Ceremoniálu se kromě jejich nejbližších zúčastnil ředitel Muzea Policie České republiky Radek Galaš a předseda Výboru Nezávislého odborového svazu Policie ČR pro veterány Jiří Mergl. Právě oni se postarali o organizaci celého pietního aktu. 

Za policii se zúčastnil ředitel Územního odboru policie Prachatice Pavel Bártík. Důstojnosti celému ceremoniálu dodala přítomnost čestné jednotky Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Zazněla znělka na trubku v podání člena Hudby hradní stráže a Policie České republiky a čestná salva policistů ze Zásahové jednotky Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje.

Antonín Staňa si zamiloval Šumavu

Alois Staňa se narodil 4. dubna 1921 do velice chudých poměrů. I přesto dokázal díky vlastní píli vystudovat gymnázium v Kyjově a především historie se mu stala celoživotním koníčkem. Během svého života si také osvojil německý, francouzský, ruský a nakonec i anglický jazyk. Po maturitě – již v době Protektorátu – našel uplatnění jako zaměstnanec skláren v Kyjově, odkud ho ale osud zavál do Prahy.

Zásadní změnu v jeho životě přinesla úspěšná likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, když byl při jedné z domovních prohlídek zatčen. Jen shodou šťastných okolností a pomoci jednoho z pražských policistů se mu místo nuceného nasazení či vězení podařilo přihlásit k protektorátnímu četnictvu. Jeho první četnickou stanicí se stala stanice v Horní Cerekvi na Českomoravské vrchovině. Zde prožil celou válku a i navzdory nepřejícímu veliteli se mu podařilo zapojit do místního odboje a zachránit několik lidí před zatčením.

Na konci války pak prokázal neuvěřitelnou odvahu a zabránil krvavému masakru, když se postavil německému komandu a jen díky své němčině a výmluvnosti německého velitele přesvědčil, aby i se svými muži zase odjel.

Když oba jeho nadřízení ze strachu před Němci ze stanice utekli, stal se ve svých 24 letech pravděpodobně nejmladším velitelem četnické stanice. Díky své oblíbenosti u místního obyvatelstva se pak znelíbil svým nadřízeným a bylo proti němu dokonce zavedeno disciplinární řízení, které však vzhledem ke svědectví o jeho činnosti za války i po ní skončilo v jeho prospěch.

Nejkrásnější doba v uniformě začala pro praporčíka Staňu po válce, kdy byl převelen nejdříve na stanici Sboru národní bezpečnosti v Chotovinách a posléze v Českých Žlebech. Zde mohl být nejen v lůně šumavské přírody, kterou si zamiloval, ale zároveň zde potkal svou ženu Milušku, která se po zbytek života stala jeho oporou.

V roce 1947 se na radu svého přítele poslance Oty Hory rozhodl opustit Sbor národní bezpečnosti a vstoupit do řad finanční stráže. I ta už ale vzhledem k měnícímu se politickému klimatu měla brzy zaniknout. Po změně režimu byl jednoho dne bez udání důvodu zatčen a uvězněn nejdříve v severočeských Chabařovicích, kde fáral do dolů a posléze ve věznici v Litoměřicích, kde pomáhal při zemědělských pracích.

Právě při této příležitosti se jemu a dvěma přátelům podařilo utéct přes celou republiku a nakonec i společně se svou ženou přes hranici do Bavorska. Právě v Německu naposledy oblékl uniformu, když se stal policistou v uprchlickém táboře v Ulmu. Jeho osudovou zemí se nakonec stala Kanada. Právě v Kanadě našel Alois Staňa svůj spokojený život po boku své milované ženy a zde se také jeho život dne 23. dubna 2018 naplnil.

Alois Staňa prošel za svůj dlouhý život mnoha útrapami, o kterých však vždy mluvil s úsměvem a především bez zášti či nenávisti k těm, kteří mu ublížili a kteří ho donutili opustit zemi, kterou tolik miloval. Vždy se s dojetím ve svých vzpomínkách vracel ke svému rodnému Kyjovsku, ke starým přátelům z Horní Cerkve či k projížďkám na koni uprostřed šumavských lesů. Nikdy nezapomněl na svou vlast a v ní chtěl on i se svou ženouo najít místo posledního odpočinku.