Proč ten odklon od výdobytků moderního světa? Dnešní doba umí být k hodným a citlivým lidem velice krutá. Stačí, když máte srdce na dlani, jako Jaroslav Vojta, pomůžete svému nejlepšímu kamarádovi a přijdete o střechu nad hlavou. Nikoho nezajímá, že se člověk dostal do problémů ne vlastním přičiněním, za naivitu se prostě platí. Patří ke cti obyvatel Opařan, že pomoc nabízeli, ale v tento okamžik se v Jaroslavu Vojtovi něco zlomilo a pomoc nepřijal. A tak se milovník přírody, zálesák a rybář přestěhoval ke Smutné. Celoročně bydlí v malém karavanu. Když mrzne, musí každé dvě hodiny přikládat, aby přežil. Společnost mu dělají divočáci, srnky a lišky, o kterých rád vypráví. Už si na něj zvykly tak, že s ním laškují a kradou mu pantofle. Mladí divočáci mu v noci chodí až do předsíně, aby se zvědavě podívali, co tam má.

Novodobý poustevník se baví hlavně rybařinou. Kolemjdoucím příznivcům Petrova cechu rád poradí, kam udičku hodit, kde zkrátka berou. Když se mu zasteskne po lidech, tak si zajde na pivo, aby poklábosil. Přes svoji životní zkušenost nezatrpkl. Je k lidem velice vstřícný a ani jeho rodina na něj nezapomněla. Nabídla mu bydlení, ale jeho poustevnická volba je prý trvalá.