Zpravodajský portál JčTEĎ oslovil několik škol na Táborsku s dotazem, jak celou situaci se spotřebním košem vnímají. Podle ředitele Základní školy Zborovská Petra Vašíčka je důležité, co má školní jídelna na jídelníčku, stejně důležité je ale i to, jestli dětem připravené jídlo chutná a snědí ho. Nová pravidla školního stravování kritizoval už při jejich přípravě a své výhrady přednesl i v parlamentu. Když se nyní mluví o tom, že nový spotřební koš nakonec nebude povinný, vítá to. Vadí mu ale, že vlády postupují „ode zdi ke zdi“, místo aby včas naslouchaly lidem z praxe.

Podle Vašíčkových informací vznesli zástupci škol k připravovaným pravidlům více než tři sta připomínek. Někteří je přijeli hájit i před legislativci. „Naše zkušenosti a snaha se do schválené podoby nepromítly. Stát nejprve nastavil podrobná a striktní pravidla, potom odložil jejich povinné zavedení a teď je mění na doporučení,“ shrnul Vašíček.

Novou vyhlášku zavedla minulá vláda Petra Fialy a ruší ji současná vláda Andreje Babiše. Novela vyhlášky o školním stravování platí od září 2025, jídelny však dostaly čas na zavedení nového spotřebního koše do září 2027. Ten měl v jídelníčcích omezit cukr, sůl a některé průmyslově zpracované potraviny a výrazně podpořit pestřejší využívání zeleniny, luštěnin či celozrnných obilovin.  Teď ministři školství a zdravotnictví závaznost vyhlášky zrušili. Místo povinného tzv. spotřebního koše budou nově výživové standardy školním jídelnám sloužit pouze jako dobrovolné metodické doporučení.

V táborské ZŠ Zborovská vaření podle nové vyhlášky vyzkoušeli

Táborská ZŠ Zborovská nový spotřební koš dosud nezavedla, zkusila si ale, co by pro její kuchyni znamenal. Tři týdny porovnávala různé jídelníčky: první týden vařila podle dosavadních pravidel, druhý podle nových a třetí sestavila nabídku hlavně z jídel, o nichž ví, že je děti mají rády. Sledovala, kolik jídla se vrací na talířích.

Při vaření podle nových pravidel podle ředitele Vašíčka zůstávalo jídla výrazně více. „Bylo by to plýtvání a děti by se nenaobědvaly,“ podotkl. Řediteli tento pokus potvrdil jeho hlavní obavu: „Připravit superzdravý pokrm ještě neznamená, že ho děti také snědí.“

Zborovská přitom podle něj nechce vařit jednotvárně ani spoléhat na polotovary. „Denně nabízíme dva obědy, zpravidla jeden masitý a jeden bezmasý. Polotovary nakupujeme jen v nezbytné míře a vůbec nepoužíváme dochucovadla typu Maggi. Podle sezony a finančních možností se snažíme připravit pro děti ovocný nebo zeleninový bar. Jídelna vydává zhruba osm set obědů denně a dalších přibližně padesát porcí prodává převážně starším lidem,“ řekl ředitel Vašíček.

Vašíček se obával toho, že by požadavky nové vyhlášky mohly nakonec jeho školu připravit o možnost nabízet dva obědy. Bezmasou variantu si nyní vybírá menšina strávníků. Pokud by při nabídce dvou jídel bylo obtížné nový spotřební koš splnit, škola by podle něj mohla raději vařit jen jedno. Výhrady měl také k omezení některých nápojů včetně moštu. „Řekněte mi, co je na jablečném moštu špatného?“  Stravovací návyky si podle něj děti přinášejí především z domova a škola je sama nedokáže zásadně změnit.

Zdravě, ale tak, aby děti jedly

S otázkou, co děti skutečně snědí, se denně setkává v praxi také Jana Procházková, vedoucí jídelny Základní školy a Mateřské školy Tábor Husova. Vaří pro mateřskou i základní školu. Říká, že se o zdravý jídelníček snažili dávno před schválením novely a svůj dosavadní spotřební koš mají takto nastavený. A dodává, že je to tak na většině škol. Podle nových pravidel  zatím nevařili v plném rozsahu. Když některá jídla zkusili zařadit, zůstávalo po nich velké množství odpadu. „Nová pravidla požadovala příliš mnoho druhů potravin, které dětem nechutnají a nejedí je,“ řekla Procházková.

To ale neznamená, že by v jídelně táborské ZŠ Husova nabízeli jen dětské favority. Největší úspěch mají sice podle Procházkové omáčky s těstovinami a sladká jídla, zejména buchtičky se šodó, to je top oběd. Jídelna ale ví, že jen na nich jídelníček postavit nemůže. Dvakrát až třikrát týdně proto při obědě připravuje bar se saláty, ovocem, jogurty, tvarohem, pomazánkami nebo třeba čočkovým salátem. Děti si mohou vzít, kolik chtějí, a podle vedoucí jídelny mají o bar velký zájem.

Jídelníček obměňují také pomocí luštěninové, pohankové či jáhlové mouky. Procházková to popisuje jako způsob, jak dětem nabídnout různé zdravé suroviny tak, aniž by jim vnucovali pokrmy, které děti odmítají. Nechce přitom hádat jejich chutě od stolu: „S dětmi pravidelně mluvíme. Já i kuchařky se jich při výdeji ptáme, co by si přály, a sama jsem se zapojila i do výuky, při níž jsme společně připravovaly pomazánky.“

Pokud nový zdravý spotřební koš nakonec nebude povinný, provoz ani finance této jídelny to podle Procházkové neovlivní. Zdravě se bude snažit vařit dál. Zrušení vítá: „Pravidla pro školní jídelny jsou určitě potřebná, nová úprava byla ale odtržena od praxe, zbytečně podrobná a svazující. Při skladbě jídelníčku a vaření je potřeba používat také zdravý rozum.“

Podobně mluvili i další ředitelé škol v okrese Tábor. Popisovali, že ovoce, zeleninu a další zdravé potraviny dětem nabízejí už dnes. Současně hledají, stejně jako na ZŠ Husova, podobu zdravých jídel, která dětem chutná: nechtějí, aby jídlo končilo v odpadu nebo aby děti přestaly na obědy chodit.