Jak jste se na Soběslav připravovali? 

Úplně stejně jako jsme se připravovali na Hlubokou a na Veselí. Normálně máme dvakrát týdně trénink, nijak extra se nepřipravujeme. Hráli jsme s nimi už dvakrát, tak víme, jak hrají, a oni zase vědí, jak hrajeme my. Jen doufám, že zápasy budou hodné finále, že budou o hokeji a nebude se to na ledě řezat.

Soběslav jako jediná vás dokázala v sezoně porazit, dokonce v Pouzar aréně. Potkají se nejlepší dva týmy. Uznáváte kvality soupeře?

Samozřejmě, dokázali nás porazit a jsou ve finále zaslouženě, stejně jako my. Věřím, že to bude vyrovnané, pěkné finále a ten lepší po zásluze soutěž vyhraje,

Jak si vaše parta užívá první postup do finále? V čem je to jiné, než když jste hráli profesionálně? 

Nechtěl bych říkat, že hrajeme jen pro radost. Když jsme se do toho dali, klub založili a hrajeme krajskou ligu, tak chceme vyhrávat. Protože když se vyhrává, je to vždycky lepší. Je lepší nálada v šatně a všechny kluky to baví víc, než kdybychom prohrávali a koukali po sobě. To by nás asi nebavilo… Takže užíváme si to, máme radost, že jsme se dostali až do finále, a půjdeme do něj s pokorou, i když od nás všichni čekají, že každého porazíme rozdílem třídy. Ale nebylo tomu tak už s Veselím – první zápas byl hodně vyrovnaný, přinesl kvalitní hokej. A se Soběslaví to podle mne bude totéž. Chceme si to hlavně užít a já doufám, že to bude hodně vyrovnané, třeba až do pátého zápasu.

Zúčastnili byste se jako vítěz krajské ligy kvalifikace o druhou ligu? Mluvili jste o tom v kabině?

Už jsme to řešili, samozřejmě, a určitě bychom do kvalifikace šli. Nevíme ještě, kdy se začíná, kolik týmů ji bude hrát, kdo se do ní z krajů přihlásí. Ale když budu mluvit za nás, tak my počítáme s tím, že bychom se přihlásili.

Spartak Soběslav na svých webových stránkách oznámil, že výtěžek ze vstupného na domácí nedělní zápas věnuje Člověku v tísni ve prospěch Ukrajiny. Pozvete na zápas i své fanoušky, aby vás přijeli podpořit?

Abych pravdu řekl, ještě jsme to pořádně neprobírali. Kluci, kteří s námi jezdí, bubenící, jsou naši kamarádi a známí. Řekneme jim to a budeme rádi, když každý bude moc přispět.

Potěšilo vás, když vás v únoru vyhlásil krajský svaz nejlepším hráčem krajské ligy?

Je to takhle – jde o první trofej, kterou jsem vyhrál. Takže z tohoto hlediska mě to potěšilo, ale já jsem tady určitě nezačal hrát, abych vyhrával nějaké trofeje nebo bodování. Mám to nastaveno tak, že jsme si s kluky chtěli zahrát hokej, abychom se hýbali, abychom něco dělali. Jsem rád, že se klubu daří, ale určitě nebudu oslavovat, že jsem se stal nejlepším hráčem.

Přináší vám hokejový Samson to, co jste si od něj sliboval?

Řekl bych, že ano. Když se vyhrává, nálada je vždycky lepší, to vám řekne každý. Jen jsme nečekali, že nás čeká tolik starostí okolo. S přípravou na zápas, pořadatelskou službou, registracemi, zápisy… Potřebovali bychom ještě přibrat kamarády na takovou práci, ale co se týká dění na ledě, jsme spokojeni a přináší nám to, co jsme od toho očekávali.

Jste v kontaktu s áčkem Motoru? Nemyslím jako Jiří Novotný, že byste ze Samsonu naskočil do extraligy, ale nefungujete třeba na dálku jako konzultant?

S áčkem úplně ne. Ale trénuji v Motoru malé kluky, základnu A.

Jednou z vašich předností během zámořské kariéry bylo buly. Nevyužijí vás trenéři během sezony na nácvik speciálních dovedností?

Někdy na začátku sezony jsem s nimi (hráči Motoru, pozn.) byl, právě kvůli buly. A od té doby pak ještě párkrát s dorostem a juniorkou, kde se nacvičovalo buly, clonění před brankou, tečování… Ale od Vánoc už jsem s nimi nebyl.

Trénujete někoho individuálně?

Ne, vůbec.

Nedávno byla olympiáda. Soči jste v roce 2014 sám prožil jako člen reprezentace. Jak prožíváte takový turnaj, když jste u televize?

Asi jako každý druhý fanoušek. Samozřejmě jsem fandil našim a viděl všechny zápasy. Dopadlo to, jak to dopadlo. Jak bych to řekl… Nemohu říct, že bych byl zklamán, protože je to obrázek celého našeho hokeje. Toho, kam směřuje. Ať se podíváme na dvacítky nebo seniorský hokej, není žádné tajemství, že medaile se nevozí, výsledky neděláme. Svět nám utíká. Takže jsem nemohl být zklamán.

Sledujete diskuse kolem obsazení trenérů národního týmu?

Ani nevím, zda už je oficiální, že trenér Jalonen je u týmu, nebo ne… Opravdu to moc nesleduji. Ne, že by mě to nezajímalo, ale neřeším to tolik.

Spíš se věnujete synovi. Hokej odmala obnáší skoro denodenní trénink, že?

Chodí čtyřikrát v týdnu na led, jednou trénují na suchu a o víkendu jsou zápasy, takže je toho dost. Snažím se, abych toho malému předal co nejvíc, a pak to bude na něm. Jsem rád, že ho to baví, protože to je vždycky základ. Chce se zlepšovat, trénuje navíc. Nechci říkat, jestli k tomu bude, nebo ne, teď mi úplně stačí, když vidím, že to kluka baví a pracuje na sobě.

Zkoušel to i s raketou. Vydržel u tenisu, nebo hokej definitivně vyhrál?

Už se to nedá moc stíhat, takže tenis dlouho nehrál. Ani ten fotbal, protože teď to bylo složitější. Během Covidu bylo vše zavřené, hodně lidí mělo strach.

Vy ale máte kurt u domu na zahradě…

A stává se z něj spíš hokejové střelecké centrum: malý si tam chodí střílet! A malá teď tedy tenis hraje, ale víte, jak to je: když něco máte doma, tak to děti nebaví, zatímco když to najdou jinde, jsou schopny být tam celý den!