Podle této zákonné předlohy by příští rok měly velké obchody nad 400 metrů plochy nabízet 55 procent českých potravin a podíl má postupně narůstat až na 73 procent v roce 2028. Okamžitě po schválení se ovšem strhl poprask a z debaty vychází najevo, kdo za koho kope. Osm zemí Evropské unie před přijetím tohoto zákona Českou republiku varovalo. Ministr zemědělství Miroslav Toman naopak apeloval, že v této věci je třeba být trochu nacionalisty. Zákon ovšem nepředložila jeho ČSSD, na sněmovní půdu jej dostala SPD. Odborníci se nyní přou, zda zavedení kvót znepřístupní českým zákazníkům zahraniční výrobky a ty české zdraží. Kvóty by se měly týkat například vajec, medu, květáku, česneku, hovězího, vepřového i skopového masa. Nevoli vzbuzují i vysoké pokuty, nastavené v zákoně za prodej téhož zboží ve dvojí kvalitě – tedy horší v Česku, což je poměrně častá praxe. Obchodní řetězce ji obhajují tím, že Češi chtějí hlavně nízké ceny a nechtějí za kvalitu platit.

Co na to senátoři? 

Konečné slovo ohledně zákona o potravinách ale ještě nezaznělo. Zákon putuje po schválení v Poslanecké sněmovně do Senátu, kde má spíš odpůrce. Pokud jej Senát odmítne, bude se zákon vracet do Poslanecké sněmovny.

Jihočeské týdeníky oslovily senátory z regionu s dotazem, jak budou o této zákonné předloze hlasovat. Senátor Petr Štěpánek (STAN) z Petrovic, který je v Senátu za příbramský obvod, odpověděl: „Podpora domácích producentů potravin je jednoznačně na místě. Jde to udělat i bez zákona, když lidé budou nakupovat potraviny především od českých výrobců. Nepřijatelné je ale uplatnění kvót na podíl zastoupení domácích potravin v obchodech. Je jen velmi málo komodit, ve kterých jsme schopni to naplnit. Znamenalo by to, že by některé potraviny z obchodů úplně zmizely, jiné by významně podražily. Takže za mne – podpora domácích producentů ano, kvóty ne,“ naznačuje své hlasování Petr Štěpánek. Senátor z Táborska a části Písecka Jaroslav Větrovský (za ANO) odpověděl: „Se zákonem se aktuálně seznamuji, studuji ho, dohledávám dostupné podklady a informace. Proto v tuto chvíli říci jasné stanovisko by nebylo profesionální a korektní, jistě budu ještě účasten několika debat, kde se vše bude projednávat z různých pohledů. Se zemědělci spolupracuji, komunikuji, pravidelně se s nimi scházím, jejich práce si velmi vážím.“ A zareagoval i senátor Jindřichohradecka – Pelhřimovska Jaroslav Chalupský (Svobodní): „Senátní tisk, na který se dotazujete, zatím nedorazil k nám „na stůl“. Nerad dělám rychlé závěry na základě kusých, většinou mediálních informací. Jakmile návrh zákona ze sněmovny dorazí, budu k němu mít všechny patřičné podklady (právní analýza, posouzení dopadů do společnosti od všech odborných výborů) a prodiskutujeme ho s ostatními kolegy senátory, kteří přináší svůj pohled z praxe z regionů napříč celou ČR a napříč nejrůznějšími odbornostmi, pak budu schopen si udělat ucelenější názor. Věci jsou často jinak, než na první pohled vypadají. Aktuálně mohu říci, že jako spotřebitel preferuji české produkty, ale jsem proti jakýmkoli kvótám, které křiví trh a svobodné rozhodování jak spotřebitele, tak prodejce. Jen poptávka a nabídka a svobodná volba nepokřivená dotacemi a nepřirozeným zvýhodňováním nějaké komodity by měla rozhodovat o tom, co se bude obchodovat a co bude na pultech obchodů.“

A lidé z praxe?
Jiří Zelenka, předseda představenstva Zemědělského družstva Krásná Hora nad Vltavou, říká: „Já jsem spokojen, že zákon v Poslanecké sněmovně prošel, ale dál to nevidím růžově. Senát to podle mě shodí a bude záležet na tom, jak budou zastánci zákona ve sněmovně silní, až se tam zákon vrátí. Nevím, proč sdělovací prostředky proti tomuto zákonu vedou kampaň a už vůbec nechápu, proč se proti němu staví ředitel České potravinářské komory Koberna. Asociace soukromých zemědělců je také proti, ale ta pokrývá svou výrobou jen tři procenta spotřeby potravin na našem trhu, takže ta výživu našeho národa nezajistí. Zbývá tedy otázka, zda ji mají zajišťovat čeští nebo zahraniční zemědělci. Právě koronakrize nám ukázala, že hranice se mohou uzavřít a můžeme stát před takovým problémem. Vypadá to, že názory tu ovlivňují peníze. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Prouza dlouhodobě lobbuje za nadnárodní řetězce a všude dostává slovo. Tak co my Češi vlastně chceme? Aby tu všude byla tráva, na ní se pásli koně a bizoni a všechno ostatní si dovezeme z ciziny? Mrzí mě, že tento zákon nakonec musela předložit SPD, kterou jinak zrovna nemusím. Problém vidím v tom, že tu věc ošetřujeme zákonem a tím dáváme Evropské unii do ruky nástroj, aby mohla nakonec říct, že je protiprávní bránit volnému toku zboží v rámci EU. V Německu nebo Rakousku mají v obchodech 80 procent vlastního tuzemského zboží, bez zákona, prostě tam jinými způsoby nedovolí cizí potraviny dovézt. Hlavně, že mají všichni plno řečí o uhlíkové stopě, ale že tu kamiony vozí z celé Evropy potraviny, které bychom si mohli vyrobit sami, o tom se nemluví. Stačilo by dotace přesměrovat na produkci potravin, výrobu zeleniny, ovoce, masa a ne je dávat zemědělcům za nicnedělání.“

A servítky si zrovna nebral ani Jiří Šonka, místopředseda regionální organizace Asociace soukromých zemědělců v táborském okrese, který hospodaří na farmě v Sudoměřicích u Bechyně: „Pokud jsme bojovali za demokratické zřízení, tak nelze obhajovat regulaci. To je totalita a diktát. Nabídka potravin je dnes široká a to je dobře. Za komančů co bylo imperialistické, to bylo špatné. Podle mě musí rozhodnout svou volbou jedině spotřebitel. Kdo platí, ten poroučí. Základní potraviny jako je mléko, maso, pečivo nebo sýry, by lidé měli kupovat české. Jsou pod přísnou kontrolou, bezpečné a nejblíž. Pak si ale samozřejmě chci koupit i zahraniční delikatesy. Jenže když jsme sem pustili zahraniční řetězce, které se tu rozvinuly geometrickou řadou, tak se dnes díváme na prakticky zlikvidovaný náš vlastní maloobchod. Lokální producenti potravin si ani nemohou dovolit splnit podmínky řetězců, které chtějí zaplatit regálovné nebo zalistování. Vykořisťují české dodavatele a teď už s tím půjde těžko něco udělat. Snad si nikdo nemyslí, že nám tady platí řetězce za stavby hangárů a obřích parkovišť pro naše krásné oči. Já vidím hlavní problém v dotacích. Bavorští a francouzští zemědělci si prosadili sto procent dotací na svou produkci, my se motáme kolem 60 procent. To je ale problém našich vlád. Ty měly od roku 1990 jiné starosti, hlavně jak vytunelovat průmysl. Včetně našeho slavného prezidenta, který byl v té době premiérem. Kdyby ty miliardy neskončily v soukromých kapsách a vlády měly péči o prosperitu země, bylo by to dnes jiné. Neříkám, že rodinné farmy spasí republiku. Sedlák v noci vyrábí máslo a topí pod udírnou, víkendy tráví na farmářském trhu. Český zákazník si dnes může v supermarketu vybírat, tak ať si koupí kvalitní výrobky z Madety, i když jsou o něco dražší. Zdecimované Německo se po válce postavilo na nohy právě tím, že jeho obyvatelé nakupovali německou produkci. A podívejte se na ten šlendrián ve světě, samý konflikt, všichni tam perou zbraně a pak tady řešíme, že se k nám z těchto míst valí uprchlíci. Pokud jde ale o potraviny, rodinné farmy si dokáží najít svoji klientelu. A mě u té práce drží hlavně to, že 99 procent času pracuju v přírodě.“

Vyjádřil se i Milan Teplý, generální ředitel akciové společnosti Madeta: „Nejaktivnější složkou, která tento zákon připravovala, byla Agrární komora ČR a největší zemědělští producenti, kteří chtějí, aby se snížily dovozy potravin ze zahraničí. Pak se toho chytili někteří poslanci SPD a KSČM. Madeta včetně mě hrála neutrální roli, nehodláme totiž ovlivňovat obchodní řetězce, kolik mají prodávat potravin té a té provenience. Stanovovat zákonem nějaké kvóty, navíc na pět let dopředu, je nesmysl. Každý obchodník má právo prodávat, co chce, nikoli to, co mu někdo nařídí. Navíc je to proti EU, jejímiž jsme členy, a takové nařízení nemá šanci být někdy notifikováno. Bylo by dobré, aby Senát tento návrh vrátil a poslanci do něj zapracovali připomínky a tuto pasáž striktního určování kvót na tuzemské potraviny zcela vypustili. Přínosný je na druhou stranu tento zákon v tom, že napadá dvojí kvalitu potravin z dovozu. Ta nás coby českého producenta dlouhodobě nesmírně uráží a z českých spotřebitelů dělá občany druhé kategorie.“