Čekají mě desítky zastávek v různých vesničkách a městech. Noviny je potřeba, tak jako každý týden, dodat do prodejen sítě COOP, do soukromých obchodů a obchůdků nebo do trafik a na čerpací stanice.

Počasí příznivé, ale protivná je mlha, která se občas objeví. Potom je často problém objevit kudy vede silnice. Zatím probíhá vše dobře. Už mám dávno za sebou dodávku do kovářovské pekárny. Tam se vždy, když jedu tuto trasu, těším. Příjemné pekařky si převezmou noviny a navíc mi prodají několik teplých housek. A to je hned to ráno o výbornou housku lepší.

Na takzvané Šumavě přejedu hranici do Středočeského kraje. Naštěstí už tu nejsou žádné kontroly jako v době covidu. Kde ty časy jsou.

Začíná se rozednívat a vjíždím po silnici číslo 105 do Petrovic. A hle. Za zatáčkou je silnice zablokovaná. Ne, žádná nehoda, tedy zatím. To si místní stádo vyšlo na ranní procházku. Tři koně a asi osm oveček se prochází po silnici, koně se u příkopu popásají a šetří tím práci silničářům.

Zastavuji u kraje vozovky a zapínám výstražné blinkry. Vylezu z auta a pomalu jdu ke zvířatům. Jděte domů, vysvětluji jim. Koukají na mě, ale vypadá to, že moc nechápou. Možná si myslí, že tady všude bylo doma ještě dříve, než zde člověk postavil nějaký asfaltový nesmysl místo trávy.

Nechci klidná zvířata plašit a ani nevím, kam bych je ze silnice, kde jsou po obou stranách rodinné domky, zahnal. Kde jsou vlastně doma? Zároveň mám obavu, aby někdo nevjel do zatáčky rychleji a nevznikl tak masakr.

Tak vytočím číslo 158. Středočeská policie se ozve vzápětí. Příjemnému operátorovi na lince vysvětlím dopravní problém. Než však můžeme v hovoru pokračovat, tak se od Milevska blíží linkový autobus. Gestem naznačuji řidiči, že má zpomalit. Funguje to. Zvířata se klidně přesunou ke kraji vozovky a autobus pomalu projede. Holt větší vůz, větší respekt. Anebo vědí, že při průjezdu pravidelné autobusové linky jejich procházka končí. Vzápětí si totiž najdou únikovou cestu a mezi domky opouštějí společně silnici.

Policista se ptá, jak to na místě vypadá. Chvilku počkejte, žádám ho. Jdu se přesvědčit, že zvířata nemají v úmyslu v nebezpečné procházce pokračovat. Ne, nemají. Odcházejí na lepší pastvu. Poděkuji policistovi, s tím, že už je vše v pořádku. Opravdu tedy už nic nepotřebujete? Ne, naštěstí ne, děkuji a na shledanou.

Než dojdu zpět k autu, tak už doprava začala houstnout. Řidiči se asi diví, proč tu takhle stojím na varovných blinkrech, když nikde žádný problém není. Tak varovky vypnu a vyrazím taky. Ještě mě čeká spousta zastávek, než budou Jihočeské týdeníky na všech prodejnách.

V hlavě mi běží, že už se vlastně těším, až tuhle trasu pojedu příště. Budu čekat na svá petrovická zvířátka, jestli zase budou na ranní procházce.