Hned druhý den tak v Motole absolvovala reoperaci, kdy jí byly podpůrné tyče a šrouby zase z těla vyjmuty, ale situace se nezlepšila. Dívka skončila na invalidním vozíku. Od té doby rodina bojuje se zdravotním systémem a pojišťovnou o rehabilitace a zdravotní pomůcky.

„Nemocnice nikdy neuznala chybu. Operatéři s námi prakticky přestali komunikovat. Bylo nám řečeno, že je třeba co nejrychleji rehabilitovat. Jenže i to opozdil dekubit, bolestivá dva centimetry hluboká proleženina, která vznikla při pobytu na ARO v Motole a objevili ji až po převozu na jednotku intenzivní péče. Dlouhodobým ležením se pak u Anežky projevila osteoporóza a když jí při rehabilitaci zlomili v Motole nohu, poslali nás domů. V nemocnici byla od září do letošního února,“ popisuje maminka Adéla Wegschmiedová.

Byrokracie rodině jen přitěžuje

Pro rodinu nastaly těžké časy i finančně. Matka, která dříve pracovala jako sekretářka a skladová účetní, musela zůstat s dívkou doma, protože kromě další péče potřebuje pravidelné cévkování. Rodinu zabezpečuje otec, který pracuje jako elektrikář.

Nárok na úhradu nezbytných pomůcek podle zdravotní pojišťovny rodina nemá, protože Anežčin stav není označen za trvalý. Může se ještě zlepšit. K tomu napřeli Wegschmiedovi všechny síly.

„V rámci svých možností pro nás dělá naprosté maximum naše dětská lékařka Yvetta Fialová. Jejího lidského přístupu si velmi vážíme. Anežka absolvovala pobyt v Janských Lázních, kde jsme využili elektroakupunkturu doktora Olšáka. Je to experimentální metoda, kterou však zdravotní pojišťovna nehradí. Pro nás ale představuje úžasný progres, Anežka už udělá pár kroků. Doma potřebujeme pokračovat v rehabilitaci. Chodítko nebo invalidní vozík, všechno musíme pořizovat sami. Usilujeme také o další pobyt v Janských Lázních,“ popsala situaci maminka Adéla v neděli 20. července u hřiště v Tučapech.

Dobrovolné vstupné z pouťového fotbalového zápasu domácího SK Tučapy a Klubu internacionálů se rozhodli fotbalisté věnovat právě na pomoc Wegschmiedovým. Ti zatím ani neřešili zodpovědnost pražské nemocnice. Na právní bitvu nemají čas, energii, ani peníze. „Chceme se obrátit na ombudsmana, ale teď je prioritou Anežka, protože čas na zlepšení trvá jen do doby, než se uzavře otok na míše. Prý nám zbývá asi rok,“ říká maminka.

Rodina tak s velkým vděkem přijala nabídku na pomoc od starosty Tučap Pavla Nováka. Dohodl s místními spolky, že výtěžek z letošních akcí s dobrovolným vstupným věnují na pomoc Anežce. Před nedávnem to bylo divadelní představení pořádané hasiči ze Dvorců, pak výtěžek z fotbalové exhibice o tučapské pouti. Wegschmiedovi tak na boj s nepřízní osudu, odpovědností lékařů, zdravotnickým systémem a byrokracií, kterou každá podaná žádost obnáší, nezůstali v Tučapech sami.