Právě touto vědeckou metodou se kromě jiného zabývá chotovinský geoinformatik Jiří Šindelář, předseda spolku Naše historie, spolu s dalšími kolegy, vesměs z Táborska. Úzce spolupracují s dalšími odborníky v této oblasti, především renomovaným a celosvětově uznávaným odborníkem, kterým je brazilský 3D specialista Cicero André da Costa Moraes. V posledních letech stejný realizační tým „navrátil tvář“ například sv. Zdislavě z Lemberka a české královně Juditě Durynské. A před několika dny se pochlubil dalším úspěchem, který poodkrývá roušku naší vzdálené historie.

Ožila přemyslovská knížata
„V lednu 2021 byly dokončeny práce mezinárodního českobrazilského týmu odborníků na rekonstrukci podoby, a to dvou přemyslovských knížat z Pražského hradu. Díky digitálním metodám rekonstrukce obličeje podle lebky a výsledkům nových přírodovědných analýz můžeme dnes po jedenácti staletích pohlédnout do tváře dvou vládců raně středověkých Čech. Dvou bratrů z rodu Přemyslovců, synů svaté Ludmily – Spytihněva I. a Vratislava I.,“ prozrazuje poslední úspěch Jiří Šindelář, který patří k týmu vědců.
Metodika rekonstrukce obličeje podle lebky je na vědecké bázi rozvíjena od 70. let 20. století. V té době začalo zkoumání vzájemných vztahů mezi tvarem lebky a tvarem obličeje. Dnes existuje několik různých pracovních postupů, podle kterých lze s větší či menší úspěšností vytvořit podobu člověka pouze z kosterních ostatků. V té nejjednodušší formě je využíváno metody kresebné. S nárůstem softwarových produktů v posledních letech však narůstá i využívání metod trojdimenzionálních.
Při novém antropologickém posuzování kosterních ostatků v letech 2015 – 2017 byly za využití nejmodernějších metod 3D dokumentace vytvořeny digitální kopie lebky dvojice přemyslovských knížat. Výsledné digitální modely se staly základem pro rekonstrukci podoby Spytihněva I., zakladatele Pražského hradu, a Vratislava I., otce našeho národního patrona Václava.

Dva bratři – panovníci
Spytihněv I. – český kníže, syn prvního historicky doloženého českého panovníka z rodu Přemyslovců, Bořivoje I. a jeho manželky sv. Ludmily, vládl v letech 894 – 915. Za jeho vlády byly položeny základy Pražského hradu jako opevněného sídla. Umírá v roce 915 a je pohřben do hrobky v interiéru kostela Panny Marie na Pražském hradě.
Český kníže Vratislav I. byl Spytihněvův mladší bratr. Legendy popisují Vratislava jako schopného panovníka, který expandoval za hranice české kotliny. Vlády se ujal po smrti Spytihněva a byl otcem našeho národního patrona – sv. Václava. Narodil se roku 888 a zemřel v únoru 921, jeho tvář tedy spatřila opět světlo světa přesně po 1100 letech.

Lebka poskytuje informace
Při řešení dané úlohy využil Cicero Moraes kombinaci dvou trojdimenzionálních metod rekonstrukce obličeje. Metody anatomické a metody hloubky měkkých tkání. Metoda anatomická využívá skutečnosti, že lebka poskytuje jednoznačné informace o úponech jednotlivých svalů. Metoda měkkých tkání využívá znalosti tloušťky měkkých tkání na konkrétních místech na lebce.
„Vzhledem k tomu, že se tyto dvě různé metody postupu nevylučují a nejsou protikladné, využil Moraes při rekonstrukci obličeje výhod a nejlepších aspektů obou jejich vzájemnou kombinací. Nejprve byla zkoumána úponová místa na lebce a na základě jejich robustnosti vytvořena svalová hmota obličeje. Svalovou vrstvu pak pokryla simulovaná hmota podkožního tuku a kůže dle metody měkkých tkání.“ přibližuje postup Jiří Šindelář. „Vznikl tak základní rekonstrukční model. Finální úpravu představuje nanášení textur, vlasů, obočí. Tato poslední etapa rekonstrukce je již z velké části uměleckým vkladem. Z archeologického výzkumu ani z písemných pramenů nemáme totiž žádné informace o barvě očí, barvě či délce vlasů. Zde nám však pomohla analýza DNA, která barvu očí a vlasů prozradila,“ dodává předseda spolku Naše historie.

Dívka z Tábora
Předmětem zkoumání tohoto vědeckého týmu však nejsou jen česká knížata a další významné osobnosti. Také Tábor se může pochlubit, že díky úsilí vědců získala svou tvář jedna z jeho dávných obyvatelek, žijící v době třicetileté války. Její pozůstatky, které ležely čtyři století ve společném hrobě, byly nalezeny při archeologickém průzkumu na stavbě rodinného bazénu. V září 2018 experti pod vedení Cicera Moraese a za účasti Jiřího Šindeláře provedli digitalizaci lebky. Díky speciální 3D grafické metodě sice můžeme pohlédnout do tváře dívky, ale o jejím životě narozdíl od českých knížat nevíme nic. Patrně nepatřila k bohatější vrstvě táborských měšťanů, protože byla pohřbena spolu s ostatními těly v hromadném hrobě. Vodítkem k datu života a úmrtí dívky se stala drobná mince z let 1612 až 1619, kterou měla jedna z obětí u sebe.