I když obhájci zlata prožili společně týden v bublině, ponorková nemoc je podle slov Milana Šulce neohrozila. „S kluky jsme skvělá parta, všichni si rozumíme, takže jsme to zvládli úplně v pohodě. Když byl čas, hráli jsme i ping – pong nebo chodili na ryby, protože kousek od nás byl rybník,“ líčil vnitřní polař, nominovaný na ME z celku Beavers Chomutov. Ani on nedělá na akcích rozdíly v klubové příslušnosti – národní dres a stejný cíl všechny spojuje. „Myslím, že týmový duch, to týmové napětí, rozhodlo. Všichni jsme táhli za jeden provaz. Každý dal svůj díl a společně jsme to dotáhli k úspěchu,“ usmíval se Šulc od ucha k ucha.

Tým s devíti nováčky v kádru v testu soudržnosti obstál. I když začal finále pod tlakem, prohrával, nesesypal se. „Víme, že Dánsko je dlouhodobě nepříjemný soupeř a zápasy s ním jsou vždycky těžké. Jsme rádi, že jsme to překlopili na svoji stranu,“ mnul si spokojeně ruce hráč, jenž nastoupil do finále na třetí metě a držel nervozitu na uzdě. „Byla to taková ta zdravá nervozita, kterou má člověk cítit při každém zápase,“ svěřil se chomutovský reprezentant. Na ME debutoval a nyní je před ním další meta: účast na MS na Novém Zélendu 2022. „Zahrát si s těmi nejlepšími, to je sen každého, kdo hraje tenhle sport!“ chce se Šulc udržet v úspěšném týmu.

Jaké má vysvětlení pro nadvládu České republiky v Evropě, která trvá už pět šampionátů? „Je to kvalitní přípravou,“ míní. „Trenéři dělají svou práci na maximum a hráče to baví. Proto je kvalita softbalu u nás taková, jaká je.“