Odpoledne měly pořadatelky napočítánu zhruba stovku návštěvníků, o něco méně než před rokem, semifinálový hokejový den se zřejmě na rodinných vycházkách odrazil. I ve výstavním sále se odpoledne sledoval zápas Čechů se Švédy, aspoň na mobilu. Kdo ale přišel, dozvěděl se hodně zajímavých informací, o které se pořadatelky ochotně dělily.

„Potkan je jeden z nejinteligentnějších hlodavců chovaných v zajetí. Existuje v mnoha variabilitách barev a srsti. Je to mazlíček, je zajímavé pozorovat jeho sociální chování,“ vyprávěly chovatelky Barbora Petříková z Kolína a Ivana Gáliková z Brna. Které jiné zvíře dá přednost osvobození svého uvězněného kamaráda i před potravou? Potkani se historicky šlechtili na testování léků, mají mimořádně rychlý metabolismus.

Zájemci o chov by měli vědět, že potkan chovaný jako jedinec strádá. Potřebuje žít alespoň ve dvojici, není ale dobré zvolit dva jedince různého pohlaví. Jinak se chovatel dočká každé tři týdny mladých, samička opakovanými porody strádá a brzy zahyne. Obvykle se potkan dožívá dvou až tří let. Etický kodex chovatelů potkanů doporučuje pro samice dva, maximálně tři vrhy mladých za život.

Potkan je pro svého chovatele přátelským parťákem. Naučí se slyšet na jméno, přinést na pokyn ubrousek, s potkany se běhá i dráha agility. Jsou to sice zvířata hlavně s noční aktivitou, ale nepískají jako třeba morčata. Jejich dorozumívání probíhá na frekvenci, která není pro člověka běžně slyšitelná. „Jeden člen naší organizace si „potkaní řeč“ nahrál a v počítači ji převedl do frekvence slyšitelné pro člověka. Z toho dokážete rozpoznat i emoce, třeba smích, když si hrají mezi sebou nebo když je lechtáte,“ zmínily chovatelky.

Návštěvníci si se zájmem prohlíželi různé exempláře potkanů, ti s oblibou spí ve visutém pelíšku vytvořeném ze zavěšené látky. Zvířata se šlechtí ve speciálních kategoriích, ta bez průkazu původu patří prostě do kategorie – mazlík. Chovatelka Barbara Sadrakula z Polska v Táboře vystavovala například svého šampiona Uragána of Zirrael.

Lidé si mohli odnést i brožurku, jejíž autorkou je předsedkyně specializované organizace chovatelů potkanů Markéta Čacká. V knížečce se lze dočíst vše potřebné – jak rozeznat samce od samičky, jaké pořídit pro potkany bydlení, jak se o ně starat, čím je krmit, jak je léčit, pokud onemocní. „Jen amatéři tahají potkany ven, na rameni je venku nosí jen cvoci,“ zmínily chovatelky. Potkanům může přímé sluneční záření i poškodit zrak. Nejlépe je jim ve vlastní kleci nebo vlastním výběhu. Jsou ale chovatelé, kteří zvířata doma volně pouštějí. V brožurce se dočtete, že v tom případě je třeba počítat s přirozenou potřebou potkana značkovat si své území močí. Kdo se chce mazlit s potkanem na gauči, obvykle mu dává jeho vlastní podložku.

Potkan je všežravec, v přírodě se živí červíky, rybíčkami i různými semínky, doma je ideální krmit jej speciální směsí pro potkany. „Rád se napije i piva, i když to není pro něj zdravé,“ se smíchem prozradila Markéta Čacká.

Členové organizace žijí radostmi se svými potkaními přáteli, ale narážejí v okolí i na předsudky. „V místě, kde jsem dřív bydlela, lidi věděli, že doma chováme nějaká zvířata. Asi mysleli, že morčata. Všechno bylo v pořádku, dokud mě neviděli v televizi, kde jsem mluvila o našich potkanech. Následovalo svolání domovní schůze, kde vypukla velká nevole. Prý nám potkani utečou a nakazí děti. Nakonec jsme se odstěhovali,“ říká Helena Hanusová Lužná. „Lidi si snad myslí, že ta zvířata lovíme v kanálech,“ se smíchem podotkla Ivana Gáliková.

A s humorem chovatelky odpovídaly i na otázku, jak přijímají potkaní parťáky partneři chovatelek: „Záleží na tom, kdo přijde dřív, jestli partner nebo potkan.“ Největší koncentrace chovatelů žije v Praze. A jeden z tamních chovatelů prozradil, že napřed se seznámil v práci s přítelkyní, která potkany chovala. Vztah s přítelkyní po čase skončil, potkani mu zůstali. Má je rád. „Můj manžel má velkou trpělivost. Mívala jsem doma i šedesát zvířat a počkal, až jsem sama došla k tomu, že třináct stačí,“ se smíchem prozradila Helena Hanusová Lužná.

Co by si členky a členové organizace pro potkany přáli? „Aby je lidi bezhlavě nemnožili. A aby respektovali jejich přirozenost, že potkan potřebuje společnost a má žít minimálně ve dvojici.“

Specializovaná organizace chovatelů potkanů pořádá zhruba deset výstav do roka. Tábor se stal jednou z pravidelných zastávek.