnech, rodiče je ale krmí ještě alespoň dva měsíce. Dospělí jsou ve dvou až třech letech. Podle odborníků je sokol nejrychlejším dravcem na světě, při střemhlavém letu dosahuje rychlosti kolem 300 km/h. Jeho potravou jsou ptáci, které loví v letu.

Petra Měšťanová